Kostel svatého Petra a Pavla (Nové Sedlo nad Bílinou)

Kostel svatého Petra a Pavla
v Novém Sedle nad Bílinou
torzo románského portálu sestavené ve sklepení Oblastního muzea v Chomutově
torzo románského portálu sestavené ve sklepení Oblastního muzea v Chomutově
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Chomutov
Obec Vrskmaň
Lokalita Nové Sedlo nad Bílinou
Souřadnice 50°30′25,58″ s. š., 13°30′33,43″ v. d.
Kostel svatého Petra a Pavla
Kostel svatého
Petra a Pavla
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát krušnohorský
Farnost děkanství Jirkov
Status farní kostel
Zasvěcení svátek svatých Petra a Pavla
Zánik 1972
Architektonický popis
Stavební sloh románský, barokní
Výstavba 1230–1240
Specifikace
Umístění oltáře západ
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel svatého Petra a Pavla stával v zaniklé vesnici Nové Sedlo nad Bílinou v okrese Chomutov. Až do svého zániku býval farním kostelem v novosedelské farnosti.[1]

Historie

Románský kostel byl v Novém Sedle postaven nejspíše v letech 1230–1240.[2] Jeho zakladatelem byl pravděpodobně některý příslušník rodu pánů ze Rvenic.[3]První písemná zmínka o kostele je z roku 1352, kdy novosedelská farnost odváděla poplatek devět grošů papežského desátku.[4]

V polovině šestnáctého století byl ke kostelu při renesanční přestavbě přistavěn nový presbytář.[5] K výrazným přestavbám došlo v polovině šestnáctého století a v letech 1675–1701. Další úpravy proběhly v osmnáctém století, kdy byla k severní straně přistavěna kaple Panny Marie, a na počátku dvacátého století, ze kterého pocházela hranolová věž ve východním průčelí.[6]

Poslední mše se v kostele konala roku 1965.[5] Zbořen byl roku 1972 v důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí.[7] Do té doby se z původního románského kostela dochovala pouze boční zeď s portálem.[2] Portál byl před demolicí podrobně zdokumentován, rozebrán Františkem Radou a Miroslavem Zentnerem a odvezen do chomutovského muzea.[8] Fragmenty portálu byly v první polovině devadesátých let dvacátého století nalezeny v kostele svaté Kateřiny a poté částečně sestaveny v muzejním lapidáriu.[2]

Stavební podoba

Loď románského kostela měla podle Antonína Hejny obdélníkový půdorys s vnějšími rozměry 13,5 × 11 metrů[8] a ukončovala ji půlkruhová apsida.[2] Na západní straně na loď pravděpodobně už v románské fázi navazovala předsíň s rozměry přibližně 7 × 4 metry a tloušťkou zdiva sedmdesát centimetrů. Při blíže neznámé gotické přestavbě byly vnější stěny apsidy upraveny do podoby trojbokého závěru.[8] Podle archeologického výzkumu se úroveň terénu v době románské fáze nacházela o osmdesát až devadesát centimetrů níže než ve druhé polovině dvacátého století.[8]

Také pozdější stavební fáze si uchovaly obdélníkový půdorys, ke kterému byl na západní straně přistavěn renesanční presbytář (překryl starší předsíň[8]). V době baroka byl presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a k jeho severní straně připojena sakristie s oratoří. Z ostatních prostor byla stejným typem klenby zaklenutá oratoř a ostatní místnosti měly ploché stropy.[6]

Detail reliéfu na vnější straně levé přední hlavice románského portálu

Z původní románské stavby se v jižní stěně lodi do dvacátého století dochoval půlkruhový ústupkový portál s polosloupky v krychlové hlavici z doby okolo roku 1230.[6] Během barokních úprav byl portál zazděn a vedle něj prolomen čtverhranný vstup se segmentovou supraportou.[7] V jižní stěně presbytáře se nacházel kamenný sanktuář z poloviny šestnáctého století.[6]

Zařízení

Hlavní oltář z roku 1722 tvořila monumentální architektura s točenými sloupy a sochami svatého Petra a svatého Pavla ve výklencích. Na oltářním obrazu byla namalována Madona s dítětem a anděly. Boční oltář zasvěcený Panně Marii měl akantový rám a obraz patronky namalovaný podle L. Cranacha. Uvnitř se nacházela socha Madony (1500–1510), krucifix snad od Ulricha Creutze z doby okolo roku 1520, barokní pískovcová křtitelnice s kuželovitou nohou, kamenný epitaf Kryštofa Tuxese z Killendalu s reliéfní postavou rytíře (1557), menší epitaf na vítězném oblouku, sousoší Kalvárie z poloviny osmnáctého století a řada dalších drobných uměleckých předmětů.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 147. 
  2. ↑ a b c d PACHNER, Jaroslav. Jižní portál z Nového Sedla nad Bílinou. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 3, s. 69–72. ISSN 0231-5076. 
  3. ↑ CRKAL, Jiří; DERNER, Kryštof. Románský vstupní portál a nejstarší stavební fáze kostela sv. Petra a Pavla v Novém Sedle nad Bílinou. Památky, příroda, život. 2022, roč. 54, s. 49. Dále jen Crkal, Derner (2022). Dostupné online [cit. 2023-04-01]. ISSN 0231-5076. ISBN 978-80-87898-32-1. 
  4. ↑ Crkal, Derner (2022), s. 48.
  5. ↑ a b Crkal, Derner (2022), s. 50.
  6. ↑ a b c d e Umělecké památky Čech. K/O. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nové Sedlo nad Bílinou, s. 500. 
  7. ↑ a b Kostel sv. Petra a Pavla [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e Crkal, Derner (2022), s. 55.

Literatura

  • LAURENČÍKOVÁ, Markéta; GAŽA, Jan. Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 48 s. S. 11–12. 

Externí odkazy

Zdroj