Karl von Schikofsky

Karl von Schikofsky
Zástupce vrchního velitele c. k. zeměbrany
Ve funkci: 1911 – 1914
Předchůdce	Oskar Parmann
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci
Ve funkci: 1910 – 1911
Předchůdce	Oskar Potiorek
Nástupce	Ernst von Leithner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Narození	26. srpna 1850 Vídeň
Úmrtí	17. května 1927 (ve věku 76 let) Berlín
Titul	svobodný pán (1914)
Alma mater	Vojenská technická akademie Kriegsschule
Profese	důstojník a učitel
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy (1897) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1907) Řád železné koruny 1. třídy (1913)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán von Schikofsky (německy Carl Freiherr von Schikofsky) (26. srpna 1850 Vídeň – 17. května 1927 Berlín^[1]) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1871 jako nižší důstojník dělostřelectva, několik let strávil v Čechách a na Moravě. Uplatnil se také jako pedagog a později byl štábním důstojníkem v Haliči a Uhrách. V roce 1910 dosáhl hodnosti generála pěchoty, v letech 1910–1911 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci a v závěru své kariéry byl zástupcem vrchního velitele c. k. zeměbrany (1911–1914). V roce 1914 odešel do penze a získal šlechtický titul svobodného pána.

Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík u 4. dělostřeleckého pluku v Josefově.^[2] Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, formálně byl nadále příslušný do Josefova.^[3] V roce 1880 byl povýšen na kapitána a byl štábním důstojníkem u 27. pěší divize v Krakově^[4], později byl přeložen do Brna k velitelství 10. armádního sboru.^[5] Později působil přímo na generálním štábu a jako major (1888) byl pedagogem na Válečné škole.^[6] V roce 1891 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 72. pěšího pluku v Prešpurku, respektive velitelem 3. praporu.^[7] V letech 1893–1900 byl šéfem štábu 5. armádního sboru v Prešpurku,^[8][9] mezitím byl v roce 1894 povýšen na plukovníka.^[10]

V roce 1900 dosáhl hodnosti generálmajora^[11] a převzal velení 67. pěší brigády v Temešváru, kde strávil pět let (1900–1905).^[12] V roce 1905 byl povýšen na polního podmaršála^[13] a stal se velitelem 44. pěší zeměbranecké divize v Innsbrucku.^[14][15][16] V letech 1910–1911 zastával funkci velitele 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci^[17] k datu 1. května 1910 dosáhl hodnosti generála pěchoty.^[18][19] Nakonec byl zástupcem vrchního velitele c. k. zeměbrany (1911–1914).^[20][21] Těsně před první světovou válkou byl k datu 1. července 1914 penzionován.^[22]

V roce 1882 se v Krakově oženil s Johannou Schafferovou von Schäffersfeld (1860–1931), dcerou generála Antona Schaffera. Z manželství se narodila dcera Alice (*1883).^[23]

Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[24] Od roku 1910 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 83 dislokovaného v Komárně.^[25][26] Po odchodu do výslužby byl v roce 1914 povýšen do stavu svobodných pánů (diplom byl vystaven až v roce 1916).^[27] Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[28]

• Řád železné koruny I. třídy (1913)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1907)
• Vojenský záslužný kříž (1899)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1897)
• Vojenská záslužná medaile

• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)

Zdroj