Konzervativní socialismus

Konzervativní socialismus (někdy také nazýván jako neliberální socialismus) je levicová politická ideologie vycházející ze solidaristického pojetí socialismu. Hledá syntézu tradičních hodnot (vlastenectví, tradiční pojetí společnosti), odporu k deregulaci (a to jak politické, tak i ekonomické) a levicové sociální a ekonomické politiky.

Význam pojmu

Konzervativní socialismus se hlásí ke staré levici, silně se vymezuje vůči nové levici kvůli opuštění sociálních a ekonomických otázek ve prospěch kulturně-progresivních agend. Byť neodmítá veškerou emancipaci, moderní progresivistická ideologie podle něj vede k atomizaci společnosti a ohrožení sociálních vazeb mezi lidmi.

Historie a vývoj

Na levici můžeme již od konce 19. století vystopovat konzervativnější a vlastenecké prvky, v Česku to bylo například hnutí národních dělníků, které se později přetransformovalo v ČSNS. Ovšem i v sociální demokracii můžeme již od začátku 20. století sledovat např. Modráčkovo národní křídlo a jiné proudy, které po odchodu komunistické části strany nabyly na ještě větší relevanci. Většinou šlo však o rozpory marginální a spory se nadále odehrávaly na socio-ekonomické ose.

Toto dělení se stává zjevným až v 60. letech 20. století, kdy dochází ve většině zemí západní Evropy k revoltě tzv. nové levice, která klade větší důraz na kulturní deregulaci, kosmopolitní internacionalismus, práva menšin a začíná hlásat odpor vůči „utiskujícím“ autoritám. Dle konzervativních socialistů se tak levice a levicoví intelektuálové odcizili proletariátu, neboť přestali akcentovat ekonomické otázky a začaly jít do přímého střetu s proletariátem, který byl konzervativnější, než oni.

Jan Keller tento proces rozchodu nové levice s pracujícími/proletariátem rozdělil do tří bodů:

  • 70. léta 20. století – rozchod kulturní
  • 80. léta 20. století – rozchod v postoji ke globalizaci
  • 10. léta 21. století – rozchod ohledně otázky migrace a multikulturalismu

Konzervativní socialismus se začal objevovat jako definovaný pojem až v desátých letech 21. století. Jean-Claude Michéa, který je významným představitelem tohoto směru, vydal roku 2013 knihu "Les mysteres de la gauche" (v českém překladu vyšla v roce 2019 jako "Tajnosti levice"), čímž rozpoutal širokou veřejnou debatu ohledně vztahu mezi liberalismem a levicí.

Představitelé konzervativního socialismu

Za představitele konzervativního socialismu mimo Českou republiku lze považovat slovenský SMER-SD expremiéra Roberta Fica, který se snaží definovat svůj vlastní ideový směr rustikální levice. Za konzervativní, či neliberální, socialisty je též možné označit Sahru Wagenknechtovou a její ideové křídlo v Die Linke.[1] Konzervativní sklony však má mnoho levicových hnutí po celém světě, v Evropě např. rumunští[2] či bulharští socialní demokraté.

Konzervativní socialismus a Česko

V České republice v levicových stránách dlouhodobě probíhá spor mezi konzervativnějšími zastánci tradiční levice a progresivnějšími zastánci levice nové. Český překlad Michéaovy knihy, který zpracoval roku 2019 Petr Drulák, vyvolal rozsáhlou veřejnou debatu. Na tu poté navázala kniha Budoucnost levice bez liberalismu, která byla vydána roku 2021 kolektivem autorů okolo Petra Druláka, Ilony Švihlíkové, Jana Kellera a Matěje Stropnického.

Za představitele konzervativního socialismu v České republice je možné považovat již zmíněného Petra Druláka, ekonomku Ilonu Švihlíkovou, sociologa Jana Kellera, politologa Oskara Krejčího či Matěje Stropnického. Mnoho osobností, jež se hlasí k této ideji se sdružuje okolo internetového časopisu Argument!. Mnoho lidí,[kdo?] jež lze označit za konzervativní socialisty, se nachází v KSČM či v bývalé ČSSD, kteří však byli současným vedením předsedy Šmardy [kdy?] většinou vyloučeni[3] nebo odstaveni a odsunuti.[4]

Kritika

Konzervativní socialismus bývá často kritizován ze strany liberální levice i pravicových liberálů, jako „nahnědlý“ či „populistický“. Pochopení však nalézá u národně-konzervativních hnutí a části konzervativní pravice, která v něm vidí taktického spojence v boji proti kulturnímu levicovému a ekonomickému pravicovému liberalismu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ The Curse of Lifestyle Leftism. compactmag.com [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Romania: a social democratic anomaly in eastern Europe?. openDemocracy [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Grémium socdem navrhlo vyloučit Janu Turoňovou, tvrdou kritičku předsedy Šmardy | PrahaIN. www.prahain.cz [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Značka ČSSD končí. Strana se jmenuje SOCDEM, šéfem zvolili Šmardu - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • KELLER, Jan. Hybridní politika. V Praze: ID, [2020]. ISBN 978-80-907732-1-9.
  • MICHÉA, Jean-Claude. Tajnosti levice: od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu. Přeložil Petr DRULÁK. Praha: MDA, 2019. ISBN 978-80-87348-63-5.
  • DRULÁK, Petr, Jan KELLER, Matěj STROPNICKÝ a Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ed. Budoucnost levice bez liberalismu. Praha: MDA, 2021. ISBN 978-80-87348-91-8.
  • DRULÁK, Petr. Proč konzervativní socialismus [online]. Masarykova demokratická akademie, 2020-05-14. Dostupné online. 

Zdroj