Klášter dominikánů v Olomouci

Klášter dominikánů v Olomouci
	Klášterní budovy a kostel Navštívení Panny Marie (pohled z klášterní zahrady)
Základní informace
Výstavba	1453–1468
Přestavba	1739–1744
Poloha
Adresa	Olomouc, Česko
Ulice	nároží Slovenské a Studentské ulice
Souřadnice	49°35′48,96″ s. š., 17°15′0,9″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	13733/8-3730 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter dominikánů se nachází v historickém centru města Olomouce a společně s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie představuje soubor architektury s gotickými, renesančními a barokními prvky. První skupiny dominikánů přišly do Olomouce na počátku 13. století. Listinou krále Přemysla Otakara II. z roku 1255 dostali do užívání starší kapli sv. Michala s přilehlými pozemky na hradním návrší. Postupně zde vybudovali areál kláštera s novým kostelem svatého Michala. Po vydání dekretu císaře Josefa II. byl klášter v roce 1784 zrušen a bratři byli přestěhováni do bývalého kláštera františkánů, kde sídlí dodnes.^[1] Klášterní komplex je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.^[2]

Historie

Františkáni

Podnět k vybudování kláštera františkánů observantů dalo kazatelské působení Jana Kapistrána v Olomouci v polovině 15. století. Základní kámen v místě jeho kázání na Bělidlech před olomouckými hradbami byl položen v květnu 1453 a již v roce 1455 se v klášteře konala provinční kapitula františkánů. ^[1] V roce 1468 byl vysvěcen přilehlý kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. V roce 1492 byl značně poškozen při požáru a nastal postupný úpadek celého kláštera. V důsledku obsazení města Švédy františkáni museli klášter v letech 1642–1650 opustit. Po skončení třicetileté války se činnost řádu obnovila a došlo k částečnému stavebnímu oživení v celém areálu. Nejprve byl opraven kostel, ke kterému byly přistavěny dvě kaple. V letech 1739–1744 stavitel Matyáš Kniebandl připojil ke středověkému konventu trojkřídlou budovu a vznikl další rajský dvůr. ^[3] Byly vybudovány nové cely, škola pro řádové studenty, refektář a hospodářské místnosti. V budově se nacházela i rozsáhlá knihovna čítající okolo 3700 svazků. Konvent obývalo více než 50 řeholníků. ^[1] V tehdejší době patřila ke klášteru i rozlehlá zahrada s pramenem léčivé vody na východní straně areálu.

Ke klášteru patřila také budova hospice stojící na protější straně dnešní Slovenské ulice. K sakrálním stavbám františkánů patřila rovněž kaple Svatých schodů, postavená podle římského vzoru v roce 1702. Po josefínských reformách byla z klášterního komplexu vyčleněna, předána školnímu fondu a přestavěna na školu podle projektu Jana Freywalda z roku 1799. Roku 1928 byla adaptována pro potřeby spolku Žerotín. ^[3] V polovině 19. století fond převzal i nevyužité hospodářské budovy a hospic.^[1]

Dominikáni

Po zrušení řádu v rámci osvícenských reforem františkáni museli v roce 1784 klášter opustit. Do kláštera se na přímluvu arcibiskupa Coloredo–Waldsee nastěhovali dominikáni ze zrušeného olomouckého konventu u kostela sv. Michala. ^[1]^[4] Upravili nový vstup do kláštera z nynější Slovenské ulice, v letech 1840–1845 rozšířili rajský dvůr zbořením příčného křídla s propojovací chodbou. Po obnovení noviciátu koncem 19. století se klášter s kostelem stal centrem dominikánů v českých zemích. V roce 1905 byl obnoven status české řádové provincie. Klášter byl v té době významným duchovním, vědeckým a společenským centrem. Areál kláštera prošel dalšími stavebními úpravami. Sídlila zde řádová škola a katolické nakladatelství Krystal.^[1]

V roce 1930 bylo přistavěno třetí poschodí konventu. Za války se v roce 1942 zbouraly části městských hradeb v Olomouci a byla postavena nová ohradní zeď kolem kláštera a zahrady.^[5] Po likvidaci klášterů komunistickým režimem (akce K) byly v letech 1950–1990 budovy kláštera ve správě místních orgánů státní moci. Prostory využívala hudební škola, zájmové organizace, ve vyšších poschodích byl internát a ubytovna. Ve dvoře bylo zbudováno hřiště a školní zahrada pro nedalekou školu. Vybrané památky z inventáře byly odvezeny do určených muzeí či galerií. Knihy z klášterní knihovny získala Státní vědecká knihovna v Olomouci.^[5]

Po sametové revoluci získali v roce 1990 dominikáni svůj majetek zpět a mohli oficiálně obnovit svou činnost v Olomouci. Do klášterního areálu se však mohli vrátit až po přesunu základní umělecké školy do náhradní budovy. Uprázdněný klášter prošel celkovou rekonstrukcí, která byla ukončena na podzim roku 1996.^[1] Po povodních v roce 1997 byl areál s kostelem znovu opravován. Současnou komunitu kláštera tvoří 12 bratří. Poskytuje také ubytování studentům. Přilehlá klášterní zahrada má parkovou úpravu a slouží ke kontemplaci a oddechu. Ve všední dny pak jako dětské hřiště pro vedlejší mateřskou školu.

Popis

Areál kláštera tvoří komplex tří a čtyřpatrových objektů obklopujících obdélné nádvoří s rajským dvorem. Jednotraktový jižní přístavek přiléhá ke kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie. Hlavní vchod ze Slovenské ulice vede do západního křídla ambitu přes kamenný portál s reliéfními symboly řádu sv. Dominika. Portál je rámován předsazenou kamennou edikulou, tvořenou toskánskými pilastry nesoucími trojúhelníkový štít. Vyšší patra jsou přístupná širokým trojramenným schodištěm v jižním koutě západního křídla. Další vstup je ze Studentské ulice. Fasády jsou hladké s obdélnými okny. Východně na budovy konventu navazuje klášterní zahrada, jejíž severní strana je chráněna ohradní zdí. V nároží je umístěn kamenný reliéf sedící Panny Marie, který byl původně v Růžencové kapli kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Zahrada není součástí památkové ochrany areálu, nebyla prohlášena za kulturní památku.^[6]

Ze středověkého konventu se v autentické podobě dochovala pouze dvě křídla křížové chodby (východní a jižní) s křížovými klenbami a jádro obvodních zdí západního křídla. ^[3] Část gotické křížové chodby přiléhá k severní straně kostela a je s ním spojena vchodem s dochovaným gotickým obloukem. Severní křídlo konventu je dvoutraktové, čtyřpatrové s posledním patrem vestavěným do mansardového krovu. Východní křídlo je protaženo do ulice Studentské jednotraktovým dvoupatrovým sálem, zaklenutým stlačenou valenou klenbou s pětiúhelníkovými lunetami. V přízemí východního křídla je umístěn rozlehlý barokní refektář, zaklenutý klenbou s velkými trojúhelnými výsečemi, zdobenou plochým geometrickým štukovým dekorem. Místnosti ve vyšších patrech mají rovné stropy. ^[2]

V chodbě jsou zavěšeny obrazy světců spojených s dominikánským řádem z přelomu 17. a 18. století. Další součástí uměleckého mobiliáře je dřevořezba sedícího Krista Trpitele (kolem roku 1600) a socha Krista u kůlu z 3. čtvrtiny 18. století. ^[3]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ČERNUŠÁK, Tomáš; POJSL, Miloslav. Klášter dominikánů a kostel Neposkvrněného počet Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2005. ISBN 80-86157-13-X. S. 6-14.
↑ ^a ^b dominikánský klášter - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 283-286.
↑ ŠTĚPÁN, Jan, aj. Chrámy, kostely, svatyně a kaple v Olomouci. [s.l.]: DANAL, 2008. ISBN 80-85973-77-4. S. 70-77.
↑ ^a ^b JURKAS, Martin. Historie dominikánského řádu v Olomouci a členů jeho komunity po roce 1945. , 2016 [cit. 2024-03-07]. Bakalářská práce. Ostravská univerzita. . s. 20-46. Dostupné online.
↑ Detail dokumentu - G0141782. iispp.npu.cz [online]. Ministerstvo kultury ČR, 2015-08-05 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.

Literatura

ČERNUŠÁK, Tomáš; POJSL, Miloslav. Klášter dominikánů a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2005. 25 s. ISBN 80-86157-13-X.