Kočkodan Dianin

Jak číst taxoboxKočkodan Dianin
alternativní popis obrázku chybí
Skupinka kočkodanů v ZOO Port Lympne
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád opice (Haplorrhini)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Rod kočkodan (Cercopithecus)
Binomické jméno
Cercopithecus diana
(Linné, 1758)
rozšíření
rozšíření
rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana) je starosvětský primát a jeden z nejznámějších zástupců čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae), pojmenovaný podle římské bohyně lovu Dianě, zřejmě díky jeho elegantnímu vzhledu a nápadným pohybům. Dříve byly rozlišovány u tohoto kočkodana dva poddruhy, které byly však nedávno uznány za samostatné druhy: Cercopithecus roloway, obývající Pobřeží slonoviny a Ghanu, a Cercopithecus dryas, obývající území Republiky Kongo.

Popis

Kočkodan Dianin je 40 až 55 cm dlouhý vyjma ocasu, který je průměrně 3–4 cm tlustý a 50–75 cm dlouhý. Má černou nebo tmavě šedou srst s bílým hrdlem, podpažím, nápadným vousem, pruhem na vnitřní straně stehnech a dlouhým límcem, který roste směrem nahoru. Černou obličejovou masku lemuje seshora bílý proužek prodloužené srsti, jinak je kromě vousu a límci jejich srst na většině těla krátká a uhlazená. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 4 až 7 kg.

Chování

Kočkodan Dianin

Kočkodan Dianin obývá tropické deštné lesy, často poblíž lidských obydlí a plantáží. Je to primát s denní aktivitou, který tráví většinu svého života ve všech stromových patrech, noci tráví v korunách mohutných stromů a na zem sestupuje zřídkakdy. Dorozumívá se různými pohyby těla a hlučnými a výraznými zvuky, díky kterým se stává snadno nalezitelným. Pro každého predátora mají odlišný hlasový signál, na který podle nedávných průzkumů reagují i jiní obyvatelé tropického pralesa, zvláště pak zoborožec palmový (Ceratogymna elata).[2] Mezi jeho hlavní predátory patří levharti, hadi, lidé a větší druhy afrických orlů. Pokud predátora spatří, během chvíle doslova zmizí díky svým výborným lezeckých schopnostem v hustých spletích stromových větví. Za potravou se vydávají téměř po celý den, přičemž vyhledávají převážně ovoce a hmyz, spokojí se však i s květinami, mladými listy a drobnými obratlovci.

Kočkodan Dianin je poměrně dlouhověká opice dožívající se až 20 let. Je to vysoce společenské zvíře žijící v menších skupinách tvořených jedním dospělým a vedoucím samcem, několika dospělými samicemi a jejich mláďaty. V dobrých podmínkách se mohou samice tohoto druhu rozmnožovat i každoročně. Březost trvá zhruba 5 měsíců a samice rodí většinou jedno mládě, velice vzácně dvojčata. Ačkoli se mláďata rodí dobře vyvinutá a vidící, několik prvních měsíců života se musí držet matčiny srsti na břiše, kde má snadný přístup k mateřskému mléku. Samice mládě důkladně střeží a nechá o samotě jen zřídka až téměř do doby, kdy je dospělé. Když se již mláďata nemusí nosit na matčině břiše, jsou velmi hravá a aktivně si hrají s ostatními mláďaty ve skupině. Kočkodan Dianin dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve věku 3 let. Samice zůstávají s matkami i po dosažení této věkové hranice, samci skupinu opouštějí těsně před dosažení pohlavní dospělosti.

Stejně jako většina primátů může i kočkodan Dianin v menším množství roznášet nemoci, které jsou nakažitelné i pro člověka. Do této skupiny virů patří převážně žloutenka a tuberkulóza.

Ohrožení

Kočkodan Dianin je ohrožován převážně masivní ztrátou přirozeného biomu, která jej donutila obývat pouze okraje deštných pralesů, a lovem. V Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii ohrožených druhů,[3] v CITES v příloze I.

Kočkodan Dianin v českých zoo

V České republice chová kočkodany Dianiny Zoologická zahrada Ostrava a Ústí nad Labem. Nově chová kočkodany také Zoologická zahrada v Liberci.

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diana Monkey na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Rainey, H. J.; Zuberbühler, K., & Slater, P. J. B. (2004). "Hornbills can distinguish between primate alarm calls". Proceedings of the Royal Society of London Series B (271): 755-759.
  3. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-03. 

Externí odkazy

Zdroj