Kateřina Anna Kraus-Vranická

Kateřina Anna Kraus-Vranická
Anna Kraus-Vranická na rytině kolem roku 1830
Základní informace
Narození	27. srpna 1801 nebo 1798 Vídeň
Úmrtí	23. června 1851 Wiesbaden
Povolání	operní pěvkyně
Hlasový obor	soprán
Rodiče	Antonín Vranický
Příbuzní	Karolína Seidlerová-Vranická a Friedrich Wranitzky (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Anna Kraus-Vranická, v německém prostředí jako Katharina Anna Kraus-Wranitzky (27. srpna 1801, podle jiných zdrojů uváděn chybný rok 1798, zámek Jezeří v Jezeří – 23. června 1851 ve Wiesbadenu) byla česko-rakouská operní a koncertní pěvkyně - sopranistka.

Narodila se na lobkovickém zámku Jezeří jako jedno ze čtyř dětí českého skladatele a houslisty Antonína Vranického. Spolu se svou starší sestrou Karolínou (17. ledna 1795 , Vídeň – 4. září 1872, Berlín) vyrůstala na Jezeří společně s dětmi knížete Františka Josefa Maxmiliána z Lobkovic a také získala stejné vzdělání.

Měla také dva bratry Antonína, který byl poději houslistou v orchestru dvorního divadla ve Vídni, a Friedricha, který byl violoncellistou tamtéž.

Během letních měsíců rodina Vranických žila v Čechách na Jezeří a na zámku v Roudnici nad Labem a v zimě v knížecím Lobkovickém paláci ve Vídni. Kníže měl vlastní dvorní orchestr, ale také domácí divadlo, kde se hrály zpěvohry (singspiel), takže se ona obě sestry už jako děti a dospívající dívky setkaly s vytříbenou hudbou. Setkaly se tak mimo jiné s uměním Girolama Crescentiniho, Liboniho, Giovanniho Battisty Vellutiho a Antonia Salieriho, kteří v té době působili ve Vídni.

První lekce zpěvu získala od svého otce a také od Josepha Weigla a Vojtěcha Jírovce a již tehdy projevovala svůj vynikající talent tím, že se bez námahy naučila číst noty, rychle chápala i ty nejobtížnější pasáže a dokázala je interpretovat. Joseph Weigl pro ni složil operu Die Nachtigall und der Rabe (Slavík a havran, 1818) a Vojtěch Jírovec operu Aladin oder Das Notwendige und das Überflüssige (Aladin aneb Nutné a zbytečné), která měla premiéru 30. června 1819 ve vídeňském divadle U Korutanské brány. Její další hlasový výcvik vedl v letech 1812 až 1816 Antonio Salieri. Kromě talentu pro zpěv se projevoval i její sklon k jevištnímu umění.

V 16 letech již vystupovala ve Vídni na veřejných koncertech pořádaných jejím otcem a bratry. Zpívala také 10. listopadu 1816 u příležitosti svatby císaře Františka I. s princeznou Karolínou Augustou Bavorskou (1792–1873), dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Za to obdržela dar 1600 dukátů a jako první byla jmenována dvorní zpěvačkou.

V roce 1819 byla povolána ke královskému saskému dvoru v Drážďanech, aby vystoupila na svatbě saského prince Bedřicha Augusta II. s arcivévodkyní Marií Karolínou.

Anna Vranická se v říjnu 1820 provdala za diplomata Antona Krause a krátce po svatbě odcestovali do Itálie, kde navštívili Girolama Crescentiniho, Giovanniho Battistu Peruchiniho (1784–1870) a Carla Magnelliho, aby dále rozvíjela svůj zpěv.

V roce 1823 byla pozvána k vystoupení na koncertech v Gewandhausu v Lipsku a zůstala tam i následující rok. Poté podnikla rozsáhlé turné do Prahy, Mnichova (září), Frankfurtu nad Mohanem (říjen) a Hannoveru (prosinec). V únoru 1825 se vrátila do Vídně. Na podzim roku 1826 se znovu vydala na cesty, které ji zavedly do Stuttgartu, Mannheimu (listopad a prosinec 1826), Hamburku (leden 1827), Berlína (září 1827), Brém (květen 1828) a Lipska (srpen 1828). Od října 1828 do dubna 1829 vystupovala v Městském divadle v Hamburku a 15. ledna 1829 zpívala roli Rezie v premiéře Weberova Oberona. V zimě 1829/1830 znovu vystupovala v Hamburku a od prosince 1831 do ledna 1832 hostovala v Drážďanech, od března do května 1832 ve Frankfurtu nad Mohanem a od dubna do května 1833 v Mnichově.

Vystupovala na dvorních koncertech a v roce 1834 ve Vídni^[1], načež si získala angažmá ve dvorním v divadle U Korutanské brány.

V roce 1835 působila ve Vídni v řadě hostujících rolí, mimo jiné v dílech Vincenza Belliniho.

Její poslední vystoupení se odehrálo na Dolnorýnském písňovém festivalu v Cáchách o Letnicích roku 1837, kdy pod vedením Ferdinanda Riese zpívala první ženskou roli v Händelově oratoriu Belshazzar. Poté se kvůli výchově svých dcer stáhla z uměleckého života a odešla na odpočinek.

• Giulia v opeře Vestálky od Gaspare Spontiniho
• Sophie v opeře Sargines od Ferdinanda Paëra
• Princezna z Navarry v opeře Jean de Paris od Françoise-Adriena Boieldieu
• Myrrha v opeře Das unterbrochene Opferfest od Petera von Wintera
• Fanchon v opeře Fanchon das Leiermädchen od Friedricha Heinricha Himmela
• Rosina v opeře Lazebník sevillský od Gioachina Rossiniho
• Susanna ve Figarově svatbě od Wolfganga Amadea Mozarta
• Konstanze v Únosu ze serailu od Wolfganga Amadea Mozarta
• Agathe v Čarostřelci od Carla Maria von Webera
• Anna v opeře Bílá paní od Françoise-Adriena Boieldieu
• Elvia v opeře Němá z Portici od Daniela-Françoise Aubera
• Desdemona v opeře Otello od Gioachina Rossiniho
• Angelina v opeře Popelka od Gioachina Rossiniho
• Ninetta v opeře Straka zlodějka od Gioachina Rossiniho
• Norma v opeře Norma od Vincenza Belliniho
• Ifigenie
• Médea

• Anna Kraus-Wranitzky in Neuer Nekrolog der Deutschen, 29. Jahrgang, 1851, 1. Teil. Weimar 1853. S. 505 f.
• Constantin von Wurzbach: Kraus-Wranitzky, Anna. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 13. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1865, S. 157.
• Anna Kraus-Wranitzky in Die Biene: Ein Unterhaltungsblatt aus dem Gebiete der Literatur und Kunst. Nr. 70 v. 1. September 1827. S. 1105 f.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kateřina Anna Kraus-Vranická na Wikimedia Commons

• Anna Kraus-Wranitzky in der Carl-Maria-von-Weber-Gesamtausgabe

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Kraus-Wranitzky na německé Wikipedii.

Zdroj