Kladensko-nučická dráha

Kladno(-Výhybka) – Nučice
	; V místech, kudy vedla železniční trať,; dnes většinou vedou polní cesty
Stát	Česko
Technické informace
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Napájecí soustava	neelektrizovaná trať
Ozubnice	ne
Počet kolejí	1
Mapa trati
Externí odkazy
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda Kladno-výhybka KND; Nučice;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladensko-nučická dráha (zkratka KND) byla železnice určená od počátku pro nákladní dopravu, a to železné rudy z Nučic, později také vápence z lomů Mořina a uhlí (odbočka na dolu Max) do kladenských železáren. Do provozu byla uvedena 7. ledna 1858. Pozoruhodností této tratě bylo její úrovňové křížení na širé trati s Buštěhradskou dráhou poblíž obce Pletený Újezd, které bylo jedním ze dvou takových křížení v Evropě.

Dráha patřila firmě Pražská železářská společnost (PEG). Úsek Kladno–Hořelice byl zrušen 31. prosince 1968, úsek Hořelice–Mořina byl předán tehdejšímu těžebnímu podniku vlastnícímu mořinské lomy, který na trati zrušil všechny stanice a odbočky kromě stanice Kuchař a zrekonstruoval ji. Vlečka z Nučic k lomům na Mořině (včetně předávacího kolejiště v místě bývalého nádraží Hořelice), je dosud provozována.

Vývoj Kladensko-nučické dráhy

20. října 1857 povolena stavba
7. ledna 1858 otevřen úsek Kladno–Nučice (22,7 km)
26. listopadu 1858 otevřena větev do Tachlovic (3,8 km)
14. srpna 1890 otevřena větev k dolu Max u Libušína (6,5 km)^[1]
1. října 1891 tachlovická větev prodloužena k lomům Čížovec a Holý Vrch u Trněného Újezda
1900 napojení lomů Amerika u Mořiny^[2]
1973 zrušena větev k dolu Max