Kostel Mart Meskinta (Mosul)
Kostel svaté Meskinty v Mosulu Mārt Meskinta كنيسة القديسة مسكنتة الكلدانية | |
---|---|
![]() Kostel v roce 2022
| |
Místo | |
Stát |
![]() |
guvernorát | Ninive |
Obec | Mosul |
Lokalita | Mansuryia |
Souřadnice | 36°20′18,24″ s. š., 43°7′31,44″ v. d. |
![]() ![]() Mart Meskinta
| |
Základní informace | |
Církev | Chaldejská katolická církev |
Diecéze | mosulská |
Zasvěcení | svatá Meskinta |
Datum posvěcení | 1212 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | románsko-gotický, novogotika |
Typ stavby | bazilika |
Specifikace | |
Délka | 40 m |
Šířka | 20 m |
Umístění oltáře | jv |
Další informace | |
Adresa | Mayassa, PSČ 757, Mosul, Irák |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mart Meskinta (arabsky: كنيسة القديسة مسكنتة الكلدانية, anglicky také Mārt Meskanta, Mart Miskinta, česky Svatá Meskinta) je největší křesťanská stavba ve městě Mosul, v místní části Mansuryia, v guvernorátu Ninive v Iráku. Je to protokatedrála chaldejské katolické církve východosyrského ritu. Je hlavou a sídlem chaldejské archieparchie[1], podřízené přímo Římu (papeži).
Historie
Kostel byl založen v Mosulu jako třetí křesťanský, po nedalekém kostele sv. Tomáše (Mar Tuma ze 7. století), a po klášteře svatého Eliáše (Dair Mar Elia), a to ve 12. století. První písemná zmínka je o něm v modlitební knize z roku 1199, další pocházejí až ze 17. a 18. století. V 19. a raném 20. století byla křesťanská obec v Mosulu a jeho okolí poměrně početná a svobodná, čítala 8 chaldejských a 10 syrských kostelů.[2]
V roce 1851 dal patriarcha Joseph Audo kostel významně stavebně rozšířit, také oddělil jeho působení od církve nestoriánské a dal jej převést pod správu chaldejské katolické církve. Byl založen rovněž chaldejský kněžský seminář, později vystřídaný mosulským seminářem dominikánů.[3]
Během války v Iráku v roce 2008 byly stavba chrámu, školy a sirotčince poškozeny a k dalšímu poboření došlo v letech 2014-2017 za války proti Islámskému státu. Samotná stavba a její statika nebyly porušeny, zničeny jsou některé klenby i se střechami, výplně oken, vrata a vnitřní vybavení. Rozebrány byly některé kamenné články vnější dekorace, zčásti chybí mramorová dlažba kostela. Z betonových desek kolem kostela byly vytrhány železné výztuhy.
Současnost
Architekt Guilllaume de Beaurepaire v roce 2021 vydal obsáhlou knihu, v níž popsal a zhodnotil dvě desítky dochovaných staveb křesťanských kostelů v Mosulu a navrhl postup jejich památkové obnovy. Mart Meskinta mezi nimi zaujímá pozici největší a historicky i stavebně nejcennější architektury.[4]
Architektura
Kostel je trojlodní bazilika orientovaná na jiho-jihovýchod. Má pravoúhlý závěr se dvěma kupolemi a na severozápadním nároží mohutnou čtyřpatrovou hranolovou věž, původně se dvěma ciferníky věžních hodin a krytou helmicí. K závěru jsou ze tří stran přistavěny půlkruhové apsidy. Obdélná stavba, přiléhající ke kostelu z jižní strany, sloužila před rokem 2014 jako dívčí sirotčinec.
Interiér
Stěny hlavní lodi jsou na úrovni patra zdobeny obloučkovým vlysem s polosloupky. Další geometrické ornamenty jsou shodné s islámským repertoárem. Mezi nimi a pod nimi jsou dekorativní panely s kaligrafickými nápisy v arabštině, psané chaldejskou abecedou. Další nápisy na stěnách jsou psané rukou arabsky i francouzsky a zanechali je tam arabští extremisté při poslední destrukci kostela. Závěr je od lodi oddělen chórovou přepážkou. Hlavní oltář je zničený.[5] V bočních lodích jsou novogotické náhrobky mosulských biskupů a patriarchů.
Patrocinium
Kostel je pojmenován po křesťanské mučednici jménem Meskinta, která se údajně vzepřela Jazdkartovi II., 16. perskému králi sásánovské říše, který vládl v letech 438-457. Meskinta místní děti učila křesťanství v období, kdy se sasánovské úřady snažily prosadit zoroastrismus a potlačovaly všechna ostatní náboženství.
Je to jediný kostel v Iráku, pojmenovaný po této světici. Po rozkolu uvnitř církve Východu během šestnáctého století se Mart Meskinta stala kostelem chaldejské katolické církve.
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.catholic-hierarchy.org/diocese/dmoch.html
- ↑ SARRE-HERZFELD 2, 1920, s. 289-291
- ↑ BEAUREPAIRE, Guillaume. Mosul Heart to Heart [online]. Mesopotamia Lyon, 2021. S. 343–349. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEAUREPAIRE 2021, s. 349
- ↑ BEAUREPAIRE 2021, s. 342-348
Literatura
- Friedrich SARRE a Ernst HERZFELD, Archaologische Reise im Euphrat und Tigris Gebiet. Band 2, Berlin 1920, kapiola Christliche Mosul, s. 289-291, (dostupné online)
- Fr. Jean-Marie MERIGOUX (OP), Les chrétiens de Mossoul et leurs églises pendant la période ottomane de 1516 à 1815. Master's thesis in Arabic, University of Provence, Aix, 1983
- Fr. Jean-Maurice FIEY (OP), Mossoul chrétienne. Essai sur l'histoire, larchéologie et l'état actuel des monuments chrétiens de la ville de Mossoul. Beyrouth, 1952
- BEAUREPAIRE, Guillaume. Mosul Heart to Heart. An architect's appeal to revive the city's endangered heritage. [online]. Mesopotamia Lyon, 2021. S. 342–349. Dostupné online. ISBN 978-2-493250-00-1. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Mart Meskinta na Wikimedia Commons