Koliha nejmenší

Jak číst taxoboxKoliha nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Koliha nejmenší v typickém biotopu (Taiwan)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď slukovití (Scolopacidae)
Rod koliha (Numenius)
Binomické jméno
Numenius minutus
(Gould, 1841)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koliha nejmenší (Numenius minutus) je bahňák z čeledi slukovití, nejmenší zástupce rodu koliha (Numenius). Jedná se o nenápadného ptáka s krátkým zobákem a bledě bílým až tmavě hnědým opeřením. Hnízdí v oblastech a střední a východní Sibiře, zimuje převážně v severní Austrálii.

Taxonomie

Druh poprvé popsal John Gould v roce 1841.[2] Koliha nejmenší se řadí do rodu koliha (Numenius), čeledi slukovití (Scolopacidae) a řádu dlouhokřídlí (Charadriiformes).

Popis

Pták měří pouze kolem 28–31 cm, což z něj dělá nejmenšího zástupce rodu koliha (Numenius).[3][4] Rozpětí křídel je kolem 68–71 cm, váha se pohybuje kolem 175 g.[4]

Zobák je na kolihu poměrně krátký. Od kořene do poloviny je rovný a narůžovělý (zvláště dolní čelist), zhruba od poloviny ke špičce je tmavě hnědý až černý a jemně zahnutý směrem dolů. Duhovka je tmavě hnědá. Tenké nohy jsou do žluta až modro-šeda.[5]

Opeření je většinou žlutohnědé. Na hlavě je poměrně výrazný vzor: tmavě hnědou korunku protíná uprostřed jasný bledě světlý pruh táhnoucí se od středu čela nahoru na vrchol hlavy, směrem k šíji se rozšiřuje. Oční proužek začíná mezi zobákem a okem, kde má spíše tvar protáhlého trojúhelníku, a pokračuje kousek za okem jako klasický oční proužek. Zbytek hlavy je většinou bledě žlutohnědý s občasným tmavým či bledě bílým kropením.[6]

Krk a hruď jsou špinavě bílé s tmavě hnědým, nepravidelným a přerušovaným proužkováním, břicho a spodek je bílý s tmavým čárkováním. Křídla jsou tmavá se žlutohnědými skvrnami.[4]

K vzhledově podobným druhům se řadí koliha severní a bartramie dlouhoocasá.[7]

Biologie a chování

Koliha nejmenší při sběru potravy

Jedná se o migrační druh. Rozmnožuje se od května do srpna v neforemných koloniích v oblastech ruské Sibiře a Mongolska. Hnízdo představuje mělký vyhloubený důlek vystlaný mechem cca 200 m od nejbližšího souseda téhož druhu. Na počátku podzimu po odchovu mláďat kolihy migrují ve velkých hejnech na jižní polokouli. Většina ptáků migruje do severních oblastí Austrálie, běžně ale zimují i v nedalekých oblastech Mikronésie, Melanésie a Jihovýchodní Asie.[8]

V oblasti hnízdišť vyhledává hlavně otevřenou krajinu bez vzrostlých stromů v blízkosti vodních toků. Při migraci zastavuje hlavně v oblastech močálů v blízkosti řek a jezer. Na zimovištích preferuje nezalesněné plochy s trávou do 20 cm v blízkosti vodních toků, bažin, rašelinišť či oceánského pobřeží.[8]

Živí se hlavně hmyzem, jídelníček doplňuje semínky. Potravu hledá v mělkých bahnitých březích vodních toků, které propichuje svým úzkým zobákem, který často zcela ponoří do bahna.[7]

Rozšíření a populace

Podle odhadu z roku 2006 celková populace kolih nejmenších čítala více než 180 tisíc jedinců.[8] Kolem 175 000 z nich zimuje v Austrálii.[4]

Ohrožení a ochrana

I když je celkový populační trend kolih nejmenších neznámý, Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený.[8]

Galerie

  • Koliha nejmenší v typickém biotopu

    Koliha nejmenší v typickém biotopu

  • Ilustrace kolih z dílny Elizabeth Gould

    Ilustrace kolih z dílny Elizabeth Gould

  • Velikostní srovnání kolihy nejmenší (vlevo) s kolihou východní (vpravo)

    Velikostní srovnání kolihy nejmenší (vlevo) s kolihou východní (vpravo)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Numenius minutus [online]. ITIS [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GRRLSCIENTIST. Mystery bird: little curlew, Numenius minutus. the Guardian [online]. 2011-07-12 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Numenius minutus — Little Curlew, Little Whimbrel [online]. Australian Government: Department of Agriculture, Water and the Environment [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 315. (anglicky) 
  6. ↑ Higgins & Davies (eds.) 1996, s. 95.
  7. ↑ a b HAMMOND, P. Little whimbrel [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d BirdLife International. Numenius minutus [online]. BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693165A93388294, 2016-10-01 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693165A93388294.en. (anglicky) 

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 315. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj