Kostel Panny Marie Sněžné (Velké Kunětice)

Kostel Panny Marie Sněžné
Kostel Panny Marie Sněžné (2015)
Kostel Panny Marie Sněžné (2015)
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice 50°19′32,09″ s. š., 17°15′39,6″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Jeseník
Zasvěcení Panna Maria
Architektonický popis
Stavební sloh gotická architektura a barokní architektura
Další informace
Adresa Velké Kunětice, ČeskoČesko Česko
Kód památky 19762/8-1185 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Kuněticích v okrese Jeseník, stojí v severní části obce. Je spravován Římskokatolickou farností Velké Kunětice děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[1] Raně gotický opevněný kostel s ohradní zdí a bránou byl zapsán do seznamu kulturních památek ČR před rokem 1988.[2]

Historie

První písemná zmínka je z roku 1290, kdy kostel byl zasvěcen svaté Alžbětě Durynské. V 16. století byl opevněn kamennou hradbou s průjezdní věžovou bránou. V období třicetileté války (před rokem 1638) byl zničen. Písemná zpráva z roku 1651 uvádí, že nad kněžištěm byla věž, jejíž tři poschodí byla zděná (kámen) a horní část dřevěná. Vizitační protokol z roku 1666 uvádí kapli s oltářem a křtitelnicí na jižní straně kostela. V roce 1707 byla postavena nová sakristie v barokním slohu na místě staré, zbořené. V roce 1758 kostel vyhořel a následovaly další stavební barokní přestavby. V roce 1807 byla zbořena sakristie na severní straně kněžiště a nová byla postavena na východní straně. Byla patrová (v patře byl depozitář) zaklenutá valenou klenbou s výsečemi. V roce 1815 byla vichřicí poškozena věž. Její dřevěná část byla dozděna v roce 1825. V období 1836–1837 byly přistavěny boční lodi, nově vzniklá příčná část byla zastřešena a věž zvýšena. Trojlodí bylo zaklenuto plochým stropem se štukovými zrcadly. V kněžišti byla gotická klenba nahrazena jedním polem pruské placky. V druhé polovině 19. století byl strop lodí vyzdoben malbami. Jižní předsíň byla přistavěna na konci 19. století a na začátku 20. století západní předsíň. Opravy kostela byla provedeny v roce 1901 a v roce 1998. Z původní gotické stavby se dochovala obvodová stěna lodi a kněžiště s východním štítem. Do zdí kostela byly zasazeny náhrobní desky z 19. století. [3][4][5] V interiéru je epitafní deska Bavorů z Holovous z roku 1514.[6][7]

Popis

Kostel je orientovaná zděná omítaná stavba na půdorysu kříže postavená z kamene a cihel. Loď je zakončena pravoúhlým kněžištěm a s věží v západním průčelí. Boky lodi jsou tvořeny bočními kaplemi. Za kněžištěm je sakristie. Kněžiště na půdorysu čtverce je zaklenuto pruskou plackou, v bocích je po jednom půlkruhovém okně. Za oltářem ve východní stěně je vchod do pravoúhlé sakristie, která je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi. Boční kaple mají tři klenební pole, z nichž východní je ploché, otevřené do lodi půlkruhovým obloukem. Druhé (střední) a třetí (západní) pole mají příčně valenou klenbu, průchody jsou zakončeny půlkruhovými záklenky. Nad kaplemi je plochostropá empora do lodi otevřena otvory s půlkulatým obloukem. Loď má plochý strop a je oddělena půlkruhovým triumfálním obloukem od kněžiště. V západní části lodi je zděná kruchta nesená dvěma sloupy s podnoží, patkou a hlavicí s čtvercovou deskou, je podklenutá pruskou klenbou po stranách příčně valené klenby na pasech. V bočních stěnách kostela jsou prolomena tři půlkulatá okna. Vchod do kostela vede podvěžím. Střecha lodi a kněžiště je sedlová, nad kaplemi je sedlová zvalbená, předsíně mají sedlové střechy, sakristie má střechu valbovou.[8]

K západnímu průčelí je přistavěna mohutná čtyřboká hranolová třípatrová věž se vstupním přístavkem. Podvěží je zaklenuto valeně. V druhém patře v západní stěně je střílnová štěrbina. Ve zvonovém patře jsou půlkruhová okna otevřená ve všech čtyřech stěnách. Věž je zakončena zvonovitou helmou.

Hradební brána

U kostela se nachází hřbitov. Kostel byl ohrazen omítanou hradbou z lomového kamene jeden metr silnou. Původní hradba se zachovala ve východní části (půlkruh), západní část zanikla při rozšiřování hřbitova.[4] V její východní straně je stojí patrová vstupní brána s pultovou střechou. Za bránou je schodiště. Bránou vede půlkruhový vstup, po stranách jsou dva opěrné pilíře. Nad vjezdem je okno se segmentovým záklenkem a nad ním byla malba na dřevě. V průjezdu po pravé straně je vstup do místnosti. Druhá brána je u hospodářského domu čp.104.[9]

Před hlavní bránou stojí budova fary z let 1711–1738. Jako neobyvatelná je zmiňována v roce 1638. Po požáru v roce 1675 byla v roce 1678 nově postavena.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Děkanát Jeseník [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-14]. Identifikátor záznamu 130548 : kostel Panny Marie Sněžné s ohradní zdí a bránou. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ a b KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2011. 891 s. ISBN 8085983125, ISBN 9788085983128. OCLC 36941725 S. 167. 
  4. ↑ a b FIŠERA, Zdeněk. Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 2, Turistický průvodce.. 1. vydání. vyd. Praha: Olympia, 2015. 130, XVI Seiten s. ISBN 9788073763978, ISBN 8073763974. OCLC 927803000 S. 64. 
  5. ↑ Památky obce Velk Kunětice, politický okres Jeseník (Slezsko).. www.soupispamatek.com [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jeseník. www.kostelycz.cz [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ PETR, David; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. 1. vyd. vyd. Praha: Kartografie, 2002. 308, 58 pages s. ISBN 8070117087, ISBN 9788070117088. OCLC 51186732 S. 303. 
  8. ↑ Evidenční list kostela. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Doplňkový list. Brána. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2011. 891 s. ISBN 80-85983-12-5.

Externí odkazy

Zdroj