Kostel svatého Prokopa (Krupka)

Kostel svatého Prokopa; v Krupce
	Pozůstatky gotického kostela sv.. Prokopa
Místo
Stát	Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Teplice
Obec	Krupka
Souřadnice	50°40′15,15″ s. š., 13°51′44,25″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	teplický
Farnost	Krupka
Status	filiální kostel
Užívání	bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení	svatý Prokop
Architektonický popis
Stavební sloh	gotický
Výstavba	13. století
Specifikace
Umístění oltáře	jihovýchod
Stavební materiál	zděný
Další informace
Kód památky	43086/5-2641 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostela svatého Prokopa je zřícenina římskokatolického filiálního kostela^[1] v Krupce v okrese Teplice. Od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka.^[2] Stojí na křižovatce dvou silnic třetí třídy mezi Krupkou a Sobědruhy.

Historie

Kostel byl postaven v gotickém slohu ve třináctém století, ze kterého se dochoval presbytář. V roce 1331 přestal být farním kostelem. Na počátku patnáctého století byl rozšířen o střední část a západní trojlodní část byla postavena na začátku šestnáctého století. Další úpravy proběhly v letech 1643–1677. V roce 1939 vyhořel a od té doby je zříceninou. V důsledku požáru se zřítily klenby a byl stržen štít.^[3]

Stavební podoba

Loď kostela je rozdělena do dvou částí. Nejmladší západní část tvořilo síňové trojlodí zaklenuté síťovou klenbou podepřenou čtveřicí štíhlých osmibokých pilířů. Vstupovalo se do ní hrotitým portálem v západní zdi se dvěma zazděnými kruhovými okny po stranách. U bočních oken se částečně dochovala kružba. Do střední části sklenuté hvězdovou žebrovou klenbou se vstupovalo hrotitým portálem v severní zdi a osvětlovala ji dvě hrotitá okna v protější zdi. Na loď na východě vítězným obloukem navazuje obdélný presbytář. Na stěnách oblouku bývaly gotické figurální malby z doby okolo roku 1300.^[3]

Obraz v kultuře

Ke kostelu se váže pověst, kterou pod názvem Mše duchů v kostelíčku Svatoprokopském zveršoval František Cajthaml ve sbírce Sto pověstí a bájí severočeských. Obsahově připomíná Erbenovu Svatební košili, ale v několika prvcích se liší. Hlavní postavou není dívka, ale stařenka, a přestože se nerouhá, ale je velmi zbožná, potká ji podobný osud jako Erbenovu hrdinku, je ohrožena nemrtvými. Ačkoli jim těsně unikne, následkem šoku do dvou dnů umírá.^[4] Pověst se traduje v několika verzích.

Reference

↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 101.
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 155335 : Kostel sv. Prokopa, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Krupka, s. 153.
↑ CAJTHAML, František. Sto pověstí, bájí a příběhů severočeských. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1924. 151 s. Kapitola Mše duchů v kostelíčku Svatoprokopském, s. 7–10.