Kostel svatého Antonína Paduánského (Liberec)

Kostel svatého Antonína Paduánského
v Liberci-Ruprechticích
Kostel svatého Antonína Paduánského v Liberci-Ruprechticích z boku
Kostel svatého Antonína Paduánského
v Liberci-Ruprechticích z boku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Liberecký
okres Liberec
Obec Liberec
Lokalita Ruprechtice
Souřadnice 50°47′18,85″ s. š., 15°3′54,19″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát liberecký
Farnost Liberec-Ruprechtice
Status farní kostel
Užívání bližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Zasvěcení Antonín z Padovy
Datum posvěcení 18. září 1910
Světitel Josef Gross
Architektonický popis
Stavební sloh novogotika
Výstavba 1908–1910
Specifikace
Délka 35 metrů
Šířka 23,5 metrů
Umístění oltáře na severovýchod
Další informace
Adresa Markova 4
460 14 Liberec XIV-Ruprechtice
Oficiální web Farnost Ruprechtice
Kód památky 44117/5-5597 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Antonína Paduánského v Liberci – Ruprechticích je pseudogotickou sakrální stavbou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Presbytář kostela v Ruprechticích

Chrám byl postaven v letech 1908–1910. Jeho stavba byla reakcí na zvýšení počtu obyvatelstva, kdy kolem roku 1900 žilo v Ruprechticích a jeho okolí téměř čtyři tisíce obyvatel, tehdy převážně římskokatolického vyznání. I když secesní poutní kostel Panny Marie U obrázku nebyl daleko, zůstávala snaha o stavbu kostela v centru obce. Iniciátorem stavby byl „Spolek pro postavení kostela v Ruprechticích“, který od konce 19. století shromažďoval prostředky na tuto stavbu.

Stavbu vyprojektovala liberecká kancelář Maxe Kühna (1877–1944) a Heinricha Fanty (1877–1941). Kostel byl postaven na návrší jižně od vznikajícího ruprechtického náměstí. Kostel slavnostně vysvětil litoměřický biskup Josef Gross 18. září 1910. Poté v roce 1911 vznikla samostatná farnost Ruprechtice-Kateřinky.

Po II. světové válce došlo k vysídlení většiny německy mluvících farníků a nově příchozí obyvatelé z českého vnitrozemí k sakrální stavbě neměli vztah.

Pravidelně se v něm složily mše pro Ruprechtice a Kateřinky do roku 1950, kdy se začaly mše sloužit řidčeji z důvodu tlaku totalitní moci. Od roku 1957 se kostel stal terčem vandalů. V roce 1960 byl objekt zapůjčen Severočeskému museu jako depozitář. V roce 1960 byla uzavřena smlouva o padesátiletém užívání kostela i fary okresním archivem. Do kostelní lodi byla vložena ocelová konstrukce regálů a výtahu, aby se vytvořil depot archiválií. Toto nové využití ovšem uchránilo objekt od další devastace, byla zajištěna základní údržba a provoz. Archiv zamýšlel počátkem 80. let 20. století provést přístavbu v zahradě fary, která se však nerealizovala. V roce 1990 převzali správu ruprechtické farnosti františkáni. Roku 1992 se vystěhoval archivní depozitář a začala postupná obnova kostela. Po opravě byl kostel 12. června 1994 znovuposvěcen litoměřickým biskupem Josefem Kouklem a byly obnoveny bohoslužby.

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Liberec-Ruprechtice.

Architektura

Stavba je obdélná jednolodní s opěráky a hrotitými okny. Presbytář je polygonálně uzavřený. Kostel má příčnou loď u které je hranolová věž. S farou, která pochází z období stavby kostela, je propojen arkádovou chodbou. Dohromady pak fara i kostel tvoří jednotně řešený soubor. Uvnitř je kostel valeně sklenut, okna zdobí vitráže oblíbených světců.

Fara u kostela v Ruprechticích

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-21]. Identifikátor záznamu 120321 : Kostel sv. Antonína Paduánského s farou. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura

  • Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 33. 
  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II.. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 241. 
  • PETRÁKOVÁ, Luisa; DOLEŽALOVÁ, Olga. 100 let ruprechtického kostela. Liberec: Dialog, knižní velkoobchod a nakladatelství, 2010. 104 s. ISBN 978-80-7424-026-3. 

Externí odkazy

Zdroj