Karl Friedrich Bonhoeffer

Karl F. Bonhoeffer
Narození 13. ledna 1899
Vratislav
Úmrtí 15. května 1957 (ve věku 58 let)
Göttingen
Místo pohřbení Městský hřbitov Göttingen
Bydliště Německo
Alma mater Univerzita Tübingen
Humboldtova univerzita
Povolání chemik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Lipská univerzita
Humboldtova univerzita
Ocenění Bunsen Medal (1955)
Olin Palladium Award (1957)
Choť Margarete von Dohnanyi
Děti Friedrich Bonhoeffer
Martin Bonhoeffer
Karl Bonhoeffer
Rodiče Karl Bonhoeffer a Paula Bonhoeffer
Příbuzní Sabine Leibholz-Bonhoeffer, Klaus Bonhoeffer, Dietrich Bonhoeffer, Christine von Dohnanyi, Susanne Dreß a Ursula Schleicher (sourozenci)
Tobias Bonhoeffer, Sebastian Bonhoeffer a Philipp Bonhoeffer (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Friedrich Bonhoeffer (13. ledna 1899 Vratislav – 15. května 1957 Göttingen) byl německý chemik.

Život

Karl-Friedrich Bonhoeffer, byl syn Karla Bonhoeffera, psychiatra a neurologa, a Pauly von Hase, vyrůstal ve vzdělané rodině střední třídy spolu se sedmi sourozenci, včetně svých bratrů Klause a Dietricha Bonhoefferových. Poté, co jeho otec přijal místo v Charité, se rodina přestěhovala do Berlína-Grunewaldu, kde navštěvoval humanistické Grunewaldské gymnázium. Po absolvování školy byl v roce 1917 povolán do vojenské služby jako dobrovolník.

Bonhoeffer studoval od roku 1918 v Tübingenu a Berlíně. V roce 1922 získal doktorát v Berlíně u Walthera Nernsta.[1] V letech 1923 až 1930 byl asistentem Fritze Habera v Ústavu císaře Viléma pro fyziku a elektrochemii v Berlíně-Dahlemu. Během této doby publikoval řadu článků na spektroskopická, fotochemická a kinetická témata.[3] V roce 1927 se habilitoval bez předložení formální habilitační práce. Po habilitaci v roce 1927 se stal docentem na Berlínské univerzitě.

V roce 1929 společně s Paulem Harteckem objevil modifikace vodíku ortho- a paravodíku.

V roce 1930 se Bonhoeffer stal řádným profesorem fyzikální chemie na univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1934 byl jmenován profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Lipsku. V letech 1934 až 1947 vedl Ústav fyzikální chemie v Lipsku. V roce 1938 byl zvolen členem Akademie učenců Leopoldina.

V roce 1947 se stal profesorem fyzikální chemie na Berlínské univerzitě a také ředitelem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Společnosti císaře Viléma pro pokrok vědy v Berlíně-Dahlemu (nyní Ústav Fritze Habera Společnosti Maxe Plancka). V roce 1949 byl jmenován ředitelem Ústavu fyzikální chemie Společnosti Maxe Plancka v Göttingenu.[1]

Max Planckův institut pro biofyzikální chemii v Göttingenu, který z něj v roce 1971 vznikl, nese čestný název „Karl Friedrich Bonhoeffer Institute“.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl-Friedrich Bonhoeffer na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Chemistry Tree - Karl Friedrich Bonhoeffer. academictree.org [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 

Litaratura

  • Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Experimente über Para- und Orthowasserstoff; in: Sitzungsberichte der Preußischen Akademie der Wissenschaften. Phys.-Math. Klasse 1929; Berlin 1929; S. 103–108.
  • Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Die Eigenschaften des Parawasserstoffes; in: Zeitschrift für Elektrochemie und angewandte physikalische Chemie, 35 (1929), S. 621–623, onlinelibrary.wiley.com, doi:10.1002/bbpc.192900041.
  • Karl-Friedrich Bonhoeffer, Paul Harteck: Weitere Versuche mit Parawasserstoff; in: Die Naturwissenschaften, 17 (1929), S. 321–322.
  • Ute Deichmann: Flüchten, Mitmachen, Vergessen – Chemiker und Biochemiker in der NS-Zeit. Wiley-VCH, 2001.

Zdroj