Koroptev sumaterská

Jak číst taxoboxKoroptev bělohrdlá
alternativní popis obrázku chybí
Koroptev bělohrdlá
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď bažantovití (Phasianidae)
Rod koroptev (Arborophila)
Binomické jméno
Arborophila orientalis
(Horsfield, 1821)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koroptev bělohrdlá (Arborophila orientalis), dříve koroptev sumaterská, je druh bažantovitého ptáka, který se endemicky vyskytuje v horských lesích nejvýchodnější Jávy.

Systematika

Druh popsal americký přírodovědec Thomas Horsfield v roce 1821. Koroptev bělohrdlá se řadí do početného rodu východoasijských a jihoasijských koroptví Arborophila. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[2] Jméno rodu Arborophila pochází z latinského arbor, arboris („strom“) a řeckého philos („milující“). Druhové jméno orientalis znamená „východní“.[3]

Rozšíření a populace

Ilustrace z roku 1824

Výskyt druhu je vázán na východní část horských lesů východní Jávy od vrchoviny Yang (Yang Highlands) na východ.[4] Na západ od této vrchoviny ekologickou niku druhu nahrazuje příbuzná koroptev jávská (Arborophila javanica).[5] Historická oblast rozšíření druhu má pouze 7000 km². Následkem odlesňování Jávy se areál výskytu druhu zmenšil na méně než 2500 km². Celková populace druhu se v roce 2017 odhadovala v širokém rozptylu 10 000–20 000 dospělých jedinců.[4]

Popis

Dosahuje délky 28 cm. Jak už druhový název napovídá, koroptev bělohrdlá má výrazné bílé hrdlo, které ne hrudi postupně přechází do hnědošedé. Bílá je i hlava, uzdičky a strany krku. Korunka a šíje jsou černé. Postranní části hrudi a boky jsou šedé s občasným nepravidelným černým pruhováním. Podocasní krovky jsou převážně bílé. Svrchní partie jsou bledě hnědé s tmavým pruhováním. Ramenní perutě spolu s ramenními letkami a křídelními krovkami mají kaštanově zbarvené vnější okraje per a výrazné černé skvrny. Zobák je červenohnědý, duhovky světle červenožluté. Kůže na tvářích je červená a v dospělosti pokrytá jemným opeřením. Samice jsou o něco světlejší a menší než samci.[6]

Biologie

O biologii druhu toho není příliš známo. Vyskytuje se v horských pralesích v nadmořských výškách 500–2200 m n. m. Hlasově se projevuje stejnonotým pískáním, načež následují zdvojené píšťalkové cvrlikání ut-ut, ut-ut, ut-ut, které stoupá na hlasitosti. K hlasovému projevu často dochází v duetu.[6]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako zranitelný. Populace koroptví bělohrdlých je na poměrně rychlém ústupu následkem neutuchajícího odlesňování Jávy, pokračující degradaci habitatu i lovu místními obyvateli, kteří koroptve loví na maso.[4] S koroptvemi bělohrdlými se občas i obchoduje, avšak zdaleka ne tak často jako s koroptvemi jávskými.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 53, 284. 
  4. ↑ a b c Arborophila orientalis [online]. Arborophila orientalis (amended version of 2016 assessment). The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22679038A112384502, 2017 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22679038A112384502.en. (anglicky) 
  5. ↑ NIJMAN, Vincent; SÖZER, Resit. New information on the distribution of Chestnut-bellied Partridge Arborophila javanica in the central parts of Java. Bird Conservation International. 1997-03, roč. 7, čís. 1, s. 27–33. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1474-0001. DOI 10.1017/S0959270900001386. (anglicky) 
  6. ↑ a b MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 76, 264–265. (anglicky) 
  7. ↑ NIJMAN, Vincent. Analysis of trade in endemic Javan hill partridges over the last quarter of a century period. Avian Biology Research. 2022-05, roč. 15, čís. 2, s. 84–92. Dostupné online [cit. 2022-11-27]. ISSN 1758-1559. DOI 10.1177/17581559221086469. (anglicky) 

Literatura

  • MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj