Karel Konrád (novinář)

Karel Konrád
Narození 28. března 1899
Louny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. prosince 1971 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Emil Kolda
Povolání spisovatel, novinář a dramatik
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
„Když sebevíc Tě moří o umění přemýšlení - hlavu svou do dlaní kloně, věz, že nad tuhletu pravdu není: za 1. jsou okřídlení oři, za 5. pivovarští koně.[1]“
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodný dům Karla Konráda v Lounech (Pivovarská 16)
Karel Konrád na lounské plovárně (Pestrý týden 1927)

Karel Konrád (28. března 1899, Louny[2] – 11. prosince 1971, Praha[3])[4] byl český spisovatel a novinář, člen skupiny Devětsil.

Život

Narodil se v rodině lounského obchodníka s moukou Karla Konráda (1855–1931) a matky Marie, rozené Valdové (1864–1949).[2] Studoval na lounské reálce spolu s K. Bieblem, kde v roce 1917 odmaturoval. Prakticky ihned po maturitě musel narukovat. Po první světové válce (1918–1919) se ještě jako dobrovolník zúčastnil obsazování Slovenska československou armádou.[4]

Studoval chemii na technice, poté dějepis a zeměpis na Univerzitě Karlově, žádný z oborů nedokončil.

Od roku 1923 se věnoval výhradně literatuře. V roce 1925 pracoval jako redaktor v Rudém právu, zde se nepohodl a odešel z redakce, vrátil se až v letech 1945–1948.[4] Byl spoluzakladatelem časopisu Trn (1924–1932), který redigoval až do roku 1933.[5]

29. prosince 1939 se oženil s Milenou Polanovou, dcerou plzeňského kritika a básníka Bohumila Polana (vlastním jménem Bohumil Čuřín, 1887–1971).[6][7]

Od roku 1946 se zapojil do činnosti ve filmovém studiu Barrandov, kde působil v různých poradních sborech až do roku 1957, kdy odešel do penze.

K. Konrád v roce 1930 cestoval po Francii a Itálii, po roce 1945 po Jugoslávii, SSSR a Polsku. O poválečných cestách psal reportáže.[4]

Dílo

Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem. Knihy Karla Konráda byly přeloženy do maďarštiny, němčiny, srbochorvatštiny, polštiny.

Časopisy a deníky

Karel Konrád přispíval do řady periodik jako Trn (1924–1932), Tvorba (1927–1947), Plamen (1959–1965) Večerník Rudého práva (1924–1926) a mnoha dalších.[4]

Knižní vydání (pouze první vydání v češtině)

  • Robinsonáda (Praha, Erna Janská, 1926)
  • Rinaldino (román, Praha, Jan Fromek, 1927)
  • Dinah (Praha, Václav Petr, 1928), hlavním hrdinou je muž, který se dostane do vězení. Zde smí poslouchat gramofon a on se podle hlasu zamiluje do černošské zpěvačky Dinah
  • Dvojí stín (s kresbou Toyen, 1930)
  • Ve směru úhlopříčny (Praha, Emil Hanf, 1930), autorovy vzpomínky na mládí, vystupují zde skuteční lidé, ale jejich příběhy jsou smyšlené. Hrdiny jsou studenti, kteří museli zanechat studia a odejít na vojnu. Kniha je pojmenována podle rozkazu po kterém všichni touží.
  • Rozchod! (Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1934)
  • Středozemní zrcadlo (Praha, Zápotočný a spol., 1935)
  • Malíř Vojtěch Tittelbach (Soukromý tisk, v úpravě prof. L. Sutnara, Praha, Jaromír Valenta a Jaromír Wiesner)
  • Postele bez nebes (Praha, František Borový, 1939), autor se obrací do dětství, líčí skupinu dětí (chlapců a jedné dívky, kteří se snaží napodobit život dospělých. Svět dospělých se odráží v jejich hrách.
  • Epištoly k nesmělým milencům (Ilustroval František Tichý, Praha, Melantrich, 1941)
  • Z rodné květnice (Kresbami vyzdobila Ludmila Jiřincová, Praha, F.J. Müller, 1942)
  • Břeh snů (Praha, Melantrich, 1944)
  • Postní krůpěje (Aforismy a poznámky o umění, Praha, Melantrich, 1945)
  • Postele bez nebes (Praha, Svoboda, 1948)
  • Šestinásobná ozvěna (obálka a ilustrace Lva Šimáka, Praha, Svoboda, 1948)
  • Tkáno z kopřiv(Praha, Svoboda, 1948)
  • Fanfáry a hrany (Praha, Melantrich, 1949)
  • Místo rudých růží (Na paměť doubravských hrdinů, Praha, Svoboda, 1949)
  • Zápisník z dovolené (Praha, František Borový, 1949)
  • Doprovody (Praha, Svoboda, 1950)
  • Julius Fučík v Lounech (Praha, Svoboda, 1950)
  • Slyš mě! (Graficky vyzdobil Lev Šimák, Praha, Mír: Druž. práce, 1950)
  • Co na srdci (Praha, Svět sovětů, 1951)
  • Nikdy se nespokojte s podružnou rolí! (Praha, Československý spisovatel, 1951)
  • Konstantinu Bieblovi (dvěma rytinami vyzdobil J.A. Švengsbír, Praha, Československý spisovatel, 1952)
  • Projíždíš novým Polskem (Praha, Československý spisovatel, 1952)
  • Projíždíš novým Polskem (Praha, Mír: Družstevní práce, 1952)
  • Středozemní zrcadlo (Próza z dob hosp. krise, Praha, Mladá fronta, 1952)
  • Na černé hodince (Praha, Orbis, 1953)
  • Vyprávění o Jiřím Purkyňovi (Praha, Československý spisovatel, 1953
  • Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (sborník/ redigoval Karel Konrád ... [et al.], Praha, Československý spisovatel, 1953)
  • Jugoslávské kolo (Praha, Československý spisovatel, 1956)
  • Epigramy (Obrázky Vratislav Hlavatý, Praha, Mladá fronta, 1958)
  • Okouzlení lidem i zemí (Praha, Československý spisovatel, 1960)
  • Na černé hodince (ilustroval Miroslav Klomínek, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1961)
  • Kočko, kočko kočkatá (Pro nejmenší, namalovala Gabriela Dubská, Praha, SNDK, 1963)
  • Nevzpomínky (Praha, Československý spisovatel, 1963)
  • Pavel a Hedvika (Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1975)
  • Odleťte, ptáci mé slabosti (uspořádal a doslov napsal Jiří Tomáš ilustroval Vladimír Renčín, Praha, Novinář, 1989)

Odkazy

Reference

  1. ↑ KONRÁD, Karel. Epigramy. Praha: Mladá fronta, 1958. 91 s., s. 44.
  2. ↑ a b Matrika N, Louny, 1896–1900, snímek 181:Záznam o narození a křtu
  3. ↑ Rudé právo, 17.12.1971, s.5:Rudé růže na hrob Karla Konráda
  4. ↑ a b c d e FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Konrád, s. 835–837. 
  5. ↑ Radko Pytlík:Trn v zrcadle doby. radkopytlik.sweb.cz [online]. [cit. 2016-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-20. 
  6. ↑ Lidové noviny, 30.12.1939, s.2, Denní kronika
  7. ↑ Slovník české literatury po roce 1945:Bohumil Polan

Literatura

  • KONEČNÁ, Hana. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983. 01-075-83. S. 160. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj