Kostel Všech svatých (Řesanice)

Kostel Všech svatých
v Řesanicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
kraj Plzeňský
okres Plzeň-jih
Obec Kasejovice
Lokalita Řesanice
Souřadnice 49°26′32,29″ s. š., 13°42′49,21″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát Sušice-Nepomuk
Farnost Kasejovice
Status filiální kostel
Zasvěcení Všech svatých
Architektonický popis
Stavební sloh gotický, barokní
Výstavba polovina 13. století
Další informace
Kód památky 23397/4-441 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých v Řesanicích u Kasejovic v okrese Plzeň-jih je římskokatolický filiální kostel v kasejovické farnosti.[1] Nachází se na návrší nad severovýchodním okrajem vesnice. Kostel byl založen v raně gotickém slohu přibližně v polovině třináctého století a patří k nejstarším stavbám okresu. V blíže neznámé době patnáctého století byl opevněn hradbou opatřenou střílnami. Dochovaná podoba kostela (zejména interiéru) je výsledkem barokních úprav v osmnáctém století. Kostel s přiléhajícím areálem hřbitova je chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie

První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1357, kdy jeho patrony byli páni ze Žasanic, kterým patřila sousední tvrz.[3] Podle rozboru architektonických detailů připisovaných stavebním hutím nepomuckého kláštera a strakonických johanitů byl kostel založen nejspíše v prvním desetiletí druhé poloviny třináctého století.[4] V osmnáctém století byla postavena barokní klenba a roku 1913 proběhla oprava.[5] Během baroka byla přistavěna také předsíň a upravována márnice.[6]

Kostel je památkově chráněn od roku 1963[7] a od roku 1995 byla památková ochrana rozšířena také na ohradní zeď, jižní a severní bránu, márnici a pamětní kříž.[6]

Stavební podoba

Jednolodní kostel má čtvercový presbytář a obdélnou loď, u jejíž západní strany stojí hranolová věž. Ta je posunuta k severozápadnímu nároží.[3] K jižní straně věže přiléhá mladší přístavek předsíně.[4]

Loď nejspíše měla klenutý strop už ve třináctém století. Dochovaná dvě pole raně valené klenby[5] bez žeber jsou barokního původu. V západní části lodi se nachází dvěma poli křížové klenby podklenutá kruchta, která se do přízemí lodi otevírá dvěma tupě lomenými arkádami. Profily jejích archivolt se směrem k lodi projevují ústupky a spočívají na sloupu s polygonální římsovou hlavicí.[8] Presbytář je zaklenutý jedním polem křížové klenby s románskými prvky a osvětlený gotickými lomenými okny s hladkým ostěním. Směrem do lodi se kněžiště otevírá masivním vítězným obloukem.[3] Přízemí věže je valeně klenutá prostora, osvětlená téměř tři metry vysoko umístěným štěrbinovým okénkem. Původně místnost osvětlovala okrouhlá šestidílná rozeta. Její kružby byly odsekány a celé okno překryla barokní předsíň.[9] Do podvěží vede lomený portál s raně gotickým ostěním z kostelní lodi.[8] Ve špaletách vstupu jsou patrné kapsy po trámové závoře.[9]

Z valeně klenuté předsíně vede hlavní vstup do chrámové lodi. Tupě lomený portál má složité ostění tvořené pravoúhlým ústupkem s hranami upravenými do podoby průběžných prutů. Ty lemují v ústupku vložený sloupek s válcovou patkou a talířovitým prstencem místo hlavice.[8] Druhý vstup do kostela je v jižní stěně presbytáře, kde se nachází barokní portál uzavíraný původně závorou, po níž se dochovala dvojice kapes s hloubkou 72 centimetrů.[10] Je pravděpodobné, že před portálem stávala později zbořená sakristie.[9]

Původní vstup na kruchtu se nedochoval, ale vede na ni dřevěné schodiště z předsíně. Z kruchty se vchází jednoduchým portálkem do prvního patra věže. Také zde jsou kapsy po závoře s dochovanými zbytky dřevěného obložení. Do dalších dvou pater věže stoupají dřevěná schodiště. Okna v horním patře věže bývala sdružená a do barokních úprav mívala bobulovité hlavice. Jeden ze sloupků oken je uložen v předsíni.[9]

Dokladem fortifikační funkce kostela jsou kapsy mohutných závor u jednotlivých portálů, a k jeho bezpečnosti přispívala také klenba a nezvykle tlusté obvodové zdi, které bývají obvykle připisovány nezkušenosti stavitele. Do chrámové lodi se mohli v případě potřeby vejít nejspíše všichni obyvatelé vesnice. Menší chráněné prostory v podvěží a patře věže mohly pojmout maximální deset osob a bývaly patrně určeny pro rodiny vrchnosti.[11]

V patnáctém století opevnění kostela doplnila hradba dochovaná v podobě hřbitovní zdi.[11] Zeď dosahuje výšky přes dva metry a přibližně ve středu severní strany ji prolamoval nevelký obloukový portál,[11] který může souviset se nějakou zaniklou stavbou – podle lidové tradice v jeho blízkosti stávala fara. Obranu hradby umožňovaly střílny, z nichž jedna byla částečně odkryta na západní straně. Podle fotografie z roku 1920 měly štěrbinové vyústění.

Vstup na jihozápadě není původní, ale v jeho sousedství je fragment pozdně středověkého portálu. Na opačné straně hřbitova stojí barokní márnice[6] či kostnice. Vně hřbitovní zdi jsou terénní relikty zemního opevnění a na severní a západní straně se dochovaly zbytky valu a příkopu.[12]

Zařízení

Většina zařízení kostela pochází přibližně z poloviny osmnáctého století. Hlavní oltář je z roku 1754 a doplňují jej dva protějškové sochařské panelové boční oltáře a sochařský oltář svatého Víta. Kazatelnu zdobí figurální reliéfy. Uvnitř kostela se nachází čtrnáct náhrobníků, z nichž nejstarší je z roku 1577.[5]

Reference

  1. ↑ Římskokatolická farnost Kasejovice [online]. Biskupství českobudějovické [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-01-26]. Identifikátor záznamu 134398 : Kostel Všech svatých. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ a b c ŠAMÁNKOVÁ, Eva. K stavebnímu vývoji řesanického kostela. In: BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Minulostí Plzně a Plzeňska. Plzeň: Krajské nakladatelství v Plzni, 1959. Dále jen Šamánková (1959). S. 13.
  4. ↑ a b Šamánková (1959), s. 15.
  5. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Řesanice, s. 282. 
  6. ↑ a b c Kostel všech svatých [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kostel Všech svatých – kulturní památka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Šamánková (1959), s. 14.
  9. ↑ a b c d ČECHURA, Martin. Opevněný kostel v Řesanicích. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2002. Dále jen Čechura (2002). ISBN 80-86124-37-1. ISSN 1211-6831. Svazek 15. S. 376.
  10. ↑ Čechura (2002), s. 375.
  11. ↑ a b c Čechura (2002), s. 378.
  12. ↑ Čechura (2002), s. 379.

Externí odkazy

Zdroj