Kostel Mart Meskinta (Mosul)

Kostel svaté Meskinty v Mosulu
Mārt Meskinta
كنيسة القديسة مسكنتة الكلدانية
Kostel v roce 2022
Kostel v roce 2022
Místo
Stát IrákIrák Irák
guvernorát Ninive
Obec Mosul
Lokalita Mansuryia
Souřadnice
Mart Meskinta
Mart Meskinta
Základní informace
Církev Chaldejská katolická církev
Diecéze mosulská
Zasvěcení svatá Meskinta
Datum posvěcení 1212
Architektonický popis
Stavební sloh románsko-gotický, novogotika
Typ stavby bazilika
Specifikace
Délka 40 m
Šířka 20 m
Umístění oltáře jv
Další informace
Adresa Mayassa, PSČ 757, Mosul, Irák
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mart Meskinta (arabsky: كنيسة القديسة مسكنتة الكلدانية, anglicky také Mārt Meskanta, Mart Miskinta, česky Svatá Meskinta) je největší křesťanská stavba ve městě Mosul, v místní části Mansuryia, v guvernorátu Ninive v Iráku. Je to protokatedrála chaldejské katolické církve východosyrského ritu. Je hlavou a sídlem chaldejské archieparchie[1], podřízené přímo Římu (papeži).

Historie

Kostel byl založen v Mosulu jako třetí křesťanský, po nedalekém kostele sv. Tomáše (Mar Tuma ze 7. století), a po klášteře svatého Eliáše (Dair Mar Elia), a to ve 12. století. První písemná zmínka je o něm v modlitební knize z roku 1199, další pocházejí až ze 17. a 18. století. V 19. a raném 20. století byla křesťanská obec v Mosulu a jeho okolí poměrně početná a svobodná, čítala 8 chaldejských a 10 syrských kostelů.[2]

V roce 1851 dal patriarcha Joseph Audo kostel významně stavebně rozšířit, také oddělil jeho působení od církve nestoriánské a dal jej převést pod správu chaldejské katolické církve. Byl založen rovněž chaldejský kněžský seminář, později vystřídaný mosulským seminářem dominikánů.[3]

Během války v Iráku v roce 2008 byly stavba chrámu, školy a sirotčince poškozeny a k dalšímu poboření došlo v letech 2014-2017 za války proti Islámskému státu. Samotná stavba a její statika nebyly porušeny, zničeny jsou některé klenby i se střechami, výplně oken, vrata a vnitřní vybavení. Rozebrány byly některé kamenné články vnější dekorace, zčásti chybí mramorová dlažba kostela. Z betonových desek kolem kostela byly vytrhány železné výztuhy.

Současnost

Architekt Guilllaume de Beaurepaire v roce 2021 vydal obsáhlou knihu, v níž popsal a zhodnotil dvě desítky dochovaných staveb křesťanských kostelů v Mosulu a navrhl postup jejich památkové obnovy. Mart Meskinta mezi nimi zaujímá pozici největší a historicky i stavebně nejcennější architektury.[4]

Architektura

Kostel je trojlodní bazilika orientovaná na jiho-jihovýchod. Má pravoúhlý závěr se dvěma kupolemi a na severozápadním nároží mohutnou čtyřpatrovou hranolovou věž, původně se dvěma ciferníky věžních hodin a krytou helmicí. K závěru jsou ze tří stran přistavěny půlkruhové apsidy. Obdélná stavba, přiléhající ke kostelu z jižní strany, sloužila před rokem 2014 jako dívčí sirotčinec.

Interiér

Stěny hlavní lodi jsou na úrovni patra zdobeny obloučkovým vlysem s polosloupky. Další geometrické ornamenty jsou shodné s islámským repertoárem. Mezi nimi a pod nimi jsou dekorativní panely s kaligrafickými nápisy v arabštině, psané chaldejskou abecedou. Další nápisy na stěnách jsou psané rukou arabsky i francouzsky a zanechali je tam arabští extremisté při poslední destrukci kostela. Závěr je od lodi oddělen chórovou přepážkou. Hlavní oltář je zničený.[5] V bočních lodích jsou novogotické náhrobky mosulských biskupů a patriarchů.

Patrocinium

Kostel je pojmenován po křesťanské mučednici jménem Meskinta, která se údajně vzepřela Jazdkartovi II., 16. perskému králi sásánovské říše, který vládl v letech 438-457. Meskinta místní děti učila křesťanství v období, kdy se sasánovské úřady snažily prosadit zoroastrismus a potlačovaly všechna ostatní náboženství.

Je to jediný kostel v Iráku, pojmenovaný po této světici. Po rozkolu uvnitř církve Východu během šestnáctého století se Mart Meskinta stala kostelem chaldejské katolické církve.

Odkazy

Reference

  1. https://www.catholic-hierarchy.org/diocese/dmoch.html
  2. SARRE-HERZFELD 2, 1920, s. 289-291
  3. BEAUREPAIRE, Guillaume. Mosul Heart to Heart [online]. Mesopotamia Lyon, 2021. S. 343–349. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BEAUREPAIRE 2021, s. 349
  5. BEAUREPAIRE 2021, s. 342-348

Literatura

  • Friedrich SARRE a Ernst HERZFELD, Archaologische Reise im Euphrat und Tigris Gebiet. Band 2, Berlin 1920, kapiola Christliche Mosul, s. 289-291, (dostupné online)
  • Fr. Jean-Marie MERIGOUX (OP), Les chrétiens de Mossoul et leurs églises pendant la période ottomane de 1516 à 1815. Master's thesis in Arabic, University of Provence, Aix, 1983
  • Fr. Jean-Maurice FIEY (OP), Mossoul chrétienne. Essai sur l'histoire, larchéologie et l'état actuel des monuments chrétiens de la ville de Mossoul. Beyrouth, 1952
  • BEAUREPAIRE, Guillaume. Mosul Heart to Heart. An architect's appeal to revive the city's endangered heritage. [online]. Mesopotamia Lyon, 2021. S. 342–349. Dostupné online. ISBN 978-2-493250-00-1. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj