Kawasaki Ki-100

Kawasaki Ki-100
Kawasaki Ki-100 v Royal Air Force Museum, Londýn
Kawasaki Ki-100 v Royal Air Force Museum, Londýn
Určení stíhací letoun
Výrobce Kawasaki Kókúki Kógjó Kabušiki Kaiša
Šéfkonstruktér Takeo Doi
První let 1. února 1945
Zařazeno 1945
Uživatel Japonské císařské armádní letectvo
Výroba 1945
Vyrobeno kusů 391 ks
Vyvinuto z typu Kawasaki Ki-61
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kawasaki Ki-100 byl japonský jednomotorový jednomístný stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. V japonské armádě dostal typ označení stíhací letoun typ 5 model 1A (五式戦闘機, Gošiki sentóki). Konstrukce tohoto letounu vychází z jeho předchůdce Ki-61-II KAI.

Vznik

Vznik letounu Ki-100 byl následkem neuspokojivé kvality licenčních kapalinou chlazených řadových leteckých motorů Kawasaki Ha-40/140, dodávaných z továrny v Akaši pro stíhací Ki-61. Více než polovina s potížemi dodávaných pohonných jednotek opouštějících výrobní linku zde neprošlo výstupní kontrolou. V dalším závodě Kawasaki, v Kagamigahaře, se tak hromadily stovky draků Ki-61-II KAI bez motorů. Dne 24. října 1944 bylo rozhodnuto o přizpůsobení draku Ki-61 pro instalaci dostupného hvězdicového motoru.

Vývoj

Kawasaki Ki-100-II Hien

Šéfkonstruktér Takeo Doi musel vyřešit problém, podobně jako sovětští konstruktéři při vzniku letounu Lavočkin La-5, jak v průřezu kruhový tvar hvězdicového motoru co nejlépe spojit s úzkým trupem Ki-61-II KAI při zachování dobrých letových vlastností stroje.

První ze tří prototypů Kawasaki Ki-100 byl zalétán 1. února 1945 na továrním letišti. Letoun byl poháněn vzduchem chlazeným dvouhvězdicovým čtrnáctiválcovým motorem Micubiši Ha-112-II o vzletovém výkonu 1119 kW. O 280 kg lehčí Ki-100 než Ki-61-II-KAI lépe stoupal, byl obratnější a při vzletu i přistání ovladatelnější než jeho předchůdce. Nižší horizontální rychlost byla vyvážena vyšší spolehlivostí motoru.

Úprava postavených draků Ki-61-II KAI pro zabudování hvězdicové pohonné jednotky byla zahájena v březbu 1945. Letouny Ki-100-Ia byly vyzbrojeny dvojicí synchronizovaných kanónů Ho-5 ráže 20 mm, instalovanými v trupu před kabinou. Pod křídlo mohly být zavěšeny celkem dvě pumy o hmotnosti 250 kg, nebo dvěstělitrové přídavné nádrže.

V červnu 1945 se na výrobní lince započalo s produkcí verze Ki-100-Ib, která byla již od počátku stavěna v nové úpravě. Snížená zadní část trupu umožnila instalaci kapkovitého překrytu pilotního prostoru. Podobně jako u Ki-100-Ia nebyly většinou z důvodu zvýšení rychlosti a ovladatelnosti montovány křídelní velkorážné kulomety Ho-103. Ze 118 vyrobených kusů Ki-100-Ib postavila dvanáct improvizovaná továrna v Cuiki v prefektuře Mijaki.

V květnu 1945 byly zahájeny zkušební lety prvního ze tří prototypů Ki-100-II s motorem Ha-112-IIRu, jehož výkony v operační výšce B-29 měl zlepšit turbokompresor Ru-102 umístěný mezi šachtami podvozku. Sériová výroba nebyla do závěru války zahájena.

Nasazení

Letouny Ki-100 působily v bojových útvarech od března 1945. Tvořily výzbroj, nebo její část, osmi perutí nasazených především v bojích o Okinawu (např. 17. Sentai) a při obraně Japonských ostrovů (např. 5. Sentai v Gifu a 59. Sentai ve Fukuoce).

Specifikace (Ki-100-Ib)

Údaje podle[1]

Kawasaki Ki-100 na základně Royal Air Force Ternhill, 15. září 1962
Kawasaki Ki-100-Ib

Technické údaje

Výkony

  • Max. rychlost u země: 580 km/h
  • Cestovní rychlost v hladině 4000 m: 400 km/h
  • Doba výstupu: 6 min / 5 000 m
  • Dostup: 11 500 m
  • Dolet bez/s příd. nádrží: 1 400 / 2 200 km

Výzbroj

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl, Ki-61 Hien, Ki-100, 1998, str. 47

Literatura

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-100, s. 129 až 134. (anglicky) 
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 

Externí odkazy

Zdroj