Kostel svatého Mikuláše a Jména Panny Marie (Vilémov)

Kostel svatého Mikuláše
a Jména Panny Marie
ve Vilémově
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Chomutov
Obec Vilémov
Souřadnice 50°17′52,83″ s. š., 13°18′42,18″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát krušnohorský
Farnost děkanství Mašťov
Status filiální kostel
(do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Vilémov)
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení svatý Mikuláš
Datum posvěcení 26. srpna 1625
Světitel asi Joannes Hagelius de Raversperg (kadaňský děkan)
Architektonický popis
Stavební sloh renesanční, barokní
Výstavba 1612
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál zděný
Další informace
Kód památky 18692/5-843 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše a Jména Panny Marie je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Mikulášovi a Jménu Panny Marie ve Vilémově v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Kostel stojí na hřbitově na jihozápadním okraji vesnice.

Historie

Středověký kostel svatého Mikuláše ve Vilémově je doložen ve druhé polovině 14. století,[2] Kostel byl přestavěn nebo nově postaven v renesančním slohu roku 1612.[3] V té době ve Vilémově převládalo protestantství a působil zde protestantský pastor. Po potlačení stavovského povstání v letech 1618–1620 byl v kraji zahájen proces rekatolizace. Do města se vrátil katolický kněz a 26. srpna 1625 byl kostel vysvěcen kadaňským děkanem.[4] Na počátku 18. století panství patřilo rodu Račínů z Račína. Tehdejší majitel dne 3. září 1711 způsobil požár, při kterém kostel a sousední fara vyhořely. Při požáru shořely i matriky.[5] O obnovu kostela v barokním slohu[3] se v průběhu 18. století zasloužila hraběnka Eleanora Račínová.[6]

Stavební podoba

Jedná se o jednolodní stavbu s polygonálním presbytářem orientovaným na východ. Fasáda je členěna lizénami a na jižní straně opěráky. Na rozhraní chrámové lodi a presbytáře přiléhá k severní straně kostela hranolová věž s osmibokým patrem. V jejím přízemí se nachází sakristie a v patře oratoř. Interiér kostela je zaklenutý valenou klenbou a vnitřní stěny lodi jsou členěné pilastry. Nad hlavním vstupem je na západní straně lodi dřevěná kruchta.[3]

Vnitřní zařízení

Většina zařízení je raně barokní a pochází z roku 1673. Na hlavním portálovém oltáři stojí pozdně gotické sochy Madony, svatého Václava a svatého Mikuláše z počátku 16. století, pravděpodobně od Ulricha Creutze. Dva původní boční oltáře jsou zasvěcené Janu Křtitelovi a svatému Františkovi. Další dva oltáře jsou pozdně barokní a zasvěcené ukřižování Ježíše Krista a svatému Janu Nepomuckému. Zdobí je starší barokní sochy z roku 1711. Kazatelna je bohatě zdobená původními plastikami evangelistů a čtyř otců církve. Barokní lavice mají čela zdobená vyřezávanými karyatidami. K dalšímu vybavení patří kamenná křtitelnice s cínovou renesanční mísou z roku 1598, renesanční kamenný epitaf Uršuly z Doupova, barokní sousoší Piety a obrazy svatého Jana Nepomuckého z roku 1727 a Zvěstování Panny Marie z počátku 18. století.[3]

Okolí kostela

Jižně od kostela stojí renesanční hřbitovní kaple ze druhé poloviny 16. století. Její severní strana byla původně otevřena později zazděnými arkádami. Uvnitř býval náhrobek Viléma z Doupova z roku 1568 od kadaňského mistra Jörga Mayera. Náhrobek má podobu kamenné tumby s postavou ležícího muže v brnění. Vzhledem ke špatnému zabezpečení kaple byl před rokem 2000 náhrobek přestěhován do františkánského kláštera v Kadani.[7] Severně od hřbitova stojí patrová barokní budova fary a u ní socha Piety z počátku 18. století.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-11-08]. Identifikátor záznamu 129413 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Václav Vladivoj Tomek, Registra decimarum papalium, Praha 1873
  3. ↑ a b c d e Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vilémov (Chomutov), s. 229. 
  4. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Vilémov. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 40 s. Kapitola Vilémov, s. 8. Dále jen Binterová (2000). 
  5. ↑ Binterová (2000), s. 10.
  6. ↑ Binterová (2000), s. 11.
  7. ↑ Binterová (2000), s. 15–16

Související články

Externí odkazy

Zdroj