Klášter Clairefontaine

Klášter Clairefontaine
Apsida klášterního kostela Panny Marie
Apsida klášterního kostela Panny Marie
Lokalita
Stát BelgieBelgie Belgie
Kraj Valonsko
Místo Arlon
Souřadnice
Základní informace
Řád cisterciačky
Zakladatel Ermesinda Lucemburská
Založení 1247
Zrušení 1794
Odkazy
Web clairefontaine-arlon.be
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Clairefontaine (lat. Clara Fons znamemná Jasný pramen) jsou ruiny bývalého ženského kláštera cisterciaček ve Valonsku, v belgické provincii Lucemburk, vzdálené 4 km od města Arlon, k němuž administrativně patří, a 3 km od města Eischen.

Základy křížové chodby a refektáře
Kaple s hrobem Ermesindy z roku 1875 na jižní straně ruin kláštera

Historie

Klášter byl cisterciáckou fundaci z roku 1247, jež byla zamýšlena i jako nekropole lucemburských hrabat. Jeho zakladatelka Ermesinda (1188-1247) byl považována za zakladatelku (prabábu) rodu Lucemburků. K založení se odhodlala až na prahu smrti, kdy byla dvojnásobnou vdovou a matkou čtř dospělých dětí. K založení kláštera ji údajně přivedlo zjevení Panny Marie, která určila také místo, kde pro ni klášter má být postaven. Založení kláštera hraběnka potvrdila svým testamentem, stejně jako přání, aby v něm byla pohřebena. Její ostatky i s pozůstatky sarkofágu byly v 19. století nalezeny a jejich pravost potvrzena antropologickým průzkumem[1]

Údolí bylo osídleno již od římských dob a jeho panským centrem byl hrad Bardenbourg, kde hraběnka Ermesinda také pobývala. Návštěvou na něm bylo několik významných osobností, například papež Evžen III., který se tam v roce 1147 zastavil na cestě z Remeše do Trevíru se skupinou 18 kardinálů. V papežově doprovodu byl pozdější světec, Bernard z Clairvaux, který podle legendy nabral vodu z pramene nedaleko hradu a požehnal jí nemocnému, který se pak zázračně uzdravil. Odtud byl odvozován původ jména kláštera „Clairefontaine“. O vodě se dosud říká, že má léčivé vlastnosti.

Ermesinda zemřela v únoru 1247, takže opatství dal postavit její syn Jindřich V. Blondýn. Písemně se existence kláštera poprvé uvádí k roku 1250.

Klášter byl činný až do francouzské revoluce, kdy byli roku 1794 nuceni řeholníci klášter opustit a budovy údajně zničili francouzští revolucionáři. Pravděpodobnějším důvodem zruinování staveb byl fakt, že obyvatelé z okolních vsí potřebovali kámen ke stavbě svých domů.

Kolem roku 1875 postavili jezuité z Arlonu na místě starého opatství novou kapli. Hraběnka Ermesinda v ní má mramorový novogotický sarkofág, do něhož byly přeneseny ostatky z původního hrobu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Zdroj