Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Libotenice)

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
v Libotenicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký kraj
Okres Litoměřice
Obec Libotenice
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát litoměřický
Farnost Libotenice
Status farní kostel
Užívání bližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitel farnost Libotenice
Zasvěcení Kateřina Alexandrijská
Architektonický popis
Architekt Octavio Broggio
Stavební sloh baroko, rokoko
Výstavba 17021703
Specifikace
Stavební materiál zděný
Další informace
Kód památky 20236/5-2151 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je barokní kostel z roku 1703, jehož autorství je připisováno Octavio Broggiovi. Kostel, který je nemovitou kulturní památkou České republiky, leží asi 700 metrů severně od obce Libotenice.[1]

Dějiny kostela

Libotenice na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Nad obcí je zakreslen i kostel svaté Kateřiny. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR na CD-ROM, sekce VIII

Na místě dnešního kostela stál starší farní a hřbitovní kostel svaté Kateřiny z roku 1273, který patřil k obci Chodžovice. Obec zanikla v době husitských válek. Původně dřevěný kostel na opukových základech byl v roce 1591 přestavěn[2][3].

Po bitvě na Bílé hoře byl veden jako filiální k farnosti Dolánky.[4] Protože kapacita kostela ani po přestavbě nedostačovala, nechal jej doksanský probošt Bruno Kunovský v roce 1702 zbořit a na jeho místě zbudovat nynější kostel. Autorem byl architekt a stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic. Kostel, stojící na levém břehu Labe poblíž lužické obchodní stezky, vedoucí z Prahy přes Lužici na sever k moři, byl dokončen a vysvěcen v červnu 1703. Na jih od kostela stojí zděná zvonice. Matriky zde byly vedeny od r. 1738, fara zřízena r. 1787.[4]

Kostel pak byl spravován doksanským klášterem nebo litoměřickým arcijáhenstvím. Jedinou pozdější stavební úpravou bylo proražení bočních oken, které mělo zajistit větší prosvětlení interiéru.[5]

V roce 1968 byl kostel opuštěn a následně zdevastován. Koncem 80. let 20. století byly učiněny kroky k jeho záchraně. Kostel byl opraven v devadesátých letech. Od katolické církve si jej pronajal Památkový ústav v Ústí nad Labem, byla zde zřízena galerie funerální plastiky a expozice o historii kostela a jeho rekonstrukci. Dále se tady konaly slavnostní mše, příležitostné koncerty a výstavy. Ve zvonici byl zřízen byt správce.[6]

Vzhledem k umístění kostela na břehu řeky Labe byl kostel již v minulých stoletích poškozován povodněmi, v poslední době v letech 2002 i 2013.[5][7]

U odbočky ze silnice ke kostelu se nacházela Libotenická borovice.

Bohoslužby

Bohoslužby se zde „do příchodu vlastního faráře“ nekonají pravidelně. Kostel je spravován excurrendo z Doksan.[8]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-07-11]. Identifikátor záznamu 131053 : Kostel sv. Kateřiny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Svazek I. - Leitmeritzer Kreis. Prag: J.G. Calve’sche Buchhandlung, 1833. 408 s. Dostupné online. S. 29. 
  3. MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek, svazek 4. Politický okres roudnický, I. díl. Praha: Archaeologická kommisse, 1898. Dostupné online. Kapitola Libotěnice - Kostel, s. 140–142. 
  4. a b Římskokatolická farnost Libotenice [online]. Biskupství litoměřické. Dostupné online. 
  5. a b Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské [online]. hrady-zamky.cz. Dostupné online. 
  6. FLESAR, Stanislav. Bydlení v kostele - alternativa pro záchranu sakrálních památek. In: Nová využití pro staré kostely. Ústí nad Labem: Albis International, 2002. ISBN 80-86067-67-X. S. 154–155.
  7. MICHÁLKOVÁ, Jana. Povodeň 2013: zatopené kostely v litoměřické diecézi. Webové stránky Biskupství litoměřického [online]. Dostupné online. 
  8. Aktuality [online]. Farnost Doksany [cit. 2013-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-09. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj