Kostel svatého Valentina (Chabičov)

Kostel svatého Valentina
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice 49°53′49,61″ s. š., 18°6′1,91″ v. d.
Základní informace
Církev Římskokatolická
Provincie Moravská
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Hlučín
Farnost Háj ve Slezsku
Status Farní kostel
Zasvěcení Svatý Valentin
Datum posvěcení 17. září 1911
Architektonický popis
Architekt František Fiala
Stavební sloh novorománský, secese, art deco
Výstavba 1910–1911
Další informace
Kód památky 105661 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Valentina je neorománský farní kostel římskokatolické farnosti Háj ve Slezsku, který stojí na katastrální území Chabičov. V roce 2015 byl Ministerstvem kultury České republiky prohlášen kulturní památkou České republiky.[1][2]

Historie

Na místě dřevěné kaple byla postavena zděná stavba, která byla vysvěcena 14. září 1821. Po vzniku samostatné duchovní správy v Chabičově v roce 1905 bylo přistoupeno k výstavbě nového kostela se stejným zasvěcením. Kostel byl postaven v letech 1910–1911 ostravskou firmou František Grossman podle návrhu Františka Fialy. Kaple byla v roce 1911 odsvěcena a sloužila jako požární zbrojnice. Na konci druhé světové války při osvobozovacích bojích byla zničena a už nebyla obnovena.[3][4][2]

Kostel svatého Valentýna byl vysvěcen 17. září 1911 (údaj[3] uvádí 18. září 1911).

Popis

Exteriér

Kostel je volně stojící zděná omítaná jednolodní stavba na podélném půdorysu s mělkým transeptem ne zcela tradičně orientovaná ve směru sever–jih, je ukončena odsazeným pětibokým závěrem na jihu a věží v severním průčelí. Kněžiště má patrové polygonální přístavby sakristie a depozitáře na východní a západní straně s oratořemi v patře. V severním průčelí je mírně předsazená hranolová třípatrová věž, která ve zvonovém patře přechází do osmistěnu, a je zakončena odstupňovanou jehlanovou střechou krytou plechem. Ve zvonovém patře jsou na třech stranách prolomeny dvojice obdélných oken v lizénových rámech. Nad zvonovým patrem jsou věžní hodiny. K věži přiléhají po stranách patrové přístavky čtvercového půdorysu. Východní přístavek zabezpečuje vstup kamenným schodištěm na kruchtu a dále do věže. Místnosti v západním přístavku jsou přístupné z interiéru kostela. Vstupní průčelí je tříosé, ve střední ose je profilovaný půlkruhově zaklenutý ústupkový neorománský, silně dekorovaný portál se dvěma vloženými sloupky. Nad portálem je prolomeno kruhové okno. V ostatních osách jsou v patře okna s půlkruhovým záklenkem. Hlavní vstupní dveře jsou dřevěné, dvoukřídlé rámové s kazetovými výplněmi. Fasády jsou vertikálně členěny odstupňovanými opěrnými pilíři, které jsou kryté bobrovkami. Horizontálně je stavba členěná oplechovanou podezdívkou, střídáním strukturovaných a hladkých omítek, profilovanou kordonovou římsou na konzolkách, u věže na krakorečcích a pásem stylizovaných lizén. Nároží průčelí, opěráky a portály jsou zdobeny rustikou.

Střechy lodi a transeptu jsou sedlové, kněžiště a přístavky mají valbovou střechu. Krytinou jsou bobrovky.[4]

Interiér

Loď má valenou klenbu na pasech s mělkými lunetami, transept má křížovou klenbu s centrálním kruhovým štukovým rámem. Pasy nesou svazkové pilastry se stylizovanými palmetovými hlavicemi. Podlaha je betonová, šachovnicová, v kněžišti je doplněná o stylizovaný květinový vzor. Předsíň má křížovou klenbu. Po pravé straně jsou osazeny tři pamětní desky.[2]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-25]. Identifikátor záznamu 1963772539 : Kostel sv. Valentina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c ULBRICHOVÁ, Petra. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Kostely. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Kostel sv. Valentina - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj