Kopřiva lužní

Jak číst taxoboxKopřiva lužní
alternativní popis obrázku chybí
Kopřiva lužní (Urtica kioviensis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď kopřivovité (Urticaceae)
Rod kopřiva (Urtica)
Binomické jméno
Urtica kioviensis
Rogow., 1843
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřiva lužní (Urtica kioviensis) je vzácný, v české přírodě vyhynutím ohrožený druh širokého rodu kopřiva. Její roztříštěný areál výskytu se rozkládá od Dánska přes Střední a Východní Evropu a sever Balkánu až po Izrael. Jedná se o poměrně přehlížený taxon, jehož výskyt může být ve skutečnosti častější. Je to kontinentální druh úvalů nížinných řek. Druhové jméno "kioviensis" pochází z toho, že byla poprvé popsána z okolí Kyjeva.[2][3]

Výskyt v Česku

V přírodě ČR byla známa z nálezu u Moravského Písku na jihovýchodní Moravě, kde však koncem 20. století (pravděpodobně ve spojitosti s vykácením vlhkého lesního stanoviště) vymizela. V současnosti jsou na jižní Moravě známa dvě místa, kde roste: jsou to přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava na Svratce v okrese Brno-venkov a národní přírodní rezervace Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje u obce Lanžhot v okrese Břeclav. Toto druhé, nově nalezené místo se nachází asi 10 km od nejsevernější známé lokality tohoto druhu v Rakousku, v Dolních Rakousech u obce Hohenau an der March.[2][4][5]

Ekologie

Kopřiva lužní je hemikryptofyt, který je vázán na vlhká až mokřadní, polostinná stanoviště na světlých okrajích olšových a vrbových luhů. Má specifické nároky na prostředí i fenologický vývoj. Obvykle roste na obnažených dnech nebo březích vodních nádrží v pravidelně zaplavovaných lužních lesích planárního stupně. Na moravských lokalitách se vyskytuje při okrajích lesních tůní.

Rostlina přezimuje ve formě plazivé lodyhy se zelenými listy, která je hustě porostlá žahavými chlupy. S nástupem jara listy na přezimujících lodyhách odumírají a začínají se objevovat nové, vzpřímené lodyhy s adventivními kořeny, v polovině května bývají nové rostliny již vysoké přes 2 cm. Prvá květenství se na rostlinách vyvíjejí od července do srpna a zralé nažky jsou uvolňovány v září a říjnu. Současně odplozené lodyhy zasychají a olisťují se přezimující lodyhy.[4][6][7]

Popis

Vytrvalá bylina s vystoupavou, v horní části se větvící lodyhou vysokou 30 až 200 cm, vyrůstající ze žlutavého, tlustého, plazivého oddenku. Lodyha je dutá, tenkostěnná, křehká, nevýrazně hranatá, s roztroušenými žahavými chlupy, na bázi bývá tlustá 5 až 8 mm a v uzlinách je schopná zakořenit.

Vstřícné listy s dlouhými řapíky mají vejčité čepele dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 10 cm, které jsou na bázi srdčité, po obvodě hrubě pilovité až zubaté a na vrcholu špičaté. Lícní strana žilnatých čepelí je lesklá, světle zelená a lysá, nebo řídce porostlá žahavými trichomy, rubová strana bývá obvykle lysá. Celokrajné palisty kopinatého tvaru jsou ve spodní části lodyhy volné a v horní části jsou sousední palisty do poloviny srostlé.

Jednodomé rostliny mají jednopohlavné květy sestavené do klasovitých květenství vyrůstající z úžlabí listů. Květenství ve spodní části lodyhy obsahují květy samčí, v horní části samičí a květenství ve středu lodyhy mívají květy samčí i samičí. Květy jsou opylovány větrem a dávají vzniknout drobným plodům, úzce eliptickým nažkám, které jsou asi 2 × 1 mm velké, lesklé a hnědě zbarvené. Po blízkém okolí se rostliny rozrůstají plazivými lodyhami, na větší vzdálenosti se šíří nažkami odfoukávanými větrem nebo odplavovanými vodou. Ploidie druhu je 2n = 26.[2][4][6][7]

Ohrožení

Druh je nejvíce ohrožován ničením vhodných stanovišť, kdy jsou mokřiny úporně vysušovány a měněny v zemědělsky využitelnou půdu nebo jsou káceny nepříliš výnosné lužní lesy a nahrazovány "hodnotnějšími" dřevinami.[2][4]

Kopřiva lužní je v současnosti považována v České republice za kriticky ohrožený druh (C1).[8] Protože před rokem 2000 nebyla spatřena více než 25 let, byla jí ve starších hodnoceních přisouzena kategorie vyhynulý druh (A1).[9]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Kopřiva lužní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 26.11.2009 [cit. 2016-08-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Urtica kioviensis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Kopřiva lužní [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 29.06.2014 [cit. 2016-08-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ DANIHELKA, Jiří; LEPŠÍ, Martin. Kopřiva lužní na soutoku Moravy a Dyje. S. 25–35. Zprávy České botanické společnosti [online]. Česká botanická společnost, Praha, 2004 [cit. 15.08.2016]. Roč. 39, čís. 1, s. 25–35. Dostupné online. ISSN 1211-5258. 
  6. ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/3: Pŕhľava kyjevská [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2006 [cit. 2016-08-15]. S. 83–96. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. ISBN 80-224-0922-7. (slovensky) 
  7. ↑ a b REJLOVÁ, Ludmila. Proměnlivost druhu Urtica dioica na území ČR. Praha, 2014 [cit. 15.08.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Tomáš Urfus. Dostupné online.
  8. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 10.08.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  9. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2016-08-10]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy

Zdroj