Konstantin VII. Porfyrogennetos

Konstantin VII.
	východořímský císař
	Konstantinův zlatý solidus
Doba vlády	913–959
Úplné jméno	Konstantin VII. Porfyrogennétos
Narození	18. května 905; Konstantinopol
Úmrtí	9. listopadu 959 (ve věku 54 let); Konstantinopol
Pohřben	kostel svatých Apoštolů
Předchůdce	Alexandr
Nástupce	Roman II.
Manželka	Helena Lekapenos
Potomci	Roman II., Theodora
Dynastie	Makedonská
Otec	Leon VI. Moudrý
Matka	Zoe Karbonopsina
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin VII. Porfyrogennétos (tzn. „v purpuru zrozený“) (18. května 905 – 9. listopadu 959) byl oficiálně byzantským císařem v letech 913–959. Učený císař se však více než vládnutí věnoval literární činnosti. Zpočátku za něj vládla regentská rada v čele s patriarchou Nikolaem Mystikem, v letech 920–944 jeho spolucísař a tchán Roman I. Lakapenos. Teprve po jeho smrti se Konstantin sám ujal vládních úkolů.

Literární činnost

Konstantin VII. Porfyrogennétos se stal vůdčí osobností vzdělanců, kteří se věnovali encyklopedickým pracím. To znamená, že prováděli rozsáhlou excerpční činnost, aby shromáždili z dosud napsaných děl souhrn poznatků potřebných pro výkon intelektuálních povolání i vládní praxi. Inicioval pořízení výpisků z řeckých historiků, od Herodota až po jeho dobu. Z těchto výpisků bylo sestaveno 53 encyklopedií (zachovalo se jen několik v neúplné podobě). Měly přinášet poučení politikům v oblasti státní správy, vojenství apod. (byly to např. Výpisky O poselstvích, O nástrahách ad.) Pořizovány byly také odborné encyklopedie, například zemědělská Geóponika zahrnula poznatky od antiky až po současnost (zemědělství považoval císař vedle vojenství a církve za velmi důležité pro chod státu).

Kristus žehnající Konstantinu VII., řezba z roku 945

Konstantin osobně napsal několik spisů, jejichž základem byly jeho osobní zkušenosti a encyklopedická studia. Patří mezi ně oslavný životopis jeho děda Basileia I., dílo O ceremoniích a práce K synu Romanovi, známá pod latinským názvem De administrando imperio. Práce o ceremoniích měla sloužit k řádné správě říše – podle císaře bylo zárukou její stability zachovávání starých ceremonií. Myšlenka, že uchování tradic přispěje k velikosti říše a její řádné správě, zůstala živá až do 19. století. De administrando imperio obsahuje zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí. Vychází z tajných archivních dokumentů i zpráv císařských vyzvědačů a představuje praktickou encyklopedii zahraniční politiky. Obsahuje například zprávy o Velké Moravě (také jako první užil tohoto názvu)^[1], pověst o třech synech knížete Svatopluka ad. Vnitropolitické poměry chtěl císař zachytit v díle O thematech, které však zůstalo ve fázi výpisků.

Odkazy

Reference

↑ RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. Kapitola České země na počátku dějin, s. 42.

Literatura

DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 1990. 415 s. ISBN 80-7021-034-6.
ŽIVKOVIĆ, Tibor. An unknown source of Constantine Porphyrogenitus. Byzantinoslavica. 2010, roč. 68, čís. 1–2, s. 129–143. ISSN 0007-7712.