Kostel svatého Vavřince (Zacharzowice)

Kostel svatého Vavřince
Zacharzowice
Kostel svatého Vavřince v roce 2014
Kostel svatého Vavřince v roce 2014
Místo
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Slezsko
Gmina Wielowieś
Obec Zacharzowice
Souřadnice 50°26′54,96″ s. š., 18°36′3,24″ v. d.
Kostel sv. Vavřince Zacharzowice
Kostel sv. Vavřince
Zacharzowice
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze gliwická
Děkanát Toszek
Farnost farnost Všech svatých v Sierotech
Status filiální kostel
Užívání užíván
Zasvěcení svatý Vavřinec
Architektonický popis
Výstavba kolem 1580
Specifikace
Stavební materiál dřevo
Další informace
Adresa ulice Wiejska, 44-187 Zacharzowice
Kód památky A/281/60
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Vavřince (polsky: Kościół św. Wawrzyńca) je historický římskokatolický dřevěný kostel ve vesnici Zacharzowicích, gmina Wielowieś, okres Gliwice, Slezské vojvodství a náleží k děkanátu Toszek, diecéze gliwická, je filiálním kostelem farnosti Všech svatých v Sierotech. Kostel se nachází uprostřed vesnice a je obklopen funkčním hřbitovem.

Dřevěný kostel je v seznamu kulturních památek Polska pod číslem A/281/60 z 7. března 1960[1] a je součástí Stezky dřevěné architektury v Slezském vojvodství.

Historie

První zmínky o Zacharzowicích jsou z roku 1305, o kostele z roku 1447. Kostel byl postaven na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 16. století protestanty.[2] V roce 2008 byl proveden dendrochronologický průzkum, z něhož vyplývá, že stromy na výstavbu kostela byly pokáceny v období 1566–1569. Je možné, že stavba byla zahájena na jaře v roce 1570 a dokončena na konci roku 1570[3], kdy je datováno kácení stromů na krovy.[4] V tomto období je také zmiňován evangelický pastor Petrus Vulpes, kterému je připisována iniciativa postavení kostela. V roce 1629 byl kostel v rámci rekatolizace předán katolíkům spolu s kostelem v Sierotach a stal se kostelem filiálním.[5] Kolem roku 1675 byla ke kostelu dostavěna věž. Kostel byl často opravován, mimo jiné v roce 1687, 1795, 1804, 1824–1827, 1845, 1896–1898, 1909, 1956 i 2011–2012 (oprava věže a kostela).[6]

Architektura

Jednolodní orientovaná dřevěná stavba roubené konstrukce, bedněna šindelem. K výstavbě bylo použito dřevo dubové (základ stavby a věže, první a druhé patro věže), jedlové (stěny lodi, kněžiště, krovy a třetí patro věže) a smrkové (stěny lodi, kněžiště, sakristie a krovy) a borovicové (střecha věže a krovy).[4] Loď má obdélníkový půdorys zakončená nižším protáhlým kněžištěm s trojbokým zakončením. Na severní straně kněžiště se nachází sakristie.[7] Na západní straně lodi je hudební chór podepřen dvěma zdobenými sloupy s balustrádou z vyřezávaných desek.[6] V západní ose lodi je přisazena věž s čtvercovým půdorysem nahoru zužujícím se profilem. Věž má jehlanovou střechu, ve zvonovém patře zavěšen malý zvon[6]. Loď má sedlovou střechu a kněžiště sedlovou zakončenou koutovou střechou. Střechy jsou kryté šindelem. Kolem kostela jsou otevřené soboty. Bednění stěn šindelem je nad sobotami, kdežto pod sobotami jsou trámy nekryté.[2]

Interiér

V lodi je plochý strop. Původní polychromie byly zamalovány v 18. století, současné pocházejí z roku 1960. Hlavní oltář je novobarokní z roku 1897 s obrazem sv. Vavřince. Boční oltář na evangelijní straně, pochází z kláštera v Jemielnici, je z období před rokem 1720 se dvěma obrazy sv. Šimona se sv. Judou Tadeášem a sv. Kryštofa. Boční oltář na epištolní straně z roku 1720 obsahuje kopii triptychu z roku 1510 se sv. Anny Samotřetí (uprostřed), na averzu obrazy sv. Marie Magdaleny a sv. Hedviky, na reverzu sv. Vavřinec a předěl je zdoben Zvěstováním (originály byly ukradeny v roce 1997). V kostele se nachází barokní ambona z roku 1687.[2][6]

Galerie

  • Kostel v roce 2017

    Kostel v roce 2017

  • Vnitřek věže

    Vnitřek věže

  • Kněžiště a hlavní oltář

    Kněžiště a hlavní oltář

  • Triptych (epištolní strana)

    Triptych (epištolní strana)

  • Hlavní oltář

    Hlavní oltář

  • Boční oltář na evangelijní straně

    Boční oltář na evangelijní straně

  • Ambon

    Ambon

  • Varhany

    Varhany

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół św. Wawrzyńca w Zacharzowicach na polské Wikipedii.

  1. ↑ Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie Archivováno 26. 6. 2017 na Wayback Machine.. [cit.2017-11-09]. Dostupné online Archivováno 26. 6. 2017 na Wayback Machine.. S. 62 (polsky)
  2. ↑ a b c OLCZYK, Agnieszka. Kościół fil. pw. św. Wawrzyńca, Zacharzowice - Zabytek.pl. zabytek.pl [online]. OT NID w Katowicach, 2014-10-20 [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24. (polsky) 
  3. ↑ Kościoły drewniane. www.kosciolydrewniane.pl [online]. [cit. 2017-11-24]. Záložka: Polska>levý sloupec: ŚLASKIE, otevři: Zacharowice. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ a b KONIECZNY, Aleksander. Odkrycia, badania, konserwacje. Katowice: [s.n.] 176 Seiten. s. Dostupné online. ISBN 978-83-85871-57-6. Kapitola A. Konieczny 1 Badania dendro. woj. slaskie 2008 (2009), s. 119–121. 
  5. ↑ Drewniany kościół pw. św. Wawrzyńca w Zacharzowicach. www.slaskie.travel [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ a b c d Koscioly Drewniane - Schrotholzkirchen - Zacharzowice – kościół filialny p.w. św. Wawrzyńca. www.kosciolydrewniane.eu [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-10. (polsky) 
  7. ↑ Kościół pw. św. Wawrzyńca w Zacharzowicach - Platforma e-Usług Kulturalnych. www.peuk.fiiz.pl [online]. [cit. 2017-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24. (polsky) 

Literatura

  • KUBIT, Bożena. Zacharzowice, kościół pw. św. Wawrzyńca, ulotka wydana z okazji X Gliwickich Dni Dziedzictwa Kulturowego, Gliwice 2012 (polsky)
  • RUSZCZAK, Grażyna. Architektura drewniana w Polsce, Wydawnictwo Muza, Warszawa 2009 (polsky)
  • KONIECZNY, Aleksander. Sprawozdanie z badań dendrochronologicznych zabytkowych kościołów w województwie śląskim przeprowadzonych w a) 2008 r. b) 2009 r. – Katowice 2009 ISBN 978-83-85871-57-6

Externí odkazy

Zdroj