Karel Reichenbach

Karel Reichenbach
Narození 12. února 1788
Stuttgart
Úmrtí 19. ledna 1869 (ve věku 80 let)
Lipsko
Alma mater Univerzita Tübingen
Povolání chemik, inženýr, podnikatel, geolog, metalurg, botanik, astrolog, filozof a přírodovědec
Děti Hermine von Reichenbach[1][2]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baron Dr. Karl Ludwig von Reichenbach (12. února 1788 – 19. ledna 1869) byl německý chemik, geolog, metalurg, přírodovědec, průmyslník a filozof. Je znám jako objevitel výrobků z dehtu, jako je parafín, pittakal (první syntetické barvivo) a fenol. Kromě toho se věnoval i bádání o vyšší lidské nervové činnosti, které se zabývalo senzitivními jevy - vyzařováním magnetických vln, které nazval OD. Stal se významnou osobností v rozvoji rájeckého a blanenského panství, které vlastnil rod pánů ze Salmu, zajímal se též o Moravský kras.

Životopis

Narodil se 12. února 1788 ve Stuttgartu. Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde získal titul doktora filozofie. V mládí se zajímal o vytvoření německého státu, který by vznikl z tehdejší řady malých německých států a státečků. Postupem času zaměřil svoji pozornost na ryze vědecké záležitosti. Navštívil hutě v Německu a ve Francii a stal se odborníkem v hutnictví. Roku 1821 ho vzal do svých služeb starohrabě Hugo František Salm. Karel Reichenbach se stal vůdčí osobností jeho panství a byl jmenován do funkce ředitele rozsáhlých průmyslových knížecích podniků. Povznesl železářství do té úrovně, že se blanenské železárny staly na dlouhou dobu největší továrnou v Rakouském císařství. Kromě své činnosti se též zajímal o Moravský kras, prováděl zde zkoumání a výškopisná měření.

Syn Huga Salma Hugo Karel Eduard však začal na něj, pro jeho nesporné úspěchy, žárlit, z čehož vznikly soudní spory. Jejich následkem bylo odstěhování Karla Reichenbacha v roce 1840 do Vídně. Zde se na zámku Kobenzl začal věnovat svým „odistickým” bádáním, též se zabýval zkoumáním meteoritů. V závěru svého života získal nálepku škarohlída a podivína, který se straní lidí. Zemřel v Lipsku 19. ledna 1869 zcela opuštěn.

Ódické jevy

Podrobnější informace naleznete v článku Od (esoterika).

K výzkumu tzv. ódických jevů dospěl na základě „empirických a zákonitou cestou sesbíraných fyzických a fyziologických podkladů” a jeho pohled na tyto jevy se dle jeho vlastních slov „podstatně liší od často vyumělkovaných a poně­kud zmatených názorů o tzv. živočišném či animálním magnetismu”. Jak sám říkal, zabýval se ve skuteč­nosti jen výzkumem senzitivní percepce (předmluva k 2. vydání Ódických listů z roku 1856), přičemž jeho poznatky potvrdilo hned několik badatelů. Dr. Buch­mann von Alvensleben ve svém díle Die Hydrometeore in ihrer Beziehung zur Reizung der sensitiven Nervenfaser prohlásil, že „pokusy Dr. Reichenbacha četnými vlastními pokusy potvrdil”. V jiném díle, nazvaném Das Od, eine wissenschaftliche Skizze, vyjmeno­val Dr. Büchner von Tübingen případy, kdy byly za jeho přítomnosti pozorovány jevy, po­pisované Reichenba­chem (těchto experimentů se zúčastnili i Dr. Ranke a profesor Rapp). Dr. Ne­umann, sám senzitivní potom, co pozoroval ve tmě „ódi­cké světlo ve všech jeho hlavních for­mách”, do­konce vystavěl za účelem experi­mentálního výzkumu v Berlíně temnou komoru, kde v průběhu prvních pokusů vidělo světelné jevy, Reichenbachem udávané, celkem 34 různých osob (část svých pokusů zveřejnil Dr. Neumann v časopise Atheneum für Heilgymnastik). V Anglii potvr­dil poznatky z Reichenba­chova výzkumu senzitivní percepce ve spise Letters on animal magne­tism též William Gre­gory, profesor chemie na univerzitě v Edinburghu (v Anglii v té době autorita sta­věná po bok Michaela Faradaye), který také sám přeložil některé z Reichenbachových spisů do anglič­tiny (ty překládal i Dr. John Ashburner, v anglických překladech zachovávající pů­vodní termín „Od”, který Gregory nahrazuje termínem „Odyle”).

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.

Literatura

  • Karel Absolon, Moravský kras, 1970
  • Karel Wágner, Reichenbachovo světlo, Praha 2011

Externí odkazy

Zdroj