Kostel svatých Šimona a Judy (Hradiště)

Kostel svatého Šimona a Judy
v Hradišti
Pohled z jihu
Pohled z jihu
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Postoloprty
Lokalita Hradiště
Souřadnice 50°19′58,12″ s. š., 13°38′13,17″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost Hradiště
Status farní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení Šimon a Juda
Architektonický popis
Stavební sloh barokní
Výstavba 14. století
Specifikace
Umístění oltáře severovýchod
Stavební materiál zděný
Další informace
Kód památky 42946/5-1440 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Šimona a Judy je římskokatolický farní kostel[1] v Hradišti v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí nad pravým břehem řeky Ohře v západní části vesnice. Gotické jádro kostela pochází zřejmě z poslední čtvrtiny čtrnáctého století. klasicistní podobu získal v devatenáctém století.

Historie a stavební vývoj

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1367, kdy je uveden v Registrech papežských desátků.[3] Vzhledem k tomu, že registra jsou dochována až od tohoto roku, je pravděpodobné, že je kostel o něco starší. V roce 1380 vedl o patronátní právo spor Albrecht starší z Kolowrat s Janem Škopkem z Dubé a Janem ze Smečna. Instalován byl tehdy farář Mikuláš z Přimdy.[4] Později se už byl Albrecht uvádí jako jediný patron. Je tudíž možné, že právě tento velmož byl stavebníkem kostela. Z předbělohorských duchovních správců známe jménem Jana Zahumenského z Volyně. V roce 1607 mu vyšel v Praze rejstřík k Novému zákonu. V knize se tituluje jako farář v Hradišti.[5]

Po třicetileté válce zdejší farnost nebyla obsazena, duchovní správu vykonávali kněží z okolních far. V roce 1756 se Hradiště opět stalo centrem farního okrsku, kam patřily ještě Dolejší Hůrky, Lišany, Stekník a Strkovice.

Podle architektonických prvků pochází kostel nejspíš z poslední čtvrtiny 14. století. Dokládají to dva portály s odstupňovanými lomenými oblouky: jižní vedoucí z předsíně do lodi a protější z lodi do sakristie. Z nejhstarší stavební fáze kostela pochází presbytář s žebrovou klenbou a převážná čast lodi.[6]

Pravděpodobně ze 16. století pocházejí okna presbytáře, rovněž nejistá je datace předsíně kamsi do doby baroka. K rozsáhlé přestavbě došlo v letech 1843–1844. Loď byla prodloužena západním směrem, kostel byl opatřen věží a novou sakristií. Střecha dostala nový krov a v lodi byla vyražena nová okna.[7]

Stavební podoba

Na jednolodní obdélný kostel navazuje pětiboce uzavřený presbytář, k jehož severní straně je připojena sakristie. Západní trojosé průčelí s hlavním vstupem je zdůrazněno plochým rizalitem s trojúhelníkovým štítem, nad kterým se vypíná hranolová věž. Do lodi lze také vstoupit také z jihu gotickým portálem, před kterým stojí vstupní předsíň. Na plochém stropu lodi je namalován obraz Panny Marie. Další portál se nachází v severní zdi presbytáře zaklenutého křížovou žebrovou klenbou na jehlancových konzolách. Severní konzola je figurální. V sakristii byla použita klenba placková a v předsíni valená.[8]

Zařízení

Na západě lodi je dřevěná kruchta, v lodi jsou novodobé lavice. Kamenná křtitelnice s dřevěným víkem ze šestnáctého století, zmiňovaná v Pocheho kompendiu,[8] je nezvěstná. V presbytáří stojí oltářní mensa z původního kostela.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 68. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155180 : Kostel sv. Šimona a Judy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ TOMEK, Wácslav Wladiwoj. Registra decimarum papalium. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. Dostupné online. S. 45. 
  4. ↑ TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 522. 
  5. ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 111. 
  6. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 266.  (Dále jen Skopec 2022.)
  7. ↑ Skopec 2022, s. 268.
  8. ↑ a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hradiště, s. 466. 

Externí odkazy

Zdroj