Kostel svatého Jakuba Většího (Slavětín)

Kostel svatého Jakuba Většího ve Slavětíně
Kostel od jihovýchodu
Kostel od jihovýchodu
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Slavětín
Souřadnice 50°20′59,2″ s. š., 13°54′30,03″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát kladenský
Farnost Zlonice
Status filiální kostel
Zasvěcení Jakub Starší
Architektonický popis
Stavební sloh románský, gotický,
Typ stavby Dvoulodní s věží na západním průčelí
Výstavba 13., 14. století
Specifikace
Umístění oltáře východ
Další informace
Kód památky 43205/5-1418 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího je římskokatolický kostel ve Slavětíně v okrese Louny. Od roku 1958 je včetně areálu památkově chráněný jako kulturní památka.[1] Původně románský kostel byl ve 14. století rozšířen a jeho presbytář vyzdoben nástěnnými malbami s nadregionálním významem. Věž byla přistavěna v 19. století.

Historie a stavební vývoj

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1362, kdy byl slavětínský farář Hanko za přítomnosti opata benediktinského kláštera Porta Apostolorum v Postoloprtech ustanoven farářem v Podbořanech.[2] Další známý kněz se jmenoval Jan, v roce 1363 instalovaný do Pnětluk.[3] V obou případech byli přítomni postoloprtští benediktini, kteří měli ke kostelu nejméně od poloviny 14. století do husitských válek patronátní právo. Slavětínský kostel v historii svůj farní statut neztratil. Do roku 1718 do farnosti patřily Veltěže, v letech 1667–1693 také Orasice a do roku 1698 také Smolnice. Na začátku 18. století obnovil farní nadaci držitel Slavětína Maxmilián z Weinbergu.[4]

Bez archeologického průzkumu nelze přesněji stanovit dobu výstavby kostela, která je kladena do období mezi poslední čtvrtinou 12. a první čtvrtinou 13. století.[5] Z původní stavby zůstalo jižní a západní zdivo lodi a několik úseků zdiva severního. Někdy v první čtvrtině 14. století byla po celé délce románské lodi přistavěna boční loď, spojená s tou původní dvěma hrotitými arkádami.[6] Po výstavbě boční lodi byl nahrazen původní presbytář novým, pravděpodobně na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 14. století.[7] V západním průčelí stála románská věž, jejíž základy byly objeveny při stavbě věže současné, která proběhla v letech 1837–1838. Doba jejího zániku není známa.[8] Poslední větší úpravy proběhly začátkem 80. let 19. století podle projektu Josefa Mockera.[9]

Nástěnné malby

Obvodové zdi i klenba presbytáře jsou vyzdobeny nástěnnými malbami, které jsou jedny z nejrozsáhlejších v Čechách. Vznikly v 80. letech 14. století.[10] V jednotlivých klenebních polích presbytáře se nachází erbovní galerie. Všechny stěny presbytáře pokrývají v pěti a více pásech biblické výjevy i malby, vztahující se ke světským patronům, jmenovitě Hazmburkům a postoloprtským benediktinům, kteří zřejmě malby financovali.[11] Malby restauroval v roce 1881 Petr Maixner.[12] Detailní popis maleb bude v budoucnu vyžadovat samostatný článek. Jejich odborné zkoumání dosud nebylo ukončeno.

Galerie

  • Presbytář s oltářem
    Presbytář s oltářem
  • Klenba s erby
    Klenba s erby
  • Obrázek s datací maleb
    Obrázek s datací maleb
  • Část severní stěny presbytáře
    Část severní stěny presbytáře
  • Klanění Tří králů
    Klanění Tří králů
  • Benediktinští mniši na severní stěně presbytáře
    Benediktinští mniši na severní stěně presbytáře
  • Zvěstování
    Zvěstování
  • Klenba presbytáře
    Klenba presbytáře

Odkazy

Reference

  1. ↑ Památkový katalog – kostel sv. Jakuba Většího [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ PEKSA, Vojtěch (ed). Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 550 s. ISBN 978-80-11-02233-4. S. 108. 
  3. ↑ EMLER, Josef (ed). Liber confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim 2/1, 1363–1369. Praha: [s.n.], 1874. 142 s. S. 29. 
  4. ↑ ŠTĚDRÝ, František. Farní kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně. Method. 15. 10. 1898, roč. XXIV, čís. 9–10, s. 100. Dostupné online [cit. 11. 2. 2024]. 
  5. ↑ BERÁNEK, Jan. Filiální kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně. In: KLÍPA, Jan; OTTOVÁ, Michaela. Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí. Praha: Národní galerie, 2015. ISBN 978-80-7035-590-9. S. 187.
  6. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 602 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 452–453. 
  7. ↑ MENCL, Václav. Česká architektura doby lucemburské. Praha: Sfinx, 1949. 200 s. S. 101. 
  8. ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 493. 
  9. ↑ MOCKER, Josef. Chrám sv. Jakuba v Slavětíně. Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém. 1881, roč. 16, čís. 1, s. 1–2. 
  10. ↑ ZÁRUBA-PFEFFERMANN, Josef. Dvorská reprezentace a region - kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně. In: HAVRLANT, Jaroslav et al. Poohří. Louny: Oblastní muzeum v Lounech, 2011. ISBN 978-80-905007-0-9. S. 51.
  11. ↑ VŠETEČKOVÁ, Zuzana. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího ve Slavětíně - propagační tisk. Louny: Okresní úřad Louny, 2000. 8 s. S. passim. 
  12. ↑ POCHE, Emanuel (ed). Umělecké památky Čech III. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 347. 

Literatura

  • Trmalová, Olga a kol., Slavětínský oltář ze sbírek Národního muzea, Praha 2018, ISBN 978-80-7036-572-4, 135 str.
  • Záruba-Pfeffermann, Josef, Die Kirche St. Jakobus Maior in Slavětín, eine Wappengalerie des römischen Königs Wenzel IV. und des böhmischen Adels, in: Böhmen und das Deutsche Reich: Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich (13. – 16. Jahrhundert), Mnichov 2009, s. 301–320.
  • Záruba-Pfeffermann, Josef, Malby v Dobroměřicích, Radonicích, Slavětíně a Židovicích ve světle oprav a rekonstrukcí, Poohří 2, 2012, s. 116–130.

Externí odkazy

Zdroj