Kostel svatého Jiří (Lubojaty)

Kostel svatého Jiří
v Lubojatech
Kostel svatého Jiří v Lubojatech
Kostel svatého Jiří v Lubojatech
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský kraj
Okres Nový Jičín
Obec Lubojaty
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Bílovec
Farnost Lubojaty
Zasvěcení svatý Jiří
Architektonický popis
Výstavba od poloviny 14. století
Další informace
Kód památky 40557/8-1632 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiří se nachází v Moravskoslezském kraji ve vsi Lubojaty, která je jednou z nejstarších historicky doložených vsí na Bílovecku.[zdroj?] Původní kostel byl založen Budislavem z Lubojat pravděpodobně na konci 13. století. Presbytář farního kostela svatého Jiří je jednou z nejstarších staveb na Novojičínsku.[1] Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky,[2] v roce 2011 byl prohlášen kulturní památkou i nově nalezený náhrobek jednoho z členů rodu Bítovských.[3]

Historie

Slezsko bylo po dlouhou dobu středověku neprostupné kvůli lesům. V oblasti došlo k osídlení až na přelomu 12. a 13. století za české kolonizace. Ves na území moravské enklávy v historickém Slezsku byla vysazena patrně ve 14. století, kdy náležela k bíloveckému statku.

U Olomouce byl roku 1078 založen benediktinský klášter Hradisko, pod jehož správu spadal kostel v Pusté Polomi, jehož součástí byla i ves Lubojaty. První historickou zmínkou z roku 1276 o existenci kaple je latinská listina CDM IV, CXXXIV. Listina dokumentuje, že Budislav z Lubojat nechal postavit kapli v Lubojatech bez souhlasu hradišťského opata. Tímto činem se dotkl práv fary v Pusté Polomi a zájmů hradišťského kláštera.

Architektura

První písemnou zprávu o středověké kapli sv. Jiří v Lubojatech máme z roku 1276. Tomuto období, kdy byl pravděpodobně gotický kostel postaven, nasvědčuje také jádro s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží. Podle děkanské matriky z r. 1672 byl kostel zasvěcen sv. Jiří a patřil k panství Bílovec.

Budislav z Lubojat nechal postavit malý jednolodní kostel s jednou západní věží a interiér s nezaklenutou lodí, presbytářem, odděleným lomeným vítězným obloukem a klenutým vzdutou křížovou žebrovou klenbou, a sakristií s klenutou lomenou valenou klenbou. Zvenčí byl přístupný z boční strany lodi. Kolem kostela je hřbitov obehnaný ohradní kamennou zdí, která byla přistavěna až v 16. nebo 17. století.

Vzhledem k tomu, že nic ze stávající zděné stavby nenasvědčuje tomu, že by stála již ve 13. stol., docházíme k domněnce, že původní stavba byla dřevěná. Západní věž v té době kostel neměl, jak vyplývá z archeologického průzkumu, který proběhl v roce 2010. Kamenná výstavba započala presbytářem ve druhé čtvrtině 14. stol., jehož zdobí křížová klenba s dvakráte vyžlabenými klenebními žebry vynášenými kružbovými konzolami a konzolami v podobě lidských tváří. Žebra z tufinu dosedají na nízko usazené konzoly. V severozápadním koutě má konzola podobu bezvousého mladého muže s pootevřenými ústy, v severovýchodním koutě pak hlavy staršího muže s mohutným knírem. Presbytář od lodi odděluje lomený pravidelně vyklenutý vítězný oblouk. Krátký, rovně ukončený presbytář, zvenčí zpevněný opěráky, se na území Slezska objevuje již od 3. čtvrtiny 13. století.

Na sever od presbytáře se nachází přiléhající sakristie. Baroku je přičítáno přepažení sakristie a proražení průchodu na kazatelnu.

Do interiéru kostela se vstupuje lomeně ukončeným portálem vedoucím do podvěží. To je zaklenuto křížovou klenbou. Do lodi je nutno projít pod hudební kruchtou v západní části lodi z roku 1856, kterou podpírají dva litinové sloupy. Předpokládá se, že loď byla provedena ze dřeva. Loď kostela má větší rozměr na šířku než na délku. Okno v jižní stěně má původní středověký tvar s ostře lomeným záklenkem a okoseným prostředím. Celkem je loď osvětlena třemi okny. Přístavbu západní kamenné věže datujeme kolem roku 1520, podle umístění zvonu ve zvonovém patře věže roku 1523. Dendrochronologický průzkum zvonové stolice určil její dataci přibližně k roku 1466. Ta mohla být začleněna do nové zděné věže. Díky dubovým kleštinám, datovaných do roku 1565, nový zvon zvonovou stolici příliš nezatěžoval. Nálezy kosterních pozůstatků pod základy stávající zděné věže dokazují její pozdější přístavbu. Podle spár v severní i jižní zdi se domníváme, že věž byla původně plánovaná jako průchozí ze všech tří stran. Další úpravou byla nová konstrukce krovu, datovaná k letem 1784 a 1785, která změnila původní sklon střechy.

Zajímavosti

V kostelní věži pod úrovní podlahy se roku 2010 našel náhrobník Bítovských z Bítova. Podle archeologů se jedná o pískovcový náhrobek z 16. století. Deska je ve své horní části zdobená vavřínovým věncem, ve kterém je umístěn erb Bítovských, a to hořící srdce v renesančně tvarovaném štítu.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ČEPLÁ, A. Kostel sv. Jiří v Lubojatech – Nálezová situace v interiéru podvěží [online]. Lubojaty: Obecní úřad Lubojaty, 2011-03 [cit. 2013-06-12]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-06-12]. Identifikátor záznamu 152632 : Kostel svatého Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky o prohlášení náhrobku v Lubojatech za kulturní památku [online]. Lubojaty: Obecní úřad Lubojaty, 2011-08-16 [cit. 2013-06-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válekválek, 1. vyd., Praha: Unicornis, 2001, s. 23
  • Bartoloměj Paprocký z Glogol a Paprocké Woly, Zrcadlo slawného marjkrabství morawského: w kterémž jeden každý staw, dáwnost, wzácnost, i powinnost swau vhledá, Ostrava 1993, s. 435 – 437
  • Ladislav Hosák – Rudolf Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I., A – L, Praha: Academia, 1970, s. 560 – 561.
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, 1. vyd., Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2
  • PRIX, Dalibor. Středověký kostel sv. Jiří v Lubojatech, okres Nový Jičín. Časopis Slezského muzea. Série B – vědy historické 37, 1988, č. 1, s. 51–61.

Externí odkazy

Zdroj