Kostel Povýšení svatého Kříže (Vtelno)

Kostel Povýšení svatého Kříže
ve Vtelně
Pohled od jihu se sochou sv. Floriána
Pohled od jihu se sochou sv. Floriána
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký kraj
Okres Most
Obec Vtelno
Souřadnice 50°29′15″ s. š., 13°40′8,04″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát krušnohorský
Farnost Vtelno u Mostu
Status farní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Zasvěcení Povýšení svatého Kříže
Architektonický popis
Architekt Octavio Broggio
Stavební sloh baroko
Výstavba 1736-1738
Další informace
Kód památky 42773/5-435 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže je římskokatolický kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže ve Vtelně v okrese Most. Jeho současná barokní podoba vychází z přestavby v letech 1736-1738. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Vtelno mělo statut farní obce. Do zdejší farnosti, inkorporované cisterciáckému klášteru v Oseku u Duchcova, patřily vsi Chanov, Rudolice nad Bílinou, Skyřice, Stránce a Velebudice. První písemná zmínka o farním kostele pochází z roku 1377. Dnes ovšem není možné přesně určit, kdy a na jakém místě první kostel stál. Snad se nacházel v místě dnešní farské zahrady. Kostel i přilehlá fara v roce 1710 vyhořely. Kostel však nebyl požárem poničen zcela, protože v novém kostele se používaly zvony ze starého kostela. Ve starém kostele se před třicetiletou válkou konaly protestantské bohoslužby. Nový vtelenský kostel nechal vybudovat opat Jeroným Besnecker. Je dílem italského stavitele sídlícího v Litoměřicích Octavia Broggia, který jej postavil během krátké doby v letech 1736-1738.

Hrob P. Jana Netíka u západní stěny kostela

Hřbitov přiléhající k severozápadu byl vybudován zároveň s novým kostelem. V roce 1889 došlo k jeho rozšíření severním směrem a v roce 1931 na východní stranu. Fara byla obnovena již krátce po požáru v letech 1711-1712 také podle architekta Broggia.[2] Fara byla obsazena až do roku 1966, kdy odešel poslední vtelenský farář Michael Raab do německého Budyšína a fara zůstala neobsazena. Po roce 1990 dojížděl do Vtelna sloužit bohoslužby P. Jan Netík.

Architektura

Kostel se nachází na mírném návrší na severozápadním okraji obce. Jedná se o jednolodní stavbu s valenou klenbou a s obdélnou boční sakristií s oratoří v patře. Nad hlavním průčelím je vystavěna hranolová věž. Průčelí se čtyřmi iónskými pilastry má portál zdobný supraportou s aliančním znakem oseckých opatů, nad portálem je okno se suprafenestrou.

Vnitřní vybavení

Přemístěné sochy

V areálu kostela vzniklo na přelomu 70. a 80. let 20. století lapidárium, kam byly převezeny památky z obcí, které byly zlikvidovány při důlní těžbě.[3] V současné době se zde nacházejí objekty:

Socha sv. Prokopa, mariánský sloup a sousoší sv. Jana Nepomuckého byly opět přemístěny do Mostu.

Galerie plastik

  • Výklenková kaple
    Výklenková kaple
  • Sv. Florián z Kopist
    Sv. Florián z Kopist
  • Sv. Florián z Chanova
    Sv. Florián z Chanova
  • Smírčí kříž s nožem z Libkovic
    Smírčí kříž s nožem z Libkovic
  • Podstavec s erby z Konobrž
    Podstavec s erby z Konobrž

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-11-06]. Identifikátor záznamu 154985 : Kostel Povýšení sv. Kříže. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ J. Müller, Wteln. Aus dem Bekenntnis der Kirche, Pfarrei und Schule vom Jahre 1718, Sudetendeutsche Heimatgaue, č. 27, s. 16-17
  3. ↑ K přesunům kulturních památek v okrese Most ve 2. polovině 20. století viz příspěvky ve sborníku Osud Mostecka, vydalo Okresní muzeum v Mostě, Most 1996: Heide MANNLOVÁ-RAKOVÁ, Úloha památek v krajině a vědomí člověka, s. 129-177; Karel KRAUS, Záchrana a dokumentace památek v tzv. těžební oblasti, s. 178-198; Marie HLADKÁ, Obnova kulturních památek na Mostecku v letech 1990-1996, s. 199-207; Marie HLADKÁ, Mostecko z pohledu kulturně historického vývoje, s. 208-234

Externí odkazy

Zdroj