Kostel Narození Panny Marie (Buškovice)

Kostel Narození Panny Marie
v Buškovicích
Kostel Narození Panny Marie v Buškovicích
Kostel Narození Panny Marie v Buškovicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Louny
Obec Podbořany
Lokalita Buškovice
Souřadnice 50°13′37,82″ s. š., 13°22′25,51″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát lounský
Farnost Buškovice
Status farní kostel
Užívání bližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Zasvěcení narození Panny Marie
Architektonický popis
Stavební sloh gotika a baroko
Výstavba 1717
Specifikace
Délka 33,5 metrů (vnější obrys)
Šířka 14 metrů (vnější obrys)
Umístění oltáře na východ
Stavební materiál kámen, cihly
Další informace
Kód památky 43636/5-1080 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický farní[1]kostel Narození Panny Marie v Buškovicích je původně gotická, později zbarokizovaná[2]sakrální stavba stojící na svahu návrší severně od čtvercové návsi a tvořící se svým okolím církevní komplex. Kostel je severně a východně od něj obklopen hřbitovem. Západní vstup lemují dvě centrální kaple. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3] Kostel v současnosti spravuje spolek Pro kostely.[4]

Historie a stavební vývoj

Nejstarší písemná zmínka o buškovickém kostele pochází z roku 1361, kdy byl tamním farářem jistý Jan.[5] Je však možné, že Jan nebyl farářem ve stávajícím kostele, ale v kostele svatého Bartoloměje, který stál v prostoru za bývalou radnicí a čp. 3 a v roce 1700 již byl zříceninou.[6] Kromě toho existující kostel Narození Panny Marie změnil patrocinium. Ještě v roce 1652 byl zasvěcen svatému Janovi.[7] Po provedení rekatolizace v roce 1627 se kostel opět stal farním. Do roku 1672 patřila do farnosti také Libyně, od roku 1673 krátce Vidhostice a v letech 1627–1716 i Vroutek. Od roku 1949 tvoří farní okrsek kromě Buškovic i Brody a Krásný Dvůr. Farnost je administrována z Podbořan.

Stavba je v jádře raně gotická (presbytář a na něj navazující zhruba dvě třetiny lodi). Dobu stavby kostela lze na základě půdorysu a rozměrů stanovit do horizontu 1275–1325. Na budově nejsou architektonické prvky, které by umožnily datovat ji blíže.[8] Středověkého původu je rovněž klenba klenba presbytáře, která ale nepochází z původní stavby, nýbrž byla postavena dodatečně kolem poloviny 14. století.[9]

V roce 1713 se u kostela uvádí dřevěná zvonice. V první čtvrtině 18. století byl kostel přestavěn a zbarokizován. V letech 1717–1718 byla vystavěna věž a nad lodí a presbytářem se vztyčily nové krovy. Loď byla nově zastřešena. Postavila se sakristie a kůr, v lodi se prorazila půlkruhová okna. Areál kostela byl v roce 1728 doplněn o kapli Krvácejícího Spasitele a roku 1744 o kapli svatého Prokopa.[10] K obnově kostela došlo v roce 1820.[2]Sanktusník byl vystavěn v prvním desetiletí 20. století, v letech 1932 a 1933 byla okna opatřena vitrážemi.

Architektura

Kostel od jihu

Kostel je jednolodní stavbou s pravoúhle zakončeným presbytářem, který je orientován k východu. Z východu se připojuje nízká sakristie, z jihu lodi kaple s oratoří. V ose západního průčelí je představena hranolová věž s cibulovou bání, pokrytou výjimečně zachovanou krytinou z eternitových šablon. Střecha kostela je sedlová, nad závěrem zvalbená. Presbytář sklenut jedním polem gotickou křížovou klenbou, která pochází zřejmě z poloviny 14. století. Oratoř má valený strop, loď kostela plochý strop.[2] Vnější vzhled je výsledkem barokní úpravy.

Před západním průčelím jsou postaveny symetrické centrální kaple se stanovými střechami. Východní průčelí jižní kaple bylo ve 20. letech 20. století upraveno na památník padlým z I. světové války (ve stylu art deco). Po roce 1945 byla původní pamětní deska zničena a nahrazena připomínkou padlých rudoarmějců. Ve druhé dekádě 21. století je kostel a zejména obě kaple ve špatném stavu. Márnice na hřbitově je zřícena. Jsou však viditelné známky probíhajících zajišťovacích prací na hřbitovní zdi a kostele.

Zařízení

Zařízení kostela je klasicistní z konce 18. století. Hlavní oltář pochází z roku 1870. V roce 1790 dostal kostel nové dvoumanuálové varhany z dílny nepomyšlského varhanáře Ferdinanda Müllera. Kolem roku 1990 byly, spolu s ostatním vybavením kostela, vandalsky poškozeny. Roku 2001 byly demontovány, restaurovány Rudolfem Valentou a umístěny do kostela v Malém Březně.[11]

Okolí kostela

Před kostelem stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1713. Obnovena byla v roce 1925. Její hranolový sokl je zdoben reliéfními akanty.[2] Západně od návsi naproti domu čp. 17 stojí socha sv. Floriána a v jižní straně návsi, u domu čp. 127 se nachází sloup Nejsvětější Trojice.[12]

Galerie

  • Jedna z kaplí u kostela

    Jedna z kaplí u kostela

  • Socha sv. Jana Nepomuckého

    Socha sv. Jana Nepomuckého

  • Sloup Nejsvětější Trojice

    Sloup Nejsvětější Trojice

  • Socha sv. Floriána

    Socha sv. Floriána

Odkazy

Reference

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 33. 
  2. ↑ a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Buškovice /Louny/, s. 152. 
  3. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155955 : Kostel Narození Panny Marie, Buškovice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. ↑ Kostely | Pro kostely, z.s.. www.prokostely.cz [online]. [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Eduard Grégr, 1867. 212 s. S. 150. 
  6. ↑ PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 551 s. ISBN 978-80-11-02233-4. S. 454–455. 
  7. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. Kapitola J. Havrlant: Církevní správa lounského okresu do třicetileté války, s. 52. 
  8. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 202.  (Dále jen Skopec 2022).
  9. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. S. 50. 
  10. ↑ Skopec 2022, s. 205–206.
  11. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 39. 
  12. ↑ Buškovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj