Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Brno-město)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Brně-městě
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihomoravský
Okres Brno-město
Obec město Brno
Souřadnice 49°11′48,51″ s. š., 16°36′37,58″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická církev
Užívání Římskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno
Současný majitel Římskokatolická duchovní správa u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno
Zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie
Datum posvěcení 1598
Architektonický popis
Architekt Giorgio Gialdi 1598-1602
přestavba - J. K. Erna 1662-68
Stavební sloh baroko
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 1598–1602
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál kámen, cihly, štuk
Další informace
Adresa Jezuitská ul. Brno-střed
Ulice Beethovenova, Jezuitská a Mozartova
Kód památky 37687/7-71 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v brněnské městské části části Brno-střed na katastrálním území Města Brna. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie

Ve středověku stál na tomto místě ženský klášter Cella sanctae Mariae řehole sv. Augustina, který roku 1240 při městské hradební zdi založil měšťan Oldřich Niger a který byl podle první převorky Herburgy nazýván Herburský klášter. Jeho gotický kostel Panny Marie již během stavby vyhořel a od roku 1280 byl vystavěn znovu. Klášter zanikl roku 1578, kdy zbylé řeholnice odešly do Pustiměře a objekty byly předány jezuitům.[2] Ti z areálu vytvořili jezuitskou kolej a začali komplex přestavovat. V roce 1599 zahájili stavbu nového kostela Nanebevzetí Panny Marie[3] v manýristickém slohu a o čtyři roky později byl vysvěcen.

V letech 1662 až 1668 jezuité, kteří zde tehdy působili, dali kostel znovu přestavět a rozšířili jej podle projektu Jana Křtitele Erny. V letech 1732-33 kostel upravoval jiný významný brněnský architekt Mořic Grimm[4], poté byl ještě upravován interiér.

Jezuité kostel i kolej opustili po zrušení řádu v roce 1773. Klášter poté sloužil jako kasárna a kostel jako kostel vojenský.

V rámci asanace starého Brna byl v roce 1904 celý areál jezuitské koleje zbořen a ušetřen zůstal pouze jeho vstupní portál a celý chrám. Podobně jako mnoho dalších brněnských kostelů, i tento byl při bombardování města za druhé světové války vážně poškozen.[5] V průběhu dalších let byl však znovu opraven.

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu kostela čerpáno 3 500 000 Kč.[6]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003 2004
částka 1 000 700 800 1 000

Interiér

Hlavní oltář

Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1735 od Felixe Antonína Schefflera a kopie obrazu Panny Marie z římské baziliky Panny Marie Sněžné. Podle tradice jej zdejší koleji daroval řádový generál sv. František Borgiáš[7].

Boční oltáře, lodi a kaple

Felix Antonín Scheffler namaloval dva obrazy jezuitských vyznavačů (sv. Ignáce, Aloise a Stanislava Kostky) a jezuitských mučedníků (sv. Miki a druhové) na bočních oltářích (z roku 1740). Týž malíř je autorem protějškových obrazů Vyvolení a Zatracení v mariánské kapli, kde je také socha madony z roku 1670. Dřevořezby dvou adorujících mouřenínů v životní velikosti vyřezal Ondřej Scheiwl, vztahují se k oltáři v kapli sv. Františka Xaverského. Na obvodových zdech bočních lodí je ve vpadlých polích namalován mariánský cyklus, který vytvořil Baldissera d'Anna v manýristickém stylu počátkem 17. století, a v letech 1840 a 1843 byl zčásti přemalován. Obraz sv. Anny s Jáchymem, Pannou Marií a sv. Josefem namaloval Ignác Raab. [7] Sochařskou výzdobu oltářů obstaral většinou Ondřej Scheiwl.

Kazatelna a lavice

Barokní zděná kazatelna z roku 1743 má bohatou sochařskou výzdobu. Dřevořezby na dřevěném korpusu tvoří reliéfy Utišení bouře na moři a Kristova kázání, na parapetu jsou dřevěné sochy evangelistů Marka a Lukáše, stříšku zdobí symboly evangelistů Matouše a Jana, na jejím vrcholu je monumentální socha žehnajícího Krista Salvátora. Na protilehlé straně proti kazatelně se nachází podobně řešený zděný útvar, který tvoří nástavec pro oltář s gotickou dřevořezbou ukřižovaného Krista.

Chórové lavice z let 1602-1605 vyřezala dílna E. Thurna.

Betlém

Po náletu v listopadu 1944 byl kostel vážně poškozen, a to včetně jeho vybavení. V letech 1945 až 1952 byl kostel rekonstruován, z této doby také pochází současný betlém. Tvoří jej dekorativní pozadí, doplněné malovaným obrazem krajiny. Sádrové figury, které darovali jednotliví farníci, znázorňují Svatou rodinu, pastýře a Tři krále. Původně byl součástí betléma větší počet figur, některé však byly na počátku 21. století odcizeny.[8]

Sakristie

Podle společného projektu Vyšší odborné školy restaurátorské a mnichovského Goering Institutu byla v letech 2015-2017 restaurovánat Sakristie kostela.[9] Během této opravy budou restaurovány i fresky a podlaha.[10]

Krypta

V řádové kryptě jezuitů spočívají ostatky P. Martina Středy, rektora zdejší jezuitské koleje, významné postavy období Třicetileté války v Brně, který zemřel v pověsti svatosti a o jehož blahořečení se snaží diecéze a jezuitský řád.

Varhany

Třímanuálové varhany firmy Mathis na kruchtě kostela byly postaveny roku 2014.

Zvony

Dva zvony ve věži odlil roku 1648 Hans Knauf "von Troppa" (z Opavy?), na větším jsou kromě nápisů reliéfy Panny Marie Assumpty, sv. Ignáce a Františka Xaverského, srdce je pozdější s letopočtem 1741. Menší zvon má na plášti medailon s Kristovou hlavou, pašijové scény a nápis.

Galerie

  • Kostel na vedutě Jorise Hoefnagela z roku 1617
    Kostel na vedutě Jorise Hoefnagela z roku 1617
  • Hlavní oltář, kazatelna a lavice
    Hlavní oltář, kazatelna a lavice
  • Socha mouřenína
    Socha mouřenína

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-22]. Identifikátor záznamu 149615 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KUČA, KAREL. Památky Brna. [s.l.]: Odbor Kultury Úřadu Města Brna OCLC 180559988 S. 47. 
  5. ↑ Obnova Jesuitského kostela v Brně ohrožena. Národní obroda. 1946-01-25, roč. 2, čís. 21, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-14]. 
  6. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 96–97. 
  7. ↑ a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1.. vyd. Praha: Academia, 1994. 654 s. ISBN 80-200-0474-2. OCLC 624411422 S. 199–204. 
  8. ↑ Informace o betlému [online]. krestanskevanoce.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  9. ↑ Projekt: Restaurování mobiliáře ze zákristie kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně [online]. www.ssudbrno.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  10. ↑ NEČASOVÁ, Hana; KOŽELUHOVÁ, Dagmar. Čeští a němečtí studenti se podílí na záchraně barokního mobiliáře [online]. www.propamatky.info, 2015-10-23 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj