Kostel svatého Jiljí (Libyně)

Kostel svatého Jiljí v Libyni
Kostel svatého Jiljí
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Louny
Obec	Lubenec
Lokalita	Libyně
Souřadnice	50°8′50,22″ s. š., 13°18′50,59″ v. d.
Kostel svatého Jiljí
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	plzeňská
Vikariát	Plzeň-sever
Farnost	Lubenec
Zasvěcení	svatý Jiljí
Architektonický popis
Stavební sloh	barokní
Další informace
Kód památky	43363/5-1265 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí v Libyni na okrese Louny je římskokatolický kostel (na počátku 21. století silně poškozený), který je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1]

Historie a stavební vývoj

Stanovení nejstarší písemné zmínky o vsi naráží na problém, že 17 km vzdušnou čarou jsou od sebe vzdálena dvě sídla, jejichž název byl ve středověku totožný: Libyně. Adjektivum "Vysoká" bylo té u Jesenice přidáno až ve 20. století.^[2]Žlutický děkan a zároveň farář ve vsi "Libina" Střezivoj, který vystupuje v roce 1338 jako svědek na listině Oldřicha Pluha z Rabštejna, mohl být farářem jak v dnešní Vysoké Libyni, tak v Libyni.^[3] První nepochybná písemná zmínka o libyňském kostele tak pochází z roku 1356, kdy místní farář Štěpán asistoval při prezentaci nového faráře v Lubenci.^[4] Z roku 1358 jsou známa jména hned dvou farářů: Heřmana a Petra, obou původem ze Žlutic.^[5] V roce 1360 je poprvé doloženo také patrocinium svatého Jiljí.^[6] Na začátku 15. století měli ke kostelu patronátní právo páni z Janovic, kteří sídlili na hradě Petrohradu. Roku 1415 prezentoval nového faráře Václava, který nahradil plebána Mikuláše, Jan z Janovic. Oba duchovní pocházeli z Petrohradu.^[7]

Další osudy kostela až do poloviny 17. století nejsou známé. V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 uvádí tehdejší majitel Libyně Adam Ferdinand ze Strojetic, že při kostele není žádný duchovní. Důvodem je, že kostelní jmění je malé a pole mu náležící nejsou obdělávána. Bohoslužby proto obstarává každou třetí nebo čtvrtou neděli farář z Vroutku.^[8] Teprve v roce 1759 získal kostel opět vlastního duchovního správce.^[9]

K určení přibližné doby stavby kostela napomohl archeologický výzkum, který uvnitř kostela proběhl v letech 2013–2014. Při něm byl pod základovým zdivem triumfálního oblouku objeven kostrový hrob s esovitými záušnicemi. Hrob je možné datovat do 12. století, kostel je tudíž mladší.^[10] Jeho výstavbu je možné klást do intervalu mezi koncem 1. třetiny 14. století a rokem 1356, kdy prokazatelně existoval.^[11] Z původního kostela pochází presbytář a oltářní menza, část severní zdi lodi navazující na presbytář a zazděné úzké okénko ve východní zdi presbytáře. Během zmíněného archeologického výzkumu bylo objeveno základové zdivo západní zdi původní lodi, která byla kratší a k vítěznému oblouku dosahovala délky 8,9 m. V západní části lodi bylo nalezeno základové zdivo věže, jejíž dobu vzniku nelze blíže určit. Je však zakreslena na plánu vesnice z roku 1727.^[12]

Nad vítězným obloukem se nachází erb rodu Strojetických ze Strojetic s nápisem, že v roce 1703 byl kostel opraven. V roce 1828 je v kostelním inventáři prvně uvedena sakristie. K velké přestavbě kostela došlo ve 2. polovině 40. let 19. století. Loď byla prodloužena západním směrem, v presbytáři i lodi byla vyražena nová okna a postavena stávající věž.^[13]

Architektura

Kostel je orientovaný, jednolodní s věží v západním průčelí. Presbytář kostela, osvětlovaný čtyřmi okny, je postaven jako pětiboký, zaklenutý jedním polem křížové klenby. Klenák, žebra a další opracované nosné prvky jsou zhotoveny z velmi kvalitního pískovce dovezeného z nedalekého středověkého dolu. Zajímavostí je gotické okno za oltářem, jež bylo původně zazděno. Další části stavby pocházejí již z mladší doby. Dnešní podoba lodi odpovídá dvěma přestavbám a to barokní a oken se pak týká ještě přestavba klasicistní. Nicméně i tato loď stojí na původních gotických základech s částí ještě gotické zdi, což potvrdil archeologický výzkum.^[14]

Současnost

Kostel vlastní občanské sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí v čele s manželi Jitkou a Richardem Kantovými. Podařilo se mu kostel zastřešit a staticky zajistit, obnovit sakristii a zrekonstruovat celý gotický presbytář včetně fresky nad vítězným obloukem. Jsou obnoveny vstupní dveře a sedm oken s vitrážemi. V roce 2009 byla opravena severní část hřbitovní zdi, v roce 2011 část jižní zdi.^[15] V dalších letech byla opravena střecha a v kostele byly umístěny nové zvony. Kostel začal sloužit i společenským a kulturním účelům – uvnitř probíhají výstavy, koncerty a svatby. Bylo upraveno i okolí kostela.^[16]

Vitrážové muzeum

Aby byl kostel po své obnově schopen si vydělat na svoji běžnou údržbu, zřídili členové výše jmenovaného občanského sdružení unikátní vitrážové muzeum.^[17] Atraktivní pro návštěvníky bude nejenom předvedení vitrážnictví jako řemesla od nejstarších dob po současnost, ale i vytvoření jedinečného vitrážového stropu, představujícího křesťanskou symboliku.

Dostupnost

Kostel je přístupný od konce dubna do konce října vždy v sobotu a neděli v době od 13 do 16 hodin. Zájemci si v uvedených hodinách mohou v kostele vyzvednout také klíče od Vochlické rozhledny, o kterou rovněž pečuje spolek "Za záchranu kostela sv. Jiljí".^[18] Kolem kostela prochází žlutě značená turistická trasa a odbočka naučné stezky Okolím Lubence. Obcí vede také cyklotrasa č. 2152. V Libyni je zastávka autobusové linky Žatec – Lubenec.^[19]

Vitráže

• 
  Vitráž svatého Václava
• 
  Vitráž svatého Jiljí
• 
  Vitráž svatého Jiří
• 
  Vitráž svatého Vavřince
• 
  Gotická vitráž

Galerie

• 
  Presbytář
• 
  Pohled na západní kruchtu
• 
  Vítězný oblouk
• 
  Klenák v presbytáři v roce 1993
• 
  Presbytář v roce 1993

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons
• Církev v tradici císaře Josefa II.

Zdroj