Kostel míru ve Svídnici

Kostel míru ve Svídnici
Místo
Stát	Polsko Polsko
Souřadnice	50°50′46,5″ s. š., 16°29′29,9″ v. d.
Základní informace
Církev	Evangelicko-augsburská církev v Polské republice
Zasvěcení	Nejsvětější Trojice
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1657
Další informace
Adresa	Svídnice, Polsko Polsko
Kód památky	A/1677/131data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostely míru v Jaworu a Svídnici
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Polsko Polsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii, iv, vi
Odkaz	1054 (anglicky)
Oblast	Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení	2001 (25. zasedání)
Rejstřík památek	A/1677/131data

Kostel míru Nejsvětější trojice ve Svídnici v Dolnoslezském vojvodství je největší dřevěný barokní chrám v Evropě.^[1] Jedná se o historickou sakrální stavbu postavenou na základě Vestfálského míru, který v roce 1648 ukončil třicetiletou válku.^[2] Kostel je součástí svídnické farnosti Evangelicko-augsburské církve v Polsku. Od roku 2001 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.^[3]

Historie

Svídnický Kostel míru je jeden ze tří kostelů míru (vedle staveb v Hlohově a v Jaworu), jejichž výstavbu ve slezských zemích Habsburků povolil pod tlakem protestantského Švédska katolický císař Ferdinand III. Všechny kostely v těchto zemích postavené katolíky a převzaté protestanty byly odevzdané katolické církvi. Po vypuknutí války protestanti přišli o právo vyznávaní víry a o právo vlastnění kostelů. Zatímco na území knížectví slezských Piastovců – většinou evangelíků – všechny kostely zůstaly evangelické.

Základní kámen kostela v Svídnici byl položen 23. srpna 1656. Autorem návrhu byl vratislavský mistr Albrecht von Saebisch. Kostel stavěl svídnický tesař Andreas Kaemper. Peníze na výstavbu kostela pocházely od slezských protestantů: rolníků, měšťanstva a šlechty.^[1] Pro získání finančních prostředků pro výstavbu kostela se obyvatel Svídnice Christian Czepko vydal na pouť po evropských evangelických střediscích.

Po 10 měsících, 24. června 1657, se v novém svídnickém kostele konala první mše svatá.^[2]

V roce 1709, během severní války se situace protestantů zlepšila a – opět pod tlakem švédského krále – vedle kostela byla postavena zvonice a škola. Obě budovy se zachovaly dodnes.

I když byl vznik kostela výsledkem náboženského konfliktu, kostel je symbolem usmíření. V roce 1989 se zde společně modlili polský premiér Tadeusz Mazowiecki a německy kancléř Helmut Kohl. V roce 2011 kostel navštívil švédský královský pár: Karel XVI. Gustav a královna Silvia. V roce 2014 se společné modlitby za mír zúčastnila německá kancléřka Angela Merkelová a polská předsedkyně vlády Ewa Kopaczová. V září 2016 podepsali ve svidnickém kostele „Výzvu za mír“ zástupci křesťanstva, judaismu, islámu a buddhismu spolu se 14. dalajlámou.^[4][1]

Architektura

Kostel míru v Svídnici byl postaven jako středová stavba založená na dřevěné kostře, která byla vyplněná hlínou a slámou. Stavba je postavena na půdorysu řeckého kříže. Vedle středové stavby se nachází: na východní straně síň, ve které se konaly křty a sakristie, na západní straně tzv. Síň mrtvých, na jižní straně Svatební síň, a na severní straně Polní síň. Ta poslední je 44 metrů dlouhá a 30,5 m široká. Kapacita přízemí a čtyřpatrových empor je 7,5 tisíce lidí (v tom 3,5 míst k sezení). Kostel byl schválně postaven tak, aby se dovnitř mohlo vejít co nejvíce věřících. To bylo poměrně důležité v době, kdy byly náboženské svobody protestantů omezené a svídnický kostel byl jedním ze dvou evangelických chrámů na území Javorského knížectví. Právě proto má táto svatyně tak obrovský povrch (1090 m²).

Vybavení

Mezí výjimečné prvky vybavení interiéru kostela patří oltář a kazatelna.

Kazatelna

Barokní kazatelna pochází z roku 1729 a je dílem Gotfrieda Augusta Hoffmanna. Schodiště je vyzdobené biblickými příběhy jako třeba „Poselství Ducha svatého“, „Golgota“, „Ráj“. Na zábradlí jsou alegorické sochy Víry, Naděje a Lásky. Nad dveřmi do kazatelny se nachází socha Ježíše jako dobrého pastýře.

Hlavní oltář

Hlavní oltář je také Hoffmannovým dílem. Byl objednán v roce 1752 u příležitosti stého výročí kostela a dokončen o rok později. Nad oltářní menzou je umístěn malý reliéf – Poslední večeře. Uprostřed oltáře se nachází Křest Ježíše a postavy Mojžíše, velekněze Árona a apoštolů Petra a Pavla. Výše, na šesti korintských sloupech, je vlys s nápisem „Dies ist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe” („Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“) (Matouš 3:17.) Uprostřed, ve stejné výšce jako vlys, je alegorie Ducha svatého v podobě holubice. Nahoře pod baldachýnem najdeme zlatý trojúhelník, obklopený paprsky s hebrejským tetragrammatonem božího jména יהוה (JHVH) – alegorie Otce Boha. Na vrcholu oltáře na knize se sedmi pečetěmi stojí beránek s praporčíkem.

Varhany

Varhany z roku 1909 mají barokní prospekt podpíraný dvěma atlanty a pohyblivé sošky andělů–muzikantů. Mají kolem čtyř tisíc píšťal a byly vyrobeny swidnickou firmou Schlag & Söhne, která v kostele provedla elektrifikaci. V roce 2013 proběhla celková rekonstrukce varhan. Při rekonstrukci byl na prospektu objeven za obrazem Martina Luthera obušek.^[1] Nové varhany nahradily historické, které vznikly v letech 1666–1669 ve varhanářské dílně Gottfireda Kloseho z Brzegu, a byly několikrát přestavěny. Zachovalo se z nich několik píšťal a obraz na stropě.^[1]

Na nejvyšší empoře se nachází další, menší varhany, které v roce 1695 objednal i financoval Sigismund Ebersbach.

Lóže Hochbergů

Nejvýznamnější rodiny vlastnily v kostele soukromé lóže. Naproti kazatelně, nad hlavním vchodem do kostela, se nachází bohatě vyzdobená lóže dobrodinců kostela rodiny Hochbergů z Hennersdorfu, postavená v roce 1698. Lóže vznikla jako projev vděčnosti rodině Johanna Heinricha von Hochberga, který zaplatil dubové dřevo na stavbu kostela.

Empory

Na celé své délce empory pokrývají biblické citáty, je jich celkem 78. Vedle, na deskách jsou alegorické obrázky, které ukazuji smysl těchto citátů. Zábradlí empor jsou vyzdobená malbami.

Malby

Strop kostela je vyzdoben malbami dvou svídnických malířů, Chrystiana Sussenbacha a Chrystiana Kolitschka, pocházejícími z let 1694–1696. Ukazují následující scény z Apokalypsy:

• Nebeský Jeruzalém
• Bůh Otec, nad jeho hlavou obklopenou sedmi jazyky plamenů krouží orel, na kolenou má knihu se sedmi pečetěmi, na které stoji beránek a kolem něj klečí starci a níže je umístěn modlící se Jan
• „Pád hříšného města Babylon“
• „Poslední soud“

Hlavní loď je vyzdobena nástropní malbou Svaté trojice.

Kolem maleb, na stropech empor a na sloupech jsou rostlinné vzory.

Zvonice

Součástí památky je zvonice z roku 1709, postavena v době, kdy se zmírnily důsledky reformačních opatření proti protestantům v období Severní války.

Zvonice je velmi vysoká barokní patrová hranolová hrázděná stavba byla postavena obdobně jako Kostel míru ze dřeva a cihel na půdorysu čtverce. Nejvyšší patro je celé bedněné ukončeno stanovou střechou.^[5][6]

Ve zvonici byly zavěšeny tři zvony, které byly ulity vratislavskými zvonařem Götz. Dva byly rekvírovány a třetí je uložen za hlavním oltářem. Do zvonice byly dovezeny zvony ze zrušené evangelické farnosti ve Strzegomi.^[7] V roce 2017 byla do zvonice instalována zvonkohra, která má 15 zvonků s rozsahem 1,5 oktávy. Nejmenší má hmotnost 13,5 kg a největší 50 kg, celé zařízení má hmotnost téměř jednu tunu.^[8] Zvonice je také využívána jako galerie.

Evangelická škola

Součástí památky je budova evangelické školy postavené u kostela. Po uzavření Altranstädtské konvence bylo povoleno zřídit evangelickou školu ve Svídnici. Výstavba latinské školy byla zahájena 6. března 1708 a do konce téhož roku byla dostavěna. Během sedmileté války v roce 1761 byla budova školy vážně poškozena. V roce 1813 byla pruským králem Frederikem Vilémem III. povýšena na gymnázium a v roce 1822 se stala městskou školou. V roce 1854 byla škola přemístěna do nové budovy a Lutherheim, jak byla budova školy nazývána, přestala plnit funkci školy.^[9][5] Budova je využívána jako penzion.

Budova evangelické školy je barokní dvoupatrová stavba s valbovou střechou. Patro z roku 1708 je hrázděné, přízemí bylo vyzděno po roce 1750. Na východním průčelí je sgrafity s názvem budovy a také tři kamenné a jeden litinový epitaf prvních čtyř rektorů latinské školy.^[5]

Mezi studenty školy patřili mimo jiné slavný barokní básník u Johann Christian Günther, slavný architekt Carl Gotthard Langhans, stavitel Braniborské brány a kodifikátor pruského zvykového práva Carl Gottlieb Svarez.^[9]

Neukáznění studenti gymnázia byli za trest zavíráni v přízemí zvonice do tzv. kozy. Mezi ně patřil i Johann Christian Günther, jehož iniciály se našly ve zvonici.^[7]

Galerie

• 
  Kazatelna
• 
  Varhany
• 
  Lóže Hochbergů
• 
  Náhrobní desky
• 
  Zvonice
• 
  Zádní část kostela
• 
  Miniatura svídnického Kostela míru v Parku miniatur památek Dolního Slezska v Kowarach

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół Pokoju w Świdnicy na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel míru ve Svídnici na Wikimedia Commons

Zdroj