Karl Fischer von Wellenborn

Karl Fischer von Wellenborn
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1891 – 1894
Předchůdce	Josef von Döpfner
Nástupce	Josef von Watteck
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1894), polní podmaršálek (1887), generálmajor (1882)
Narození	3. listopadu 1833 Brno
Úmrtí	10. března 1913 (ve věku 79 let) Vídeň
Commons	Karl Fischer von Wellenborn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel šlechtic Fischer z Wellenbornu (německy Karl Franz Ludwig Edler Fischer von Wellenborn) (3. listopadu 1833 Brno – 10. března 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1852, bojoval v několika válkách, jako štábní důstojník později strávil několik let v Čechách. Svou kariéru završil ve vojenské justici a nakonec byl v letech 1891–1894 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora, při odchodu do výslužby obdržel hodnost generála jezdectva (1894).^[1]

Pocházel z brněnské úřednické rodiny, narodil se jako jediný syn c. k. vrchního válečného komisaře Karla Fischera (1801–1884) povýšeného v roce 1858 do šlechtického stavu. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1852 jako poručík u 1. hulánského pluku. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a v roce 1861 byl povýšen na rytmistra. Bojoval také v prusko-rakouské válce v roce 1866 a o tři roky později byl jmenován majorem u 7. hulánského pluku. Poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1871 byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník poté sloužil u několika pěších divizí a v roce 1872 byl povýšen na podplukovníka.^[2] Od roku 1875 byl velitelem dragounského pluku č. 7 v Plzni a v roce 1876 dosáhl hodnosti plukovníka.^[3][4]

V roce 1882 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 15. jezdecké brigády v Debrecíně,^[5] později byl velitelem 40. pěší brigády ve Vídni. Od roku 1886 byl velitelem 9. pěší divize v Praze a o rok později byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1887).^[6] V Praze setrval do roku 1890, poté byl povolán do Vídně, kde byl jmenován předsedou Vrchního vojenského soudu a nakonec byl v letech 1891–1894 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).^[7][8] V roce 1891 zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence^[9] a následně byl vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu (1891). V roce 1894 byl penzionován a při příležitosti odchodu na penzi získal čestnou hodnost generála jezdectva.^[10][11] Při odchodu do výslužby byl dekorován komturským křížem Leopoldova řádu (1894).^[12]

V roce 1861 se ve Vídni oženil s Františkou von Ley (1841–1902) a měl s ní pět dětí, z nichž tři zemřely v dětství.^[13] Syn Gideon Maximilian (1884–1957) byl ve Vídni bankovním úředníkem.

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 110–113 (heslo Fischer z Wellenbornu) ISBN 978-80-904241-9-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Fischer von Wellenborn na Wikimedia Commons
• Karl Fischer von Wellenborn na webu Rakouského státního archivu

Zdroj