Karel Kašpar

Jeho Eminence
Karel Boromejský kardinál Kašpar
21. královéhradecký biskup
32. pražský arcibiskup
20. primas český
Karel kardinál Kašpar, primas český
Karel kardinál Kašpar, primas český
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Sídlo Praha
Předchůdce František Kordač Arcidiecéze pražská
Nástupce Josef Beran - Arcidiecéze pražská
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 25. února 1893
Biskupské svěcení 11. dubna 1920
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 16. května 1870
Místo narození Mirošov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 21. dubna 1941 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Povolání římskokatolický duchovní
Alma mater Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel kardinál Kašpar (16. května 1870 Mirošov u Rokycan[1] – 21. dubna 1941 Praha) byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký (1921–1931) a 32. arcibiskup pražský (1931–1941). Kardinálem se stal 16. prosince 1935.

Život

Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové,[1] pokřtěn jako Karel Julius (druhé jméno – Julius dostal zřejmě po kmotrovi); v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, od ročníku 1888/1889) byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 16. prosince 1908 obdržel čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.[2] Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen.

Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem (titulu sv. Vitala). V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze.

Heraldika (vývoj Kašparova znaku)

Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený (heraldicky vpravo míč sv. Terezie, heraldicky vlevo holubice Ducha svatého) pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johanitů.

Biskupská genealogie

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[3] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. arcibiskup Enrico Enríquez
  12. arcibiskup Manuel Quintano Bonifaz
  13. kardinál Buenaventura Córdoba Espinosa de la Cerda
  14. kardinál Giuseppe Maria Doria Pamphilj
  15. papež Pius VIII.
  16. papež Pius IX.
  17. kardinál Gustav Adolf von Hohenlohe-Schillingsfürst
  18. arcibiskup Salvatore Magnasco
  19. arcibiskup Gaetano Alimonda
  20. arcibiskup Teodoro Valfrè di Bonzo
  21. arcibiskup František Kordač
  22. Karel Kašpar

Dílo

  • Cesta k životu: sedmero časových postních řečí, Praha, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1900.
  • Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. I, Církevní zákonodárství zevnější, Praha, Kotrba, 1903.
  • Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. II, Církevní zákonodárství vnitřní, Praha, Kotrba, 1904.
  • Papež Lev XIII. a česká kollej v Římě: na památku 25letého papežského jubilea Jeho Svatosti, Praha, Kotrba, 1905, 2. vyd.
  • Cesta prvního českého biskupa do Ameriky u příležitosti XXVIII. mezinárodního eucharistického kongresu v Chicagu, Hradec Králové, Tiskové družstvo, 1927.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam, Mirošov 21 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ [1]
  3. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Literatura

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 49. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 66–67. 
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Kardinálský klobouk pro Karla Kašpara, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 15 (2007) 165–211.
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar und römische Priesterkollegs, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 169–191.
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar a římské koleje. in: Česká kolej v Římě. Od Bohemica k Nepomucenu: 130 let existence české kulturní a vzdělávací instituce. Arcibiskupství pražské 2014, ISBN 978-80-7195-778-2, s. 171-200.

Externí odkazy

Předchůdce:
Karel z Ludwigstorffu 		Znak z doby nástupu 64. český velkopřevor maltézských rytířů
1938–1941 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI. Schwarzenberg (regent)

Zdroj