Karl Spetzler von Oltramar

Karl Spetzler von Oltramar
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost kontradmirál (1897), kapitán řadové lodi (1891), fregatní kapitán (1886), korvetní kapitán (1884)
Narození 22. února 1842
Istanbul
Úmrtí 29. května 1910 (ve věku 68 let)
Štýrský Hradec
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Spetzler von Oltramar (německy Carl Spetzler Edler von Oltramar) (22. února 1842 Istanbul – 29. května 1910 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1857 a v mládí se zúčastnil několika válek, vyznamenal se v bitvě u Visu (1866). Poté byl důstojníkem na lodích různého typu a působil i ve správě námořnictva. V letech 1884–1887 vedl na lodi SMS Nautilus expedici do východní Asie, která trvala dva a půl roku (1884–1887). Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu a později zastával funkce v námořní sekci na ministerstvu války. V roce 1897 odešel do penze v hodnosti kontradmirála.

Životopis

Erb Karla Spetzlera udělený při povýšení do šlechtického stavu (1889)

Byl synem námořního inženýra Karla Spetzlera. Studoval gymnázium v Bavorsku, odkud pocházela jeho matka, a poté C. k. námořní akademii v Terstu. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1857 a nadále se vzdělával v oboru výstavby lodí.[1] V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií, poté vystřídal službu na různých lodích a působil také u námořních základen v Terstu a Benátkách. V roce 1864 získal hodnost praporčíka[2] a během války s Itálií se v roce 1866 zúčastnil bitvy u Visu na dělovém člunu SMS Narenta.[3]

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1869[4], poručík I. třídy 1872)[5] a mimo jiné se věnoval přípravě kadetů na cvičné lodi SMS Schwarzenberg (1870–1873). Sloužil také u arzenálu v Pule nebo u jednotek námořní pěchoty. Byl prvním důstojníkem na korvetách SMS Aurora (1880) a SMS Donau (1883).[6] Mezitím byl přidělen k ředitelství výstrojního skladu v Pule a v letech 1880–1883 působil v Terstu u komise pro popis jadranského pobřeží. V roce 1884 byl v rámci eskadry krátce prvním důstojníkem na pancéřové fregatě SMS Habsburg.[7]

SMS Tegetthoff, vlajková loď kapitána Spetzlera v letech 1894–1895

Důležitou misí byl pověřen v létě 1884 jako velitel dělového člunu SMS Nautilus s posádkou 115 mužů.[8] S touto lodí byl vyslán na Dálný východ, cílem expedice bylo kromě objevování nových námořních tras také získat obchodní kontakty v Asii. Loď vyplula 30. srpna 1884 z Puly a po zastávkách v řeckých a tureckých přístavech pokračovala přes Suezský průplav do Nizozemské východní Indie (Jakarta). Další cesta vedla do Siamu, Indočíny a Japonska. V listopadu 1885 došlo v Singapuru k částečné výměně posádky s lodí SMS Saida, která byla na zaoceánské plavbě s kadety námořní akademie. Nautilus dále pokračoval přes Filipíny a Čínu do Jokohamy a Vladivostoku (léto 1886). Se zastávkou na Cejlonu se pak loď v lednu 1887 vrátila do Puly. SMS Nautilus urazil během expedice téměř 77 000 kilometrů (41 572 námořních mil) a význam mise spočíval především v uplatnění poměrně malé lodi s takto důležitým posláním.[9] Spetzler během plavby postupoval v hodnostech (korvetní kapitán 1884[10], fregatní kapitán 1886)[11] a později byl povýšen do šlechtického stavu.

Po návratu z východní Asie byl krátce velitelem křižníku SMS Panther v rámci torpédové flotily (1887).[12] V letech 1887–1891 působil jako přednosta personálního odboru v námořní sekci na ministerstvu války[13][14] a k datu 1. května 1891 byl povýšen na kapitána řadové lodi.[15] a velitele korvety SMS Erzherzog Friedrich.[16] V dalších letech byl střídavě velitelem obrněné lodi SMS Tegetthoff[17] a cvičné lodi SMS Novara (1891–1896).[18] V závěru kariéry vedl zdravotní komisi u sborového námořního velitelství v Pule (1896–1897). K datu 1. února 1897 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.[19][20]

Po odchodu do výslužby se usadil ve Štýrském Hradci[21][22], kde zemřel 29. května 1910 ve věku 68 let.

V roce 1887 se oženil s Ernestinou Marií Weltnerovou a z manželství se narodily tři děti, dvě dcery a syn. Syn Arno (1888–1965) sloužil za první světové války v c. k. armádě jako nadporučík, v době Rakouské republiky dosáhl hodnosti plukovníka.

Tituly a ocenění

V roce 1889 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Oltramar. V této nobilitaci byly zohledněny jeho zásluhy za expedici na Dálný východ (predikát Oltramar vycházel z italského výrazu oltre mare - zámoří).[23] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání.[24][25]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 865 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 708 dostupné online
  3. ↑ Přehled velení c. k. námořnictva v bitvě u Visu na webu moja-rijeka.eu dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 892 dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 663 dostupné online
  6. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 93 dostupné online
  7. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 88 dostupné online
  8. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 102 dostupné online
  9. ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 17–18 ISBN 978-80-86781-23-5
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 937 dostupné online
  11. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 979 dostupné online
  12. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 112 dostupné online
  13. ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 141 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 323 dostupné online
  15. ↑ Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1892; s. 1088 dostupné online
  16. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 251 dostupné online
  17. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 142 dostupné online
  18. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 174 dostupné online
  19. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 176 dostupné online
  20. ↑ Schematismus für die Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1898; Vídeň, 1897; s. 1130 dostupné online
  21. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 88 dostupné online
  22. ↑ Ruhestands-Schematismus der österreichisch-ungarischen Armee für 1906; Štýrský Hradec, 1906; s. 170 dostupné online
  23. ↑ Nobilitační diplom Karla Spetzlera na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  24. ↑ Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1898; Pula, 1898; s. 500 dostupné online
  25. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 103 dostupné online

Literatura

  • BENKO VON BOINIK, Jerolim: Die Schiffs-Station der K. und K. Kriegs-Marine in Ost-Asien: Reisen S. M. Schiffe "Nautilus" und "Aurora" 1884–1888; Vídeň, 1892; 973 s. dostupné online
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 6–11 (heslo Karl Spetzler von Oltramar) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj