Katedrála svatého Štěpána (Paříž, zaniklá)

Katedrála svatého Štěpána
Parvis Notre-Dame, kde stávala katedrála
Parvis Notre-Dame, kde stávala katedrála
Místo
Stát FrancieFrancie Francie
Region Île-de-France
Department Paříž
Obec Paříž
Souřadnice 48°51′11,16″ s. š., 2°20′58,99″ v. d.
Základní informace
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Arcidiecéze pařížská
Status katedrála
Zasvěcení Svatý Štěpán
Zánik kolem 1160
Architektonický popis
Výstavba 4. nebo 6. století
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svatého Štěpána (fr. Cathédrale Saint-Étienne) byla katolická katedrála v Paříži. Nacházela se na ostrově Cité v prostoru dnešního náměstí Parvis Notre-Dame před současnou katedrálou Notre-Dame. Až do 9. století byla její předchůdkyní. Zbořena byla ve 12. století.

Historie

V Paříži je možné podle písemných zmínek a na základě archeologických nálezů rekonstruovat skupinu biskupských staveb, tj. katedrály sv. Štěpána a Notre-Dame, baptisterium Saint-Jean-le-Rond a baziliku Saint-Germain-le-Vieux. Kostel sv. Štěpána vznikl buď ve 4. století na základech římské stavby a následně byl upraven nebo byl postaven v 6. století za použití starších stavebních prvků. Založen byl merovejskými králi, pravděpodobně Childebertem I. (511-558), přičemž nelze potvrdit, zdali byl kostel nově založen nebo pouze obnoven.

Jako sídlo biskupa je katedrála sv. Štěpána v písemných pramenech poprvé zmiňována v roce 690 a ještě v roce 829 byla hlavním biskupským kostelem.

V roce 887 během obléhání města Normany, kdy sem bylo přeneseno tělo sv. Germana z kláštera Saint-Germain-des-Prés, byla katedrála ušetřena dobytí. Krátce poté však ztratila svůj význam ve prospěch sousedního kostela Notre-Dame. Žádný text nezmiňuje tento kostel až do roku 1110, kdy se zmiňuje, že kostel je v troskách. Ruiny bývalého katedrálního kostela zmizely při zahájení stavby současné katedrály Notre Dame kolem roku 1160, kterou inicioval biskup Maurice de Sully.

Architektura

Katedrála svatého Štěpána byla na svou dobu velmi rozlehlá. Jeho západní průčelí se nacházelo asi čtyřicet metrů západně od dnešního průčelí Notre-Dame a bylo jen o méně širší: 36 metrů. Stavba byla 70 metrů dlouhá, tedy o něco více než polovinu délky dnešní katedrály. Řady mramorových sloupů oddělovaly 10 metrů širokou hlavní loď a čtyři boční lodě, první dvě o šířce 5 m a druhé 3,5 m. Zeď druhé jižní lodi byla postavena na základech zdi z období pozdní antiky. Katedrála byla vyzdobena mozaikami a zastřešená kupolí. Měla nejspíš narthex a zvonici a pravděpodobně věž na levé straně.

Výzkumy z roku 1972 neumožnily určit přesně architektonický vývoj stavby ani zjistit, zda jeho pět lodí bylo postaveno ve stejnou dobu. Bazilika byla nejspíš podobná starověkým bazilikám v Římě a Ravenně v Itálii.

Různé části mobiliáře, terakot a mramoru objevené v blízkosti budovy patří do vrcholného středověku. Různé texty včetně jednoho datovaného do doby kolem roku 1110 umožňují považovat je za pozůstatky z katedrály.

Severně od katedrály v prostoru dnešní ulice Rue du Cloître-Notre-Dame se nacházelo baptisterium Saint-Jean-le-Rond zasvěcené Janu Křtiteli. Jeho první písemná zmínka pochází z roku 452. V 5. století se zde měla svatá Jenovéfa shromáždit s ženami Paříže, aby společnými modlitbami odvrátily Attilův útok na město. Rovněž zde bylo v roce 881 ukryto tělo svatého Germana před útokem Normanů.

Archeologické nálezy

Už od 19. století jsou bohaté archeologické nálezy pod Parvis Notre-Dame. Nejvýznamnější výzkumy proběhly v letech 1847, 1907 a 1965-1967. Výzkumy odhalily významné pozůstatky z galo-římského období a středověku, mezi nimi především základy kultovní stavby ve formě pětilodní baziliky. V roce 1972 bylo pod náměstím vybudováno podzemní archeologické muzeum nazvané Crypte archéologique, kde jsou od roku 1980 objevy přístupné veřejnosti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cathédrale Saint-Étienne de Paris na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj