Kosovská osvobozenecká armáda

Kosovská osvobozenecká armáda
Ushtria Çlirimtare e Kosovës
Založeno 17. listopadu 1994
Rozpuštěno 20. září 1999
transformací na TMK
Velení
Velení Adem Jašari †
Hamëz Jašari †
Sali Çekaj †
Zahir Pajaziti †
Hashim Thaçi
Agim Çeku
Fatmir Limaj
Ramuš Haradinaj
Kadri Veseli
Sylejman Selimi
Redžep Selimi
Bekim Beriša †
Naim Beka †
Agim Ramadani †
Ismet Asllani †

Kosovská osvobozenecká armáda (albánsky Ushtria Çlirimtare e Kosovës, UÇK) byla separatistická milice etnických Albánců, která v 90. letech usilovala o oddělení Kosova, jehož drtivou většinu obývají Albánci, od Srbské republiky a Svazové republiky Jugoslávie.

Vojenští předchůdci UÇK začali koncem 80. let ozbrojeným odporem proti jugoslávské policii, která se snažila zadržet albánské aktivisty.[1] V roce 1990 byl Slobodan Milošević zvolen prezidentem Srbska na základě nacionalistického programu. Jedním z jeho prvních kroků bylo zbavení Kosova autonomie, nahrazení albánských úředníků srbskými a uzavření albánských škol. Reakcí kosovských Albánců byl bojkot všech srbských institucí ve formě pokojného protestu a vytvoření vlastní stínové vlády. Tato taktika si však nezískala očekávanou pozornost a podporu mezinárodního společenství. Mezitím se Jugoslávie zapletla do občanské války poté, co některé republiky na začátku 90. let vyhlásily odtržení. Daytonská dohoda z roku 1995, která tento konflikt vyřešila, se nevypořádala s otázkou statusu Kosova a mnoho kosovských Albánců začalo hledat jiná řešení.[2] Na začátku 90. let docházelo k útokům na policejní složky a úředníky tajných služeb, kteří zneužívali albánské civilisty.[1] V polovině roku 1998 se UÇK zapojila do frontálních bojů, ačkoli byla v menšině početně i palebně.[1] Konflikt se od roku 1997 vyostřil kvůli odvetě jugoslávské armády v regionu, která vedla k vysídlování obyvatelstva.[3][4] Krveprolití a etnické čistky tisíců Albánců, které je vyhnaly do sousedních zemí, a jejich potenciál destabilizovat region vyvolaly intervenci mezinárodních organizací, jako je Organizace spojených národů, NATO a mezinárodní nevládní organizace.[5][6] NATO provedlo bombardovací kampaň proti jugoslávským silám a poskytlo leteckou podporu UÇK.[7]

V září 1999, po skončení bojů a nasazení mezinárodních sil v Kosovu, byla UÇK oficiálně rozpuštěna a tisíce jejích členů vstoupily do Kosovského ochranného sboru, civilního orgánu pro nouzovou ochranu, který nahradil UÇK a Policejní síly Kosova, jak bylo stanoveno v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244. Ukončení války v Kosovu vedlo ke vzniku odnoží guerillových skupin a politických organizací z Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), které pokračovaly v násilných bojích v jižním Srbsku (1999–2001) a severozápadní Makedonii (2001), což vyústilo v mírová jednání a rozšíření práv Albánců.[8] Do politiky vstoupili i bývalí vůdci UÇK, někteří z nich dosáhli vysokých funkcí.

Pozadí

Klíčovým předchůdcem Kosovské osvobozenecké armády bylo Lidové hnutí Kosova (albánsky Lëvizja Popullore e Kosovës, LPK). Tato skupina, která tvrdila, že svobodu Kosova lze získat pouze ozbrojeným bojem, má své kořeny v roce 1982 a sehrála klíčovou roli při vzniku UÇK v roce 1993.[9][10] Sbírky začaly v 80. letech 20. století ve Švýcarsku albánskými exulanty z období násilí v roce 1981 a následnými emigranty.[11]Slobodan Milošević v roce 1989 zrušil kosovskou autonomii, čímž se region vrátil do stavu z roku 1945, vyloučil etnické Albánce z kosovské byrokracie a násilně potlačil protesty.[12][13] V reakci na to kosovští Albánci založili Demokratickou ligu Kosova (LDK). V čele s Ibrahimem Rugovou byla jejím cílem nezávislost na Srbsku, ale mírovými prostředky. Za tímto účelem LDK zřídila a rozvíjela „paralelní stát“ se zvláštním zaměřením na vzdělávání a zdravotnictví. [13]

Albánský nacionalismus byl ústředním principem UÇK,[14][15][16][17][18] s důrazem na albánskou kulturu, etnickou příslušnost a národ.[19][20] Až do rozpadu Jugoslávie byla považována za teroristickou skupinu.[21] Samotná UÇK se distancovala od vytvoření „Velké Albánie“.[22]UÇK se poprvé veřejně zviditelnila v roce 1995[23] a první veřejné vystoupení následovalo v roce 1997, kdy měla stále jen kolem 200 členů.[9]UÇK, kritická vůči Rugovovu pokroku, získala podporu z Daytonských dohod z roku 1995 – ty Kosovu nic nedaly, a tak vedly k širšímu odmítnutí mírových metod LDK – a z uloupených zbraní, které se do Kosova dostaly po albánském povstání v roce 1997.[24] V letech 1997–1998 se Kosovská osvobozenecká armáda posunula vpřed před Rugovovou LDK, což názorně ilustruje Hashim Thaçi z UÇK, který vedl kosovské Albánce na jednáních v Rambouilletu na jaře 1999, přičemž Rugova byl jeho zástupcem.[25]

UÇK si získala značnou podporu obyvatelstva Kosova, zejména s tím, jak se srbské represe zintenzivňovaly. Základna podpory organizace dramaticky vzrostla po klíčových událostech, které ovlivnily veřejné mínění Albánců.[26][27]

Podle vojenských analytiků „mladí lidé i starší lidé brali zbraně proti svému nepříteli a bojovali za svou zemi. Po 600 letech okupace a útlaku prý nastal čas požadovat svobodu, i s rizikem smrti.“ Náborová strategie UÇK se ukázala jako velmi účinná a organizace se z malé guerillové síly na začátku 90. let rozrostla na více než 25 000 členů do roku 1998.[28]

Srbské úřady nazvaly UÇK teroristickou organizací a zvýšily počet bezpečnostních sil v regionu. To mělo za následek posílení kredibility začínající UÇK mezi kosovsko-albánským obyvatelstvem.

Jedním z cílů zmíněných veliteli UÇK bylo vytvoření Velké Albánie, iredentistické koncepce území, které mnoho Albánců považuje za národní vlast, zahrnující Kosovo, Albánii a etnickou albánskou menšinu v sousední Makedonii a Černé Hoře. V roce 1912 byli Albánci na Balkáně rozděleni na menšiny v Kosovu (které zůstalo Srbsku), na část Černé Hory, která během té doby rozšířila své území o území obývané Albánci o 60 % během prvních balkánských válek, a na 40 % dnešní Severní Makedonie, která tvořili etničtí Albánci. UÇK to považovala za nespravedlivé a usilovala o sjednocení těchto území, aby si zajistila sebeurčení.[29][15][30]

Válka v Kosovu

Mezi 5. a 7. březnem 1998 zahájila jugoslávská armáda operaci v Prekazu. Operace následovala po dřívější přestřelce (28. února), při níž byli zabiti čtyři policisté a několik dalších zraněno. Při útoku srbské speciální policejní jednotky po několika předchozích neúspěšných pokusech zabily Adema Jašariho – zakladatele UÇK, kterého jugoslávský soud v roce 1997 v nepřítomnosti odsoudil za terorismus. Při útoku bylo zabito i dalších padesát osm členů rodiny Jašariho, včetně několika malých dětí. Někteří členové rodiny se dobrovolně přihlásili k obraně Jašariho komplexu po dřívějším útoku 22. ledna 1998, při kterém byly zraněny dvě Jašariho neteře.[31] V Prekazu bylo zabito 28 ozbrojenců a 30 civilistů, z nichž většina patřila do Jashariho rodiny. Amnesty International tvrdila, že se jednalo o vojenskou operaci zaměřenou především na eliminaci Jashariho a jeho rodiny.[32] Jëdinou přeživší byla Besarta Jashari.[33]

Dne 23. dubna 1998 přepadla jugoslávská armáda (VJ) UÇK poblíž albánsko-jugoslávské hranice. UÇK se pokoušela pašovat zbraně a zásoby do Kosova. Jugoslávská armáda, ačkoli byla v menší míře, neměla žádné ztráty, zatímco 19 ozbrojenců bylo zabito.

Podle Rolanda Keitha, ředitele terénní kanceláře Verifikační mise OBSE v Kosovu:

„ Po mém příjezdu se válka stále více vyvíjela v konflikt střední intenzity, kdy přepady, obsazování kritických komunikačních linií a únosy bezpečnostních sil ze strany UÇK vedly k výraznému nárůstu vládních obětí, což následně vedlo k rozsáhlým jugoslávským odvetným bezpečnostním operacím... Začátkem března tyto teroristické a protiteroristické operace vedly k útěku obyvatel mnoha vesnic nebo k tomu, že byli rozptýleni do jiných vesnic, měst či hor, aby hledali útočiště... Situace byla jasná tak, že provokace KLA, jak jsem osobně viděl při přepadech bezpečnostních hlídek, které si vyžádaly smrtelné i jiné ztráty, byly jasným porušením dohody z předchozího října a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1199. “
— „Failure of Diplomacy, Returning OSCE Human Rights Monitor Offers A View From the Ground in Kosovo“, The Democrat, Květen 1999, Roland Keith

V jednu chvíli během války v Kosovu změnila UÇK svou taktiku z operací typu „udeř a uteč“ na konvenční válku. V červenci 1998 UÇK dobyla města Rahovec a Mališevo a rozšířila svou okupaci území na 40 % Kosova. Nicméně, bez dostatečné lidské síly a těžké výzbroje k obraně svých zisků obě města rychle padla do rukou jugoslávských sil.[1] Jejich okupace Orahovce byla poznamenána zvěrstvy spáchanými na srbském civilním obyvatelstvu.[34] Dne 24. srpna 1998 se UÇK vrátila k partyzánské válce a použila novou taktiku, včetně jmenování nových velitelů, ústředních orgánů, rozšíření výcvikových táborů a vojenských věznic.[1]

Některé zdroje uvádějí, že UÇK nikdy nevyhrála žádnou bitvu, zatímco jiné tvrdí, že vyhrála relativně málo bitev.[35][36]

Financování

UÇK dostávala velké finanční prostředky od albánské diaspory v Evropě a Spojených státech, ale také od albánských podnikatelů v Kosovu, zejména Ismeta Asllaniho, který věnoval celé své bohatství a logistickou síť podpoře válečného úsilí v regionech, jako jsou Drenica, Dukagjin a Llap.[37][1] Odhaduje se, že tyto finanční prostředky činily 75 až 100 milionů dolarů a pocházely převážně od albánské diaspory ve Švýcarsku, Spojených státech a Německu.[38] Rozsah této podpory je patrný z toho, že Kosovo nadále přijímá značné množství remitencí od své diaspory. V roce 2021 Kosovo obdrželo 1,5 miliardy dolarů na remitencích, což představuje 16,7 procenta HDP země, což z něj činí „největší zemi přijímající remitence v Evropě na podíl na HDP“. Ačkoli tato čísla představují poválečné remitence, demonstrují trvalé zapojení albánské diaspory do jejich vlasti.[39][40]UÇK obdržela většinu svých finančních prostředků prostřednictvím fondu Vendlindja Thërret, ale značné prostředky byly také převedeny přímo do válečných zón. Kromě finančních příspěvků obdržela UÇK také příspěvky v naturáliích, zejména ze Spojených států a Švýcarska. Patřily mezi ně zbraně, ale také vojenské uniformy, boty a další podpůrné vybavení.[1]

Podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru: V roce 1999 byly zdrojem zbraní pro UÇK Švýcarsko, Bosna a Hercegovina, Albánie a Spojené státy s nestátní výzbrojí prostřednictvím albánské diaspory, zatímco ozbrojené síly Srbska a Černé Hory byly financovány Izraelem.[41] Zbraně dovážené přes Albánii byly často levné a vadné, často tak špatné, že si pašeráci z UÇK mohli koupit kalašnikov za pouhých 5 dolarů.[42]

UÇK získávala finanční prostředky několika decentralizovanými způsoby. Kromě fondu Vendlindja Thërret, který šel převážně na operace UÇK v oblasti Drenice, UÇK dostávala dary také prostřednictvím osobních kontaktů velitelů s Albánci v diaspoře. Členové diaspory obvykle zdůrazňovali těžkosti, kterými vojáci UÇK procházeli v nerovném boji. Často používali příběhy členů UÇK nebo civilních přeživších masakrů, aby přesvědčili ostatní k darování. Po vyzvednutí byly peníze různými způsoby převedeny na místo určení. Utajení švýcarského bankovního systému umožňovalo převod části finančních prostředků přímo na místa, kde se nakupovalo vojenské vybavení. Ze Spojených států většinu peněz legálně přepravovali v kufrech jednotlivci, kteří FBI a dalším federálním orgánům hlásili, že posílají peníze UÇK. UÇK také obdržela určité finanční prostředky z Tříprocentního fondu, který byl zřízen institucemi první Kosovské republiky v čele s Bujarem Bukoshim a který byl rovněž vybrán od albánské diaspory.[43]

Uniforma a odznak Kosovské osvobozenecké armády, Vojenské muzeum, Bělehrad

Nábor

V Kosovu

Socha Hamëze Jashariho

Původní jádro UÇK na počátku 90. let tvořila úzce propojená skupina velitelů, složená z důstojníků a poddůstojníků patřících k záložním, pravidelným a územním obranným jednotkám jugoslávské armády (JNA).[1] V roce 1996 se UÇK skládala pouze z několika stovek bojovníků.[1] V kontextu ozbrojeného boje zpráva CIA z let 1996–1997 uvádí, že UÇK dokázala v Kosovu zmobilizovat desítky tisíc příznivců během dvou až tří let.[1] Do konce roku 1998 měla UÇK 17 000 mužů.[1]

Zahraniční dobrovolníci

Rekrutovaní Albánci ze sousední Makedonie se připojili k UÇK a jejich počet se pohyboval od několika desítek až po tisíce.[44] Po válce měli někteří Albánci z Makedonie pocit, že jejich vojenská účast a pomoc svým spoluobčanům z Kosova během konfliktu nebyla v Kosovu řádně uznána.[44]

Bývalý mluvčí UÇK Jakup Krasniqi uvedl, že dobrovolníci přijeli ze „Švédska, Belgie, Velké Británie, Německa a USA“.[45] V UÇK bylo mnoho zahraničních dobrovolníků ze západní Evropy, většinou z Německa a Švýcarska, a také etnických Albánců z USA.[46][chybí lepší zdroj]

Islamistické skupiny nebyly úspěšné v získání opory v řadách separatistického hnutí, což souvisí se silně sekulárními postoji kosovských Albánců, které nenechávaly prostor pro rozvoj islamistických ideologií.[47]

Během konfliktu v Kosovu Milošević a jeho stoupenci vykreslovali UÇK jako teroristickou organizaci militantního islámu.[48] CIA radila UÇK, aby se vyhýbala zapojení muslimských extremistů.[49]UÇK odmítla nabídky pomoci od muslimských fundamentalistů.[50] V řadách UÇK panovalo porozumění, že zahraniční pomoc od muslimských fundamentalistů omezí podporu pro záležitosti kosovských Albánců na Západě.[51]

Pozdější vývoj (po roce 1999)

Památník UÇK v Deçanu

Po válce se UÇK transformovala na Kosovský ochranný sbor, který působil po boku sil NATO hlídkujících v provincii.[52] V roce 2000 došlo v Mitrovici k nepokojům, při nichž byl v únoru zabit jugoslávský policista a lékař a tři policisté a lékař byli zraněni.

V poválečném Kosovu byli bojovníci UÇK uctíváni kosovsko-albánskou společností vydáváním literatury, jako jsou biografie, stavby pomníků a pořádání vzpomínkových akcí.[53] Činy Adema Jashariho oslavovali a proměnili v legendu bývalí členové UÇK a kosovsko-albánská společnost. Bylo mu věnováno několik písní, literárních děl, pomníků a památníků a některé ulice a budovy nesou jeho jméno po celém Kosovu.[54][55]

Povstání v jižním Srbsku a Makedonii

Po skončení války v Kosovu v roce 1999, kdy byla podepsána Kumanovská dohoda,[56] byla vytvořena pětikilometrová pozemní bezpečnostní zóna (GSZ). Sloužila jako nárazníková zóna mezi jugoslávskou armádou a Kosovskými silami (KFOR).[57][58] V červnu 1999 byla v rámci Osvobozenecké armády Preševa, Medveđe a Bujanovce (UÇPMB) vytvořena nová albánská militantní povstalecká skupina, která zahájila výcvik v oblasti GSZ.[59][60]

Veteráni UÇK v politice

Řada osobností UÇK v současnosti hraje významnou roli v kosovské politice.

  • Hashim Thaçi, politický šéf UÇK, byl zakladatelem a do roku 2016 předsedou Demokratické strany Kosova (PDK) a od ledna 2008 zastával funkci premiéra. V roce 2011 byl v uniklých zprávách západní vojenské rozvědky označen za „velkou rybu“ v kosovském organizovaném zločinu.[61]Prezidentem Kosova byl od 7. dubna 2016 do své rezignace 5. listopadu 2020.[62][63] Dne 24. června 2020 podala specializovaná komora Kosova a specializovaná prokuratura desetibodovou obžalobu, v níž obvinila Hashima Thaçiho a další ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.[64] K 27. červnu 2025 nebyl Hashim Thaçi soudem za nic odsouzen.
  • Agim Çeku, vojenský velitel UÇK, se po válce stal premiérem Kosova.
  • Ramuš Haradinaj, velitel UÇK, je zakladatelem a současným předsedou Aliance pro budoucnost Kosova (AAK) a krátce působil jako premiér Kosova, než se sám přihlásil do ICTY v Haagu.[65] Později byl osvobozen. V letech 2017 až 2020 byl opět premiérem Kosova.
  • Fatmir Limaj, vysoce postavený velitel UÇK, je nyní předsedou Iniciativy pro Kosovo (NISMA). Byl také souzen v Haagu a v listopadu 2005 byl zproštěn všech obvinění.[66]

Zahraniční podpora

Příslušníci Kosovské osvobozenecké armády předávají své zbraně americkým mariňákům

Spojené státy (a NATO) přímo podporovaly UÇK.[67] CIA financovala, cvičila a zásobovala UÇK (stejně jako dříve bosenskou armádu).[68] Jak sdělily deníku The Sunday Times zdroje CIA, „američtí zpravodajští agenti přiznali, že pomáhali cvičit Kosovskou osvobozeneckou armádu před bombardováním Jugoslávie NATO“.[69][70]

James Bissett, kanadský velvyslanec v Jugoslávii, Bulharsku a Albánii, napsal v roce 2001 v deníku Toronto Star, že zprávy v médiích naznačují, že „již v roce 1998 Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency) s pomocí britské speciální letecké služby (Special Air Service) vyzbrojovala a cvičila členy Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) v Albánii, aby podnítili ozbrojené povstání v Kosovu. (...) Doufalo se, že v případě Kosova v plamenech by mohlo NATO zasáhnout...“.[71] Podle Tima Judaha se zástupci UÇK setkali s americkými, britskými a švýcarskými zpravodajskými službami již v roce 1996 a možná i „o několik let dříve“.

Americký republikánský kongresman Dana Rohrabacher, ačkoliv se stavěl proti americkým pozemním jednotkám v Kosovu, prosazoval, aby Amerika poskytla podporu UÇK, aby jim pomohla získat svobodu.[72] Byl oceněn Albánsko-americkou občanskou ligou na fundraisingové akci v New Jersey 23. července 2001. Prezident Ligy Joseph J. DioGuardi pochválil Rohrabachera za jeho podporu UÇK slovy: „Byl prvním členem Kongresu, který trval na tom, aby Spojené státy vyzbrojily Kosovskou osvobozeneckou armádu, a jedním z mála členů, kteří dodnes veřejně podporují nezávislost Kosova.“ Rohrabacher přednesl projev na podporu amerického vybavení UÇK zbraněmi a přirovnal to k francouzské podpoře Ameriky v revoluční válce.[73]

Válečné zločiny

Zbraně zabavené UÇK, červenec 1999

Objevily se zprávy o válečných zločinech spáchaných UÇK během konfliktu i po něm. Tyto útoky měly být namířeny proti Srbům, dalším etnickým menšinám (především Romům) a proti etnickým Albáncům obviněným ze spolupráce se srbskými úřady.

Památník „Pohřešovaní“ v Gračanici věnovaný srbským obětem pohřešovaným od války v Kosovu

Srbský soud odsoudil 9 bývalých členů UÇK za vraždu 32 nealbánských civilistů.

Využití dětských vojáků

Úmluva o právech dítěte, přijatá Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, vstoupila v platnost 2. září 1990 a byla platná po celou dobu konfliktu. Článek 38 této úmluvy stanoví věk 15 let jako minimální věk pro nábor nebo účast v ozbrojeném konfliktu. Článek 38 vyžaduje, aby smluvní státy zabránily osobám mladším 15 let v přímé účasti na nepřátelských akcích a aby se zdržely náboru osob mladších 15 let.[74]

Účast osob mladších 18 let v UÇK byla potvrzena v říjnu 2000, kdy se staly známými podrobnosti o registraci 16 024 vojáků UÇK Mezinárodní organizací pro migraci v Kosovu, avšak jednalo se převážně o dívky naverbované k vaření pro vojáky, spíše než k samotnému boji.[75]

Vraždy

Dne 24. června 2020 byli Hashim Thaçi, tehdejší prezident Kosova, Kadri Veseli a osm dalších bývalých vůdců KLA obžalováni Úřadem specializované prokuratury (SPO) u Mezinárodního soudního dvora v Haagu.[76] Obžaloba viní podezřelé z přibližně 100 vražd kosovských Albánců, kosovských Srbů, kosovských Romů a politických oponentů. Podle specializovaného prokurátora bylo nutné tuto záležitost zveřejnit kvůli opakovaným snahám Thaçiho a Veseliho mařit a podkopávat práci specializovaných senátů Kosova.[77]

Zničené středověké kostely a památky

Graffiti „UÇK“ v poškozeném středověkém srbském pravoslavném klášteře Devič

Kulturní historik András Riedlmayer uvedl, že během války nebyly UÇK poškozeny ani zničeny žádné srbské pravoslavné kostely ani kláštery.[78] Riedlmayer a Andrew Herscher provedli po válce pro ICTY a Unmik průzkum kulturního dědictví Kosova a jejich výsledky zjistily, že k většině škod na kostelech došlo během odvetných útoků po konfliktu a návratu kosovských albánských uprchlíků.[79] V roce 1999 byli bojovníci KLA obviněni z vandalismu v klášteře Devič a terorizování jeho personálu. Jednotky KFOR uvedly, že rebelové z UÇK vandalizovali staleté nástěnné malby a obrazy v kapli a ukradli dvě auta a veškeré jídlo z kláštera.[80]

Tato porušení však byla zdokumentována jako „v menším měřítku než porušování ze strany vlády“ spáchané srbskými silami. Převážná většina zdokumentovaných porušování lidských práv během konfliktu v Kosovu byla přičítána jugoslávským vládním silám a srbské speciální policii.[81][82]

Zajatecké tábory

  • Vězeňský tábor Lapušnik – Haradin Bala, vězeňský dozorce z UÇK, byl ICTY shledán vinným z mučení a špatného zacházení s vězni a zločinů spáchaných v táboře.[83][84]
  • Zajatecký tábor Jablanica – jednotlivci z řad UÇK zadržovali a mučili 10 osob, včetně: jednoho Srba, tří Černohorců, jednoho Bosňáka, tří Albánců a dvou obětí neznámé etnické příslušnosti.[85][86]

Sexuální násilí

Od vstupu sil NATO v Kosovu bylo zdokumentováno znásilnění srbských, romských i albánských žen, které byly vnímány jako kolaborantky, etnickými Albánci a někdy i členy UÇK.[87][88][89]

Spolupráce s NATO a podpora Západu

UÇK získala od spojenců NATO značnou podporu, a to jak vojensky, tak ekonomicky. Západní vlády, zejména Spojené státy a země Evropské unie, se aktivně zapojily do vojenské kampaně po neúspěchu mírových rozhovorů v Rambouilletu v roce 1999, kdy NATO vedlo 78denní bombardovací kampaň proti srbským silám.

Síly NATO během konfliktu navázaly s UÇK přímé komunikační spojení. Zprávy uvádějí, že „mezi UÇK a NATO bylo nyní navázáno primitivní komunikační spojení prostřednictvím satelitního faxu provozovaného uvnitř provincie“. NATO si také od bojovníků UÇK vyžádalo informace o cílení srbských dělostřeleckých pozic, což dokazuje úroveň operační spolupráce mezi aliancí a albánským odbojem.

Vztah mezi NATO a UÇK se vyznačoval vzájemnou spoluprací při dosahování sdílených cílů. Jak uvádí jedna analýza, „UÇK utrpěla obrovské ztráty, přesto dosáhla masivního úspěchu v mobilizaci podpory veřejnosti a vyhrála válku po boku NATO“.[90][91][92]

Status teroristické skupiny

Jugoslávské úřady za vlády Slobodana Miloševiće považovaly UÇK za teroristickou skupinu.[93] V únoru 1998 odsoudil zvláštní vyslanec amerického prezidenta Billa Clintona pro Balkán Robert Gelbard jak činy srbské vlády, tak i UÇK a označil UÇK za „bezpochyby teroristickou skupinu“.[94]Rezoluce OSN č. 1160 zaujala podobný postoj.[95][96]

List Wall Street Journal tvrdil, že americká vláda v únoru 1998 vyřadila UÇK ze seznamu teroristických organizací,[97] což nebylo nikdy potvrzeno.[96] Francie vyřadila UÇK ze seznamu na konci roku 1998 po silném lobbování ze strany USA a Velké Británie.

Během války spolupracovaly jednotky UÇK s jednotkami NATO a jeden z jejích členů byl NATO označován za ztělesnění kosovských „bojovníků za svobodu“. Koncem roku 1999 byla UÇK rozpuštěna a její členové vstoupili do Kosovského ochranného sboru. Většina států, které na svém území čelily mezinárodním aktivitám UÇK, ji nikdy oficiálně neoznačily za teroristickou organizaci.[98]

V roce 2015 americký Kongres zvažoval legislativu, která by formálně vyloučila UÇK z režimu teroristické organizace, přičemž návrh zákona stanovil, že „Kosovská osvobozenecká armáda nebude považována za teroristickou organizaci podle zákona o imigraci a státní příslušnosti“. Tento legislativní krok představoval oficiální uznání legitimního statusu organizace.[99][100]

Vyšetřování válečných zločinů

Přestože většina obětí konfliktu (asi 80 %) byli Albánci, Srbsko trvalo na potlačení UÇK, aby zdiskreditovalo nově vzniklou první Kosovskou republiku. Aby tato obvinění zmizela, kosovský parlament společně s USA a Nizozemskem se rozhodly ustanovit zvláštní soud a vydal vyžádané osoby. Než k tomu došlo, byli všichni obvinění zproštěni obžaloby.

V roce 2005 byl velitel UÇK Haradin Bala Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii usvědčen z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných proti Srbům a Albáncům. Velitelé UÇK a později kosovští politici Ramuš Haradinaj a Fatmir Limaj byli osvobozeni, ale soud poznamenal, že se vyskytly potíže, protože mnoho svědků se bálo vypovídat, zatímco jiní svá svědectví změnili a někteří zemřeli za záhadných okolností. Kromě toho došlo v těchto dvou případech k odsouzením za ovlivňování svědků.[101]

V roce 2010 zpráva Rady Evropy obvinila partyzány UÇK ze zabíjení civilních Srbů a politických oponentů etnických Albánců.[102] Na základě zprávy Rady Evropy byla v roce 2011 zřízena Zvláštní vyšetřovací pracovní skupina (SITF), která má tato obvinění vyšetřit. Hlavní žalobce SITF představil v roce 2014 svá obecná zjištění, která vedla k vytvoření specializovaných senátů v Haagu pro rozhodování v těchto případech.[103]

V dubnu 2014 projednalo a schválilo Kosovské Shromáždění zřízení zvláštního soudu pro Kosovo, který by projednával údajné válečné zločiny a další závažné porušování práva spáchané během a po válce v Kosovu v letech 1998–99.[104] Soud bude rozhodovat případy proti jednotlivcům na základě zprávy Rady Evropy z roku 2010, kterou vypracoval švýcarský senátor Dick Marty.[105] Řízení bude financováno EU a bude se konat v Haagu, ačkoli by se stále jednalo o vnitrostátní soud Kosova. Mezi obžalovanými budou pravděpodobně členové Kosovské osvobozenecké armády, kteří jsou obviněni ze spáchání zločinů proti etnickým menšinám a politickým oponentům, což znamená, že se soud pravděpodobně setká s určitou nepopularitou v Kosovu, kde je UÇK stále všeobecně považována za hrdiny.[106]

V roce 2017 bylo deset členů UÇK, včetně Sylejmana Selimiho, bývalého velitele Kosovských bezpečnostních sil a pozdějšího velvyslance v Albánii, odsouzeno za válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu.[107]

Dne 24. června 2020 podaly Kosovské speciální komory a specializovaná prokuratura desetibodovou obžalobu, v níž obvinily prezidenta Kosova Hashima Thaçiho, Kadriho Veseliho a další ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.[64] Státní zástupci uvedli, že Hashim Thaçi a Kadri Veseli se opakovaně pokoušeli mařit a podkopávat práci Zvláštního soudu Kosova (KSC) „ve snaze zajistit, aby nečelili spravedlnosti“.[108] V červenci 2020 byl Thaçi vyslýchán prokurátory pro válečné zločiny v Haagu.[109]

V září 2020 byl Agim Çeku předvolán státními zástupci jako podezřelý z válečných zločinů.[110] Ve stejném měsíci byl bývalý velitel UÇK Salih Mustafa zatčen a převezen do vazebních zařízení v Haagu na základě „zatykacího rozkazu, příkazu k převozu a potvrzené obžaloby vydané soudcem v předběžném řízení“.[111] Mustafa byl obviněn z válečných zločinů svévolného zadržování, krutého zacházení, mučení a vraždy.[112] Ve stejném měsíci byli zatčeni a převezeni do vazební jednotky Kosovských specializovaných komor Hysni Gucati (předseda Asociace válečných veteránů Kosovské osvobozenecké armády) a Nasim Haradinaj (místopředseda Asociace válečných veteránů Kosovské osvobozenecké armády). Byli obviněni z maření úředníků Speciálního soudu pro Kosovo ve výkonu jejich povinností, zastrašování během trestního řízení, odvety a porušování tajemství řízení.[113]

V listopadu 2020 byli Thaçi, poslanec kosovského parlamentu Redžep Selimi, předseda Thaçiho PDK Kadri Veseli a kosovský politický veterán Jakup Krasniqi zatčeni a převezeni do vazební věznice kosovského tribunálu v Haagu na základě obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.[114]

V prosinci 2020 se albánský parlament rozhodl vytvořit výbor, který by vyšetřil obvinění proti UÇK z porušování lidských práv v Kosovu i severní Albánii, kde měla základny. Premiér Edi Rama obvinil vůdce opozice Lulzima Bašu z napomáhání OSN při vyšetřování UÇK a označil ho za zrádce. Baša obvinění popřel.[115]

V roce 2020 srbské úřady zatkly Nezira Mehmetaje v Merdare. Je obviněn z účasti na válečných zločinech proti civilnímu obyvatelstvu, včetně vražd a vypalování a rabování soukromých pozemků v obci Rudice u Kliny během války. Obvinění popřel.[116] Nicméně srbský soudní systém je považován za silně ovlivněný politickým tlakem – dříve byli Srbskem zatýkáni lidé, kteří ani nebyli součástí UCK, včetně kosovských Srbů.[117][118][119][120][121][122][123][124][125]

V únoru 2021 informovala předsedkyně Kosovských specializovaných komor Jekatěrina Trendafilovová evropské diplomaty o rostoucím úsilí Kosova podkopat práci soudu a varovala před ohrožením bezpečnosti svědků. Zmínila, že existují pokusy o napadení zákona a omilostnění odsouzených za trestné činy. Dále uvedla, že Kosovo se ze všech sil snaží přesunout soud z Haagu do Prištiny (hlavního města Kosova) a takový krok by „ohrozil životy a bezpečnost lidí, kteří s ním spolupracovali nebo budou ochotni spolupracovat“.[126]

V březnu 2021 belgické úřady zatkly Pjetera Shalu, bývalého velitele UÇK, obviněného z válečných zločinů.[127]

Zprávy Spojených států o stavu lidských práv z roku 2021 uvádějí, že se „přední politici, lídři občanské společnosti a organizace veteránů“ v Kosovu snaží podkopat Haagský soud.[128]

V květnu 2022 byla přidána další obvinění z válečných zločinů, které údajně spáchali v letech 1998 a 1999 členové UÇK na ubytovnách v Budakove a Semetište.[129] Podle konečné obžaloby byla většina trestných činů spáchána ve vazebních zařízeních v Kosovu a Albánii.[130]

V prosinci 2022 byl Salih Mustafa, který byl zatčen v září 2020, v Haagu usvědčen z válečných zločinů svévolného zadržování, mučení a vraždy, ale z právních důvodů nebyl usvědčen z krutého zacházení. Byl odsouzen k 26 letům vězení. Soudní senát rovněž zmínil, že oběti a svědci prokázali obrovskou odvahu při spolupráci se specializovanými senáty a specializovaným prokurátorem, protože v Kosovu byli za svou spolupráci vystaveni výhrůžkám a zastrašování.[131]

Významné osobnosti

Ilir Lushtaku
  • Ismet Jashari (1967-1998), velitel z Kumanova.
  • Agim Çelaj (1961-1998), velitel z Peci.
  • Agim Šala (1975-1998), velitel z Prizrenu.
  • Sylejman Sylejmani (1953-2017), velitel z Gjakovy.
  • Abdullah Tahiri (1956-1999), velitel z Mališeva u Gjilanu.[132]
  • Shemsi Ahmeti (1969-1999), velitel z Mitrovice.[133]
  • Ilir Luštaku (1971–1998), jeden z prvních vojáků UÇK, který byl zabit v raných fázích války, považován za jednoho z nejbližších spolubojovníků Adema Jašariho.[134][135][136] Luštaku byl bratranec velitele operační zóny Drenica Samiho Luštaku.[137] Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Kosova.[138]
  • Isak Musliu (*1970), voják ze Stimje.[139]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 62. (anglicky) 
  2. ↑ Kosovo Liberation Army (KLA) | History & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Flashpoints in the war on terrorism. Příprava vydání Derek S. Reveron, Jeffrey Stevenson Murer. New York: Routledge 357 s. ISBN 978-0-415-95490-7, ISBN 978-0-415-95491-4. S. 67–68. (anglicky) 
  4. ↑ GOLDMAN, Minton F.; RYAVEC, Karl W. Revolution and change in Central and Eastern Europe: political, economic, and social challenges. Armonk, NY: Sharpe 497 s. ISBN 978-1-56324-758-3, ISBN 978-1-56324-757-6. S. 308, 373. (anglicky) 
  5. ↑ JORDAN, Robert S.; ARCHER, Clive; FELD, Werner J. International organizations: a comparative approach to the management of cooperation. 4. ed. vyd. Westport, Conn.: Praeger 280 s. ISBN 978-0-275-96549-5, ISBN 978-0-275-96550-1. 
  6. ↑ Flashpoints in the war on terrorism. Příprava vydání Derek S. Reveron, Jeffrey Stevenson Murer. New York: Routledge 357 s. ISBN 978-0-415-95490-7, ISBN 978-0-415-95491-4. 
  7. ↑ Washingtonpost.com: NATO Gives Air Support to KLA Forces. www.washingtonpost.com [online]. [cit. 2025-06-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Wayback Machine. openaccess.leidenuniv.nl [online]. [cit. 2025-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-26. 
  9. ↑ a b DREZOV, Kyril; GOKAY, Bulent; WALLER, Michael. Kosovo. Hoboken: Taylor and Francis 201 s. ISBN 978-0-7146-5157-6. S. 20. 
  10. ↑ BIDELEUX, Robert; JEFFRIES, Ian. The Balkans: a post-communist history. 1st ed. vyd. Milton Park, Abingdon, Oxon ; New York: Routledge 620 s. ISBN 978-0-415-22962-3, ISBN 978-0-415-22963-0. S. 423. 
  11. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 88, 7. 
  12. ↑ KOLA, Paulin. The search for greater Albania. 1. publ. vyd. London: Hurst 416 s. ISBN 978-1-85065-664-7, ISBN 978-1-85065-596-1. S. 180–183. 
  13. ↑ a b DREZOV, Kyril; GOKAY, Bulent; WALLER, Michael. Kosovo. Hoboken: Taylor and Francis 201 s. ISBN 978-0-7146-5157-6. S. 32. 
  14. ↑ JANSSENS, Jelle. State-building in Kosovo: a plural policing perspective. Antwerpen, Belgium ; Portland, OR: Maklu 424 s. Dostupné online. ISBN 978-90-466-0749-7. OCLC 904576886 S. 53. OCLC: ocn904576886. 
  15. ↑ a b PHILLIPS, David L. Liberating Kosovo: Coercive Diplomacy and U. S. Intervention. [s.l.]: MIT Press 257 s. Dostupné online. ISBN 978-0-262-30512-9. S. 69. (anglicky) Google-Books-ID: X5sa90AEvi0C. 
  16. ↑ TOTTEN, Samuel; BARTROP, Paul Robert; JACOBS, Steven L. Dictionary of genocide. Westport, Conn: Greenwood Press 1 s. ISBN 978-0-313-34641-5, ISBN 979-8-4006-4021-6. S. 249. 
  17. ↑ KARON, Tony. Albanian Insurgents Keep NATO Forces Busy. TIME [online]. 2001-03-09 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Kosovo Liberation Army (KLA) | History & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Flashpoints in the war on terrorism. Příprava vydání Derek S. Reveron, Jeffrey Stevenson Murer. New York: Routledge 357 s. ISBN 978-0-415-95490-7, ISBN 978-0-415-95491-4. S. 68. 
  20. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 29. 
  21. ↑ OZERDEM, Alpaslan. From a ‘terrorist’ group to a ‘civil defence’ corps: The ‘transformation’ of the Kosovo Liberation Army. International Peacekeeping. 2003, roč. 10, čís. 3, s. 79–101. Dostupné online [cit. 2025-06-18]. ISSN 1353-3312. doi:10.1080/13533310308559337. 
  22. ↑ PERRITT, Henry H. The road to independence for Kosovo: a chronicle of the Ahtisaari plan. Cambridge: Cambridge University Press 1 s. ISBN 978-0-521-11624-4, ISBN 978-0-511-63541-0. S. 50. 
  23. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo Liberation Army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press 230 s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03342-1. OCLC 181368862 S. 82. OCLC: 181368862. 
  24. ↑ DREZOV, Kyril; GOKAY, Bulent; WALLER, Michael. Kosovo. Hoboken: Taylor and Francis 201 s. ISBN 978-0-7146-5157-6. S. 26. 
  25. ↑ DREZOV, Kyril; GOKAY, Bulent; WALLER, Michael. Kosovo. Hoboken: Taylor and Francis 201 s. ISBN 978-0-7146-5157-6. S. 24. 
  26. ↑ From Terrorist to NATO Ally: Kosovo Liberation Army. The World Mind [online]. 2023-12-22 [cit. 2025-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ https://www.armyupress.army.mil/Journals/NCO-Journal/Archives/2018/December/Liberation-of-Kosovo/
  28. ↑ KRAJA, Garentina. Recruitment practices of Europe’s last guerrilla: Ethnic mobilization, violence and networks in the recruitment strategy of the Kosovo Liberation Army [online]. Yale University [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  29. ↑ JANSSENS, Jelle. State-building in Kosovo: a plural policing perspective. Antwerpen: Maklu 424 s. ISBN 978-90-466-0749-7. S. 53. 
  30. ↑ Kosovo Liberation Army (KLA). Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ 20 years later, fires still burn in Prekaz [online]. 2018-03-06 [cit. 2025-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Amnesty International. RÉPUBLIQUE FÉDÉRATIVE DE YOUGOSLAVIE: Les droits humains bafoués dans la province du Kosovo [online]. Londres: [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (francouzsky) 
  33. ↑ Besarta Jashari recounts the moments when the Serbs took Adem Jashari's weapons, after his fall (Video). Telegrafi [online]. 2019-01-27 [cit. 2025-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ The Kosovo conflict and international law: an analytical documentation 1974-1999. Příprava vydání Heike Krieger. 1. paperback ed. vyd. Cambridge: Cambridge Univ. Press 601 s. (Cambridge international documents series). ISBN 978-0-521-80071-6, ISBN 978-1-107-40453-3. S. 109. 
  35. ↑ Kosovo: the politics of delusion. Příprava vydání Michael Waller, Kyril Drezov, Bülent Gökay. London ; Portland, OR: Frank Cass 190 s. ISBN 978-0-7146-5157-6, ISBN 978-0-7146-8176-4. 
  36. ↑ PERRITT, Henry H. The road to independence for Kosovo: a chronicle of the Ahtisaari plan. Cambridge: Cambridge University Press 1 s. ISBN 978-0-521-11624-4, ISBN 978-0-511-63541-0. 
  37. ↑ QERIQI, Zamir. Ismet Hazir Asllani (18.8.1955-24.3.1999) [online]. 2025-03-24 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (albánsky) 
  38. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 88–93. 
  39. ↑ REMITTANCES – A GATEWAY TO SUSTAINABLE DEVELOPMENT [online]. Washington, DC: The World Bank Group [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  40. ↑ KOINOVA, Maria. Albanian Diaspora Mobilization for Kosovo Statehood. 1. vyd. [s.l.]: Oxford University PressOxford Dostupné online. ISBN 978-0-19-884862-2, ISBN 978-0-19-188306-4. doi:10.1093/oso/9780198848622.003.0005. S. 111–145. (anglicky) DOI: 10.1093/oso/9780198848622.003.0005. 
  41. ↑ FRUCHART, Damien; HOLTOM, Paul; WEZEMAN, Siemon T. United Nations Arms Embargoes: Their Impact on Arms Flows and Target Behaviour. PsycEXTRA Dataset [online]. 2007 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. 
  42. ↑ Kosovo: the politics of delusion. Příprava vydání Michael Waller, Kyril Drezov, Bülent Gökay. London ; Portland, OR: Frank Cass 190 s. ISBN 978-0-7146-5157-6, ISBN 978-0-7146-8176-4. 
  43. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 99. 
  44. ↑ a b halshs.archives-ouvertes.fr. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  45. ↑ Kosovars Refute Islamic Terror Claims | Institute for War and Peace Reporting. iwpr.net [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ 1999/04/20 07:51 IN THE HOUSE OF KLA RECRUITS. www.aimpress.ch [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-09. 
  47. ↑ GRIGOROVA, Lyubov. Crime-terror alliances and the state: ethnonationalist and Islamist challenges to regional security. London New York: Routledge (Contemporary security studies). ISBN 978-1-135-13210-1, ISBN 978-0-203-07750-4. 
  48. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 44. 
  49. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 3. 
  50. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo Liberation Army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press 230 s. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03342-1. OCLC 181368862 S. 2. OCLC: 181368862. 
  51. ↑ PERRITT, Henry H. Kosovo liberation army: the inside story of an insurgency. Urbana: University of Illinois Press ISBN 978-0-252-03342-1. S. 144. 
  52. ↑ Terrorist Groups and Political Legitimacy - Council on Foreign Relations. www.cfr.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-09. (anglicky) 
  53. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 9789004210301. 
  54. ↑ Di Lellio & Schwanders-Sievers 2006a.
  55. ↑ Sacred Journey to a Nation: The Construction of a Shrine in Postwar Kosovo. S. 27–45. www.berghahnjournals.com [online]. [cit. 2025-06-21]. S. 27–45. Dostupné online. doi:10.3167/146526006780457315. 
  56. ↑ NATO & Kosovo: Military Technical Agreement - 9 June 1999. www.nato.int [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  57. ↑ Ground Safety Zone (GSZ): Time out for rebel strong hold - Serbia | ReliefWeb. reliefweb.int [online]. 2001-06-01 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Supervision of Kosovo’s borders and military-technical agreement – Prime Minister. kryeministri.rks-gov.net [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  59. ↑ NATO: from regional to global security provider. Příprava vydání Yonah Alexander, Richard Prosen. Lanham: Lexington Books ISBN 978-1-4985-0369-3, ISBN 978-1-9787-2613-0. S. 93–. 
  60. ↑ CORSON, Mark W.; TURREGANO, Clemson G. Spaces of unintended consequences: The Ground Safety Zone in Kosovo. GeoJournal. 2002-08-01, roč. 57, čís. 4, s. 273–282. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. ISSN 1572-9893. doi:10.1023/B:GEJO.0000007205.16802.d7. (anglicky) 
  61. ↑ LEWIS, Paul. Report identifies Hashim Thaci as 'big fish' in organised crime. The Guardian. 2011-01-24. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  62. ↑ Kosovo's Hashim Thaci: From guerrilla leader to president. BBC News. 2016-04-07. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. (anglicky) 
  63. ↑ BAMI, Xhorxhina. Kosovo President Thaci Resigns to Face War Crimes Charges [online]. 2020-11-05 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ a b Kosovo President Thaci faces war crimes indictment. www.bbc.com. 2020-06-24. Dostupné online [cit. 2025-06-18]. (anglicky) 
  65. ↑ Kosovo ex-PM war charges revealed. news.bbc.co.uk. 2005-03-10. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. (anglicky) 
  66. ↑ Trial Watch : Fatmir Limaj (Çeliku). www.trial-ch.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12. (anglicky) 
  67. ↑ SCOTT, Peter Dale. The Road to 9/11: Wealth, Empire, and the Future of America. [s.l.]: University of California Press 445 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-92994-4. S. 131. (anglicky) Google-Books-ID: op39ymd2um0C. 
  68. ↑ THEOHARIS, Athan G.; IMMERMAN, Richard H. The Central Intelligence Agency: Security Under Scrutiny. [s.l.]: Bloomsbury Academic 408 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33282-1. S. 65–. (anglicky) 
  69. ↑ CIA Aided Kosovo Guerrilla Army All Along. archive.globalpolicy.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  70. ↑ RON, James. Frontiers and ghettos: state violence in Serbia and Israel. Berkeley: University of California Press ISBN 978-0-520-93690-4. 
  71. ↑ We created a monster. www.deltax.net [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-10. 
  72. ↑ Congressional Record, V. 145, Pt. 6, April 28, 1999 to May 10 1999. [s.l.]: U.S. Government Printing Office 1392 s. Dostupné online. ISBN 978-0-16-073007-8. (anglicky) Google-Books-ID: 8hGwXHr0eNEC. 
  73. ↑ Rohrabacher Shills for the KLA | New American, The | Find Articles. archive.ph. 2012-07-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-17. 
  74. ↑ Child Soldiers International - International Standards. www.child-soldiers.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-23. 
  75. ↑ Child Soldiers Global Report 2001 - Federal Republic of Yugoslavia. Refworld [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ Kosovo Specialist Chambers & Specialist Prosecutor's Office: Press statement (24. července 2020) https://www.scp-ks.org/en/press-statement
  77. ↑ RISTIC, Marija. Kosovo Specialist Prosecutor Charges Thaci with War Crimes [online]. 2020-06-24 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ HERSCHER, Andrew. Violence taking place: the architecture of the Kosovo conflict. Stanford, Calif: Stanford University Press 198 s. (Cultural memory in the present). ISBN 978-0-8047-6935-8, ISBN 978-0-8047-6936-5. S. 14. 
  79. ↑ Wayback Machine. S. 11. heritage.sense-agency.com [online]. [cit. 2025-06-21]. S. 11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-12. 
  80. ↑ CNN - KLA rebels accused of vandalizing Serb monastery - June 17, 1999. edition.cnn.com [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-31. 
  81. ↑ Humanitarian Law Violations in Kosovo. Refworld [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ YUGOSLAVIA: A Human Rights Crisis in Kosovo Province [online]. London: Amnesty International [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  83. ↑ Genocide, war crimes and crimes against humanity: a topical digests of the case law of the International Criminal Tribunal for the Former Yugsolavia. Příprava vydání Human Rights Watch. updated vol. vyd. New York, NY: Human Rights Watch 804 s. ISBN 978-1-56432-339-2. 
  84. ↑ MISHRA, Pramod. Human Rights Reporting. [s.l.]: Gyan Publishing House 326 s. Dostupné online. ISBN 978-81-8205-383-0. (anglicky) Google-Books-ID: 09hNR6cBP1AC. 
  85. ↑ Haradinaj et al. (IT-04-84) | International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia. www.icty.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  86. ↑ UN-Tribunal spricht Kosovo-Führer Haradinaj frei - WELT. DIE WELT [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  87. ↑ Latest. Amnesty International [online]. 2025-06-21 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ MCVEIGH, Karen. After two decades, the hidden victims of the Kosovo war are finally recognised. The Guardian. 2018-08-03. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  89. ↑ Kosovo: Rape as a Weapon of "Ethnic Cleansing". Refworld [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Evidence of the change in relationship of the KLA and NATO. bolshevik.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  91. ↑ UNDER ORDERS: War Crimes in Kosovo - 19. Legal Standards in the Kosovo Conflict. www.hrw.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  92. ↑ Humanitarian Law Violations in Kosovo. Refworld [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ ANDERSON, Sean; SLOAN, Stephen. Historical dictionary of terrorism. 3rd ed. vyd. Lanham, Md: Scarecrow Press 800 s. (Historical dictionaries of war, revolution, and civil unrest). Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5764-3, ISBN 978-0-8108-6311-8. OCLC 237880051 S. 361. OCLC: ocn237880051. 
  94. ↑ BBC News | Europe | The KLA - terrorists or freedom fighters?. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  95. ↑ Rezoluce 1160 (1998), 31. března 1998, přijata na 3868. setkání Bezpečnostní rady
  96. ↑ a b HENRIKSEN, Dag. NATO's gamble: combining diplomacy and airpower in the Kosovo crisis, 1998-1999. Annapolis, Md: Naval Institute Press 263 s. ISBN 978-1-59114-355-0, ISBN 978-1-59114-358-1. S. 126–129. 
  97. ↑ ; Kurop, Marcia Christoff. Dostupné online. 
  98. ↑ PERRITT, Henry H. The Road to Independence for Kosovo: A Chronicle of the Ahtisaari Plan. [s.l.]: Cambridge University Press 329 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-11624-4. S. 125. (anglicky) Google-Books-ID: f2nOTuF_KC0C. 
  99. ↑ Kosovo Liberation Army (KLA) | History & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ REP. ENGEL, Eliot L. [D-NY-16. Text - H.R.2203 - 114th Congress (2015-2016): To remove the Kosovo Liberation Army from treatment as a terrorist organization, and for other purposes.. www.congress.gov [online]. 2015-06-01 [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  101. ↑ STOJANOVIC, Emina Dizdarevic, Sven Milekic, Milica. Hague Tribunal Leaves Uncertain Legacy as Last Trial Nears End [online]. 2021-06-23 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ BYTYCI, Fatos. War crimes prosecutor indicts Kosovo president Thaci. Reuters. 2020-06-24. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. (anglicky) 
  103. ↑ Kosovo: War Crimes Indictment Advances Justice | Human Rights Watch [online]. 2020-06-25 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Kosovo: Approve Special Court for Serious Abuses | Human Rights Watch [online]. 2014-04-11 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. ↑ Kosovo: Approval of Special Court Key Step for Justice | Human Rights Watch [online]. 2014-04-24 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ Special Court for Crimes Committed During Kosovo War Established in The Hague (January 15, 2016) | ASIL. www.asil.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ ISUFI, Perparim. Kosovo ‘Drenica Group’ Guerrillas’ Convictions Confirmed [online]. 2017-09-04 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ Kosovo President Thaci faces war crimes indictment. www.bbc.com. 2020-06-24. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. (anglicky) 
  109. ↑ Kosovo's Thaci quizzed by war crimes prosecutors - World News. Hürriyet Daily News [online]. 2020-07-14 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ Former Kosovo prime minister summoned as war crimes suspect. AP News [online]. 2020-09-03 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. ↑ AP. Ex-army leader is first suspect arrested by Kosovo war crimes tribunal. The Guardian. 2020-09-24. Dostupné online [cit. 2025-06-21]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  112. ↑ 1st Kosovar Albanian arrested on war crimes charges. AP News [online]. 2020-09-24 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ Dostupné online. 
  114. ↑ Kosovo President Thaci arrested, moved to The Hague to face war crimes charges - World News. Hürriyet Daily News [online]. 2020-11-06 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. ↑ BIRN. Albania’s Parliament to Probe Allegations of KLA Crimes [online]. 2020-12-03 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ OSMANAJ, Rinesa. Kosovo Protesters Urge Serbia to Free War Crimes Defendant [online]. 2022-01-10 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. ↑ https://www.icj.org/wp-content/uploads/2016/02/Serbia-Long-Road-to-Indep-Self-Gov-Publications-Reports-Fact-Finding-Mission-Report-2016-ENG.pdf
  118. ↑ https://www.venice.coe.int/webforms/documents/default.aspx?pdffile=CDL-AD%282024%29036
  119. ↑ https://enlargement.ec.europa.eu/document/download/3c8c2d7f-bff7-44eb-b868-414730cc5902_en?filename=Serbia+Report+2024.pdf
  120. ↑ https://worldjusticeproject.org/sites/default/files/documents/Serbia_2.pdf
  121. ↑ CRD.ORG, Admin. Decline in civil rights and freedoms in Serbia [online]. 2024-03-06 [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. ↑ BTI 2024 Serbia Country Report. BTI 2024 [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. ↑ OSCE Mission to Serbia organizes conference on transparent, independent and accessible judiciary. www.osce.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. ↑ BOKIC, Milos. The Influence of Politics on the Judiciary in Serbia: The Failed Reform of the Judiciary As an Example. SSRN Electronic Journal. 2017. Dostupné online [cit. 2025-06-27]. ISSN 1556-5068. doi:10.2139/ssrn.3095248. (anglicky) 
  125. ↑ BOSKO. Konferencija UTS „Novi tužilački zakoni i borba protiv korupcije“ 17. novembra u hotelu Metropol. Udruženje tužilaca Srbije [online]. 2023-11-09 [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (srbsky) 
  126. ↑ Kosovo could try to move war crimes court to Pristina, judge warns. euronews [online]. 2021-02-15 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. ↑ ISUFI, Perparim. Belgium Arrests Kosovo Ex-Guerrilla on War Crime Charges [online]. 2021-03-16 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. ↑ BIRN. US Concerned About Continuing Rights Violations in South-East Europe [online]. 2021-03-31 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. ↑ KLA Hague Detainees Face New War Crime Charges [online]. 2022-05-05 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. ↑ ISUFI, Perparim. Kosovo War Crime Court President Suggests KLA Leaders’ Trial is Near [online]. 2022-09-21 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. ↑ Dostupné online. (anglicky) 
  132. ↑ Abdullah Tahiri, po të shpëtonte, ai Kosovës do t’ia falte jetën. www.epokaere.com [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-18. (albánsky) 
  133. ↑ QERIQI, Zamir. Shemsi Arif Ahmeti (8.6.1969 – 26.4.1999) [online]. 2025-04-26 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (albánsky) 
  134. ↑ QERIQI, Zamir. Shkëlzen Hilmi Haradinaj (25.3.1970-16.4.1999) [online]. 2025-04-16 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (albánsky) 
  135. ↑ Këta ishin ushtarët e frontit të parë të UÇK-së në Likoshan e Qirez, para rënies së komandantit Adem Jashari. demokracia.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-12. (albánsky) 
  136. ↑ Zbulohet lapidari i dëshmorit Ilir Lushtaku në përvjetorin e tij të rënies [online]. 2021-03-26 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. ↑ 25 vjet nga përjetësimi i tyre, Lushtaku përkujton dëshmorët Sadik Haziraj, Ilir Lushtaku, Mustafë Qorraj dhe të tjerët. Epoka e Re [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (albánsky) 
  138. ↑ Dostupné online. (albánsky) 
  139. ↑ Wayback Machine. www.icty.org [online]. [cit. 2025-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-21. 

Literatura

  • ARSOVSKA, Jana. Decoding Albanian Organized Crime: Culture, Politics, and Globalization. [s.l.]: Univ of California Press, 6. února 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-520-28280-3. S. 44–. 
  • Casebook on insurgency and revolutionary warfare: Assessing revolutionary and insurgent strategies. [s.l.]: United States Army Special Operations Command, 2012. Dostupné online. Kapitola KLA. 
  • "KLA Action Fuelled NATO Victory", Jane's Defence Weekly, 16. června 1999
  • "The KLA: Braced to Defend and Control", Jane's Intelligence Review, 1. dubna 1999
  • "Kosovo's Ceasefire Crumbles As Serb Military Retaliates", Jane's Intelligence Review, 1. února 1999
  • "Another Balkan Bloodbath? Part Two", Jane's Intelligence Review, 1. března 1998
  • "Albanians Attack Serb Targets", Jane's Defence Weekly, 4. září 1996
  • "The Kosovo Liberation Army and the Future of Kosovo", James H. Anderson and James Phillips, 13. května 1999, The Heritage Foundation (Washington, D.C., USA)

Související články

Externí odkazy

Zdroj