Klabava (řeka)

Klabava
Údolí Klabavy pod železničním mostem na trati Chrást Radnice
Údolí Klabavy pod železničním mostem na trati Chrást Radnice
Základní informace
Délka toku 51,2 km
Plocha povodí 373 km²
Průměrný průtok u ústí 2,1 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-11-01-038
Pramen
Brdy
49°39′54,44″ s. š., 13°48′22,97″ v. d.
Ústí
do Berounky u Chrástu
49°48′40,91″ s. š., 13°29′54,79″ v. d.
289 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Plzeňský kraj - Rokycany)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klabava je řeka v Plzeňském kraji, pravostranný přítok Berounky. Její délka je 51,2 km, plocha povodí činí 373 km². V letech 1926–2015 se prameniště řeky nacházelo ve vojenském újezdu Brdy.

Název

Název řeky nebyl v minulosti ve státních mapových dílech ustálený. Přibližně do 60. let 20. století se na státní mapě řeka nazývala Klabavka.[1] Ve stejném období se ve vojenských topografických mapách její horní tok do soutoku s Holoubkovským potokem nazýval Padrťský potok a dolní tok Klabava.[2] Rozdělení řeky na dva názvy (Klabavka a Padrťský potok) proniklo v roce 1969 i do státní mapy,[3] ale název Klabava pronikl do státní mapy až ve vydání z roku 1987.[4] Jednotný název Klabava pro celý tok řeky pak byl na státní mapě poprvé použit ve vydání z roku 1994.[5]

Popis toku

Řeka pramení v Brdech severozápadně od vrchu Praha v okrese Příbram, nedaleko samoty Na Rovinách, a teče nejprve na jihozápad. Napájí Gangloffův náhon odvádějící vodu na jih do Bukové. U Hořejšího Padrťského rybníka se stáčí na sever a v následujícím úseku protéká v blízkosti hranic Plzeňského a Středočeského kraje. Následně vtéká definitivně na území Plzeňského kraje a zleva přijímá výtok přitékající z Dolejšího Padrťského rybníka a severní směr si udržuje až k obci Strašice. Poté pokračuje jeho tok na západ k Dobřívi, Hrádku, dále k Rokycanům, která protéká městem a za ním přijímá zprava Holoubkovský potok. Protéká vesnicemi Klabava, Ejpovice, Dýšina-Nová Huť a Chrást. U Chrástu přes tok přechází železniční trať ocelovým mostem o třech polích. Pod Chrástem se vlévá do řeky Berounky; toto ústí je trojmezím okresů Rokycany, Plzeň-město a Plzeň-sever.

Významnější přítoky

Fotogalerie

  • Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou, vysoký stav vody
    Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou, vysoký stav vody
  • Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou
    Meandr Klabavy na soutoku s Berounkou
  • Vstup do jednoho z tunelů u Ejpovic
    Vstup do jednoho z tunelů u Ejpovic
  • Koryto u Ejpovické nádrže
    Koryto u Ejpovické nádrže

Vodní režim

Řeka má značně rozkolísaný průtok, rychle reaguje na srážky v povodí. Pro regulaci toku byla nad vsí Klabavou vybudována v roce 1957 přehrada s vodní nádrží o ploše 32 hektarů. Po ukončení těžby vznikla, zatopením dolu v letech 1967 až 1975, Vodní nádrž Ejpovice o ploše 44 hektarů.

Jako odklon řeky (v souvislosti s otevřením železnorudného dolu v katastru obce Ejpovice)[6] byly v letech 1956–1959 vybudovány dva souběžně vedoucí tunely. Oba klabavské tunely mají rozměry profilu cca 5×5 metrů a jsou dlouhé cca 1563 metrů.

Využití

Okolí je využíváno pro rekreaci, řeka je vodácky velmi zajímavá, jedná se o jednu z nejzajímavějších divokých vod v kraji, je sjízdná pouze v období tání sněhu nebo významných dešťů.

Mlýny

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Reference

  1. ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 2. doplněné. vyd. Ústřední správa geodézie a kartografie, 1963 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vojenská topograf. mapa v systému S-1952 M 1 : 25 000, ML M_33_76_C_c [online]. Generální štáb Československé armády, 1961 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad geodetický a kartografický, 1969 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. Český úřad geodetický a kartografický, 1987 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Státní mapa 1 : 5 000, ML Plzeň 2-6 [online]. 3.. vyd. Český úřad zeměměřický a katastrální, 1994 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Lom Ejpovice. www.geologie-astronomie.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj