Katedrála svatého Vavřince (Perugia)

Katedrála svatého Vavřince; v Perugia
	Katedrála sv. Vavřince
Místo
Stát	Itálie
Obec	Perugia
Souřadnice	43°6′45,67″ s. š., 12°23′21,15″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	Perugia-Città della Pieve (církevní oblast Umbrie)
Diecéze	Perugia-Città della Pieve
Zasvěcení	svatý Vavřinec
Datum posvěcení	1569
Světitel	papež Pius V.
Architektonický popis
Architekt	Fra Bevignate
Stavební sloh	gotika
Typ stavby	halové trojlodí, katedrála
Výstavba	1345-1490
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	mramor, travertin, zdivo
Další informace
Adresa	Piazza IV Novembre, Perugia
Oficiální web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svatého Vavřince v Perugii (italskyCattedrale Metropolitana di San Lorenzo; Duomo di Perugia) je římskokatolická katedrála ve městě Perugia, v Umbrii ve střední Itálii. Je zasvěcená sv. Vavřinci, spolupatrony jsou sv. Konstantin a sv. Herkulaneus. Dříve byla sídlem arcibiskupů z Perugie, od roku 1986 je arcibiskupským sídlem spojené arcidiecéze Perugia-Città della Pieve.

Dějiny

Původ biskupství sahá do 2. století, kdy na náměstí stál antický Vulkánův chrám. Při útoku Gótů zde byl zajat a umučen první biskup Herkulaneus, spolupatron města. Tehdejší sídlo katedrály bylo v Perugii na různých místech. Teprve v letech 936-1060 vznikla nová kamenná stavba na místě, odpovídajícím transeptu současné katedrály.

Stavba této katedrály, plánované od roku 1300 a od počátku zasvěcené svatým Vavřinci a Herkulanovi, (svatému patronovi města), byla zahájena 20. srpna roku 1345 a dokončená v roce 1490. Obklad její fasády kosočtverci z bílých a růžových mramorových desek nebyl nikdy dokončen. Na hlavním průčelí zůstal jen zkušební úsek obkladu. Oficiální vysvěcení provedl teprve papež sv. Pius V. v roce 1569. Vnější úpravy a donace pocházejí hlavně z období baroka.

Architektura

Exteriér

Gotické halové trojlodí katedrály na půdorysu latinského kříže má široký transept s křížovými klenbami nesenými dvěma řadami šestibokých sloupů a chór s polygonálním (pětibokým) závěrem. Projektovaná věž nebyla postavena. Oba portály jsou barokní:

Západní průčelí - hlavní vchod z náměstí 4. listopadu (Piazza IV Novembre) á plastický bosovaný portál se dvěma maskarony, který vytesal Pietro Carattoli roku 1729. V nice socha Madony, jeden úsek fasády osazen mramorovými deskami přibližně kosočtverečného tvaru s laločnatým obrysem

Jižní boční fasáda' se obrací na Dantovo náměstí (Piazza Dante).

Bosovaný portál s dvěma hermovkami satyrů na pilastrech navrhl Galleazo Alessi roku 1568, z travertinu vytesal Ippolito Scalza.
V nadpraží v zaskleném obdélném okně renesanční krucifix, dar rodiny Peruginů.
Kamenná kazatelna sv. Bernardina ze Sieny z bílého mramoru vykládaná mozaikou, sloužila františkánu Bernardinovi ke kázání davům shromážděným na náměstí
Bronzová socha papeže Julia III. před kostelem, autor Vincenzo Danti (1555)
Bracciova lodžie: protorenesanční portikus roku 1423 objednal Braccio da Montone, navrhl jej pravděpodobně Fioravante Fioravanti da Bologna
kašna Fontana Maggiore před kostelem
vlevo od vchodu bosovaný portál vstupu do Kapitulního muzea

Interiér

vpravo od vchodu: pohřben Andrea Baglioni, biskup z Perugie († 1451), autor: Urbano da Cortona; vitráž Arrigo Fiammingo, 16. století
renesanční křtitelnice v soudobém dekorativním kamenném výklenku; malba Seslání Ducha svatého na pokřtěného Krista až z konce 19. století
Kaple sv. Onufria
Kaple sv. Bernardina ze Sieny, obraz Snímání z kříže namaloval Federico Barocci roku 1569
Kaple Svatého prstenu a sv. Josefa; obraz Zasnoubení Panny Marie se sv. Josefem z 19. století; drobná relikvie v podobě snubního prstenu sv. Josefa visí pod stříbrnou korunkou.
Oltář u sloupu mezilodní arkády: renesanční obraz Madonna delle Grazie, madona oběma rukama žehnající lidu^[1]
Chór: chórové lavice z roku 1486 vyřezali Giuliano da Maiano a Domenico del Tasso; oltářní obraz „Madonna delle Grazie“, autor Orazio Alfani (1572) a Giannicolo di Paolo, žáka Peruginův.
Sakristie: renesanční nástěnné malby Antonio Pandolfi, 16. století; intarzovaný nábytek vytvořil Mariotto di Paolo v 15. století

Kapitulní knihovna

Iluminované rukopisy od 11. do 16. století, inkunábule a vzácné tisky až do 19. století.

Kapitulní muzeum

Museo capitolare sídlí v někdejším papežském paláci, postaveném počátkem 13. století a obydleném papežem Martinem IV. Pětkrát se zde uskutečnilo v letech 1216-1305 papežské konkláve. ^[1] Později byla budova adaptovaná pro kanovníky. Vystavuje se kolem 150 významných památek (obrazů, soch, relikviářů), přenesených z oltářů katedrály i z jiných kostelů arcidiecéze, dále paramenta a preciosa z katedrální klenotnice. K nejvýznamnějším patří:

Obraz Panny Marie mezi svatými Onufriem (poustevníkem), Janem Křtitelem, Vavřincem a Herkulaneem, Luca Signorelli, 1484
Tři gotické triptychy, nejvzácnější z nich namaloval Agnolo Gaddi