Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov)

Kostel Povýšení svatého Kříže
na Žižkově v Praze
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Praha
Čtvrť Žižkov
Souřadnice 50°4′54,71″ s. š., 14°27′11,69″ v. d.
Základní informace
Církev Římskokatolická církev v Česku
Zasvěcení Povýšení svatého Kříže
Zánik 1842
Architektonický popis
Stavební sloh barokní architektura
Výstavba 1717–1719
Další informace
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Čajkovského
Kód památky 40239/1-1324 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže na Žižkově je bývalý barokní farní kostel, postavený v letech 1717 až 1719. Od počátku 20. století neslouží svému účelu. Po roce 1977 byl přeměněn na objekt sloužící kulturním účelům jako součást přilehlé výstavní síně Atrium.

Historie

přední část kostela, hlavní vstup, stromoví a oplocení, v pozadí několik okolních domů
Zadní část kostela
Jaroslav Bartoš: socha Poezie (1982)
Barokní portál kostela

Kostel je jednolodní sálová barokní stavba s pískovcovým portálem a tesaným latinským nápisem dedikace v tympanonu západního vchodu.

  • Byl postaven za novoměstského primasa Jana Františka Crusia z Krausenberka na parcele, kterou město Praha zakoupilo od zemského prokurátora Štiky z Paseky, a jež původně patřila k Syraňovské vinici[1] Stalo se tak po morové epidemii, jež zasáhla Prahu v letech 1713 až 1716, kostel stál na místě staršího novoměstského morového hřbitova, který byl otevřen již roku 1680.
  • Za francouzské okupace Prahy v letech 1741 až 1742 zde bylo do šachtových hrobů pohřbeno přibližně 6 až 7 tisíc těl zemřelých francouzských vojáků.
  • Do roku 1782 při kostele žil poustevník řádu ivanitů, který měl funkci zvoníka a almužníka.[2]
  • V roce 1784 se kostel stal prvním žižkovským farním kostelem a toho roku také přestal být používán hřbitov.
  • Kostel přestal sloužit náboženským účelům v roce 1842. Po jeho zrušení byla farnost přenesena na kostel svatého Rocha na Olšanském náměstí.
  • Během výstavby nájemních domů Žižkova byla plocha hřbitova zmenšena, část pozemků se stala dvorem a další byly zastavěny Břetislavovou (nyní Čajkovského) ulicí. Po roce 1906 se z kostela stalo skladiště.
  • V roce 1957 při stavebních pracích pro dvě novostavby v Čajkovského ulici bylo nalezeno velké množství kosterních pozůstatků z někdejšího hřbitova.
  • V letech 1979–1982 se začalo s přestavbou kostela na kulturní středisko a s úpravou dvora na atrium. Příčná severojižní stěna oddělila atrium od dvorů ostatních domů. Nově vydlážděná piazzetta na západní straně byla doplněna lavičkou a pískovcovou sochou sedící dívky s květinou – Poezie od Jaroslava Bartoše.
  • Od roku 1984 stavba funguje jako součást koncertní a výstavní síně Atrium s přístavbou technického zázemí.
  • Po roce 1991 byla přístavba rozšířena o kavárnu a na vstupní piazettu umístěna drátěná souprava dvou křesel s pohovkou.
  • V roce 2020 byla na střeše výstavní síně Atrium umístěna socha Davida Černého Miminko[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ RUTH, Ferdinand, Kronika královské Prahy a obcí sousedních I. Praha 1903, s. 80-83
  2. ↑ RUTH, Ferdinand: Kronika I, s. 83
  3. ↑ Do veřejného prostoru se vrátil život díky Landscape festival. Prožijte ho podle sebe!, foto č. 18 [online]. Estav.cz, 2020 [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • KOVAŘÍK, Petr: Klíč k pražským hřbitovům. Praha. 2005. ISBN 80-7106-486-6 S. 261 - 262.
  • ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. s. 224 - 225.

Související články

Externí odkazy

Zdroj