Klotilda Doda

Klotilda Doda
Povolání královská choť
Choť Theuderich III.[1][2][3]
Děti Chlodvík IV.[4]
Childebert III. Franský[5]
Chrodelinda[6]
Rodiče Ansegisel[7] a svatá Begga
Rod Merovejci
Příbuzní svatá Begga (možná matka)[7]
Chlothar IV. (možné dítě)[8]
Bertrada z Prümu (možné dítě)[8]
Pipin II. Prostřední (může být sourozenec)[7]
Floovant (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Klotilda Doda také Clotilda, Chrothildis, Chrodechild, Chrodechild z Herstalu (cca 650?Herstal – 692) byla merovejská královna v letech 677 až 692, manželka franského krále Theudericha III.[9]

Jejím otcem byl pravděpodobně domesticus Ansegisel a matkou později svatořečená Begga.[10] Kolem roku 677 se provdala za krále Neustrie Theudericha III. Po jeho smrti v letech 690/91 byla zbývající rok života regentkou svého nezletilého syna Chlodvíka IV.[11] Naposledy ji v této funkci potvrzuje interpolovaný dokument z května 692. Kromě Chlodvíka měla ještě mladšího syna Childeberta III., který se po smrti Chlodvíka stal jeho nástupcem. Je možné, že místo posledního odpočinku našla po boku svého manžela v klášteře Saint-Vaast v Arrasu.[12]

Pokud je zahrnutý i uzurpátor Chlothar IV., nejsou známé žádné manželky následujících šesti posledních merovejských králů.[12] Chlothilda je poslední merovejská královna známá podle jména a zdá se, že měla určitý vliv i jako regentka na svého nezletilého syna Chlodvíka.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chrodechild (Gattin Theuderichs III.) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  4. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  6. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  7. ↑ a b c Christian Settipani: Template:Christian Settipani, "Les ancêtres de Charlemagne", 1989. 1989.
  8. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  9. ↑ EWIG, Eugen; ATSMA, Hartmut; BECHER, Matthias. Spätantikes und fränkisches Gallien : gesammelte Schriften (1952-1973). München: Artemis Verlag, 1976. 672 s. Dostupné online. ISBN 9783799572989. S. 210. (německy) 
  10. ↑ SETTIPANI, Christian. La préhistoire des Capétiens, 481–987. Villeneuve d'Ascq: P. Van Kerrebrouck, 1987. ISBN 9782950150936. S. 114–115. (francouzsky) 
  11. ↑ DIGOT, Auguste. Histoire du royaume d'Austrasie [online]. University of Iowa: Vagner, 1863 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ a b HARTMANN, Martina. Die Königin im frühen Mittelalter. Stuttgart: Kohlhammer ISBN 9783170184732. S. 86. (německy) 

Zdroj