Karel Hlaváček

Karel Hlaváček
Narození 24. srpna 1874, 29. srpna 1874 nebo 23. srpna 1874
Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1898 (ve věku 23 let)
Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Libeňský hřbitov
Povolání spisovatel, básník, malíř, grafik, kreslíř a kritik umění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Karla Hlaváčka (1874-1898), českého dekadentního básníka a výtvarníka na hřbitově v Libni

Karel Hlaváček (29. srpna 1874 Libeň[1] – 15. června 1898 Libeň[2]) byl český básník a výtvarník. Významný český dekadent a představitel českého symbolismu.

Život

Syn dělníka Josefa Hlaváčka (jenž se potýkal s alkoholismem) a matky Antonie, rozené Zemanové.[1] V letech 1885-1892 vystudoval reálnou školu. Nedokončil studium francouzského jazyka a literatury na Karlově univerzitě, již studoval dva roky. Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též jako zakládající člen a první předseda sokolské organizace v Praze-Libni. V časopise Sokol publikoval texty básnické, ale věnoval se i tématům, jako byly metodika tělesného cvičení, organizační a ideové otázky sokolství vůbec. Bydlel ve Staré Libni v dnešní Podlipného ulici nedaleko křižovatky se Zenklovou ulici v místě zvaném U Kříže, je zde umístěna jeho pamětní deska. Neměl stálé zaměstnání, pouze příležitostné honoráře; též ho podporovala jeho rodina.[3] Zkraje zimy 1895 nastoupil vojenskou službu v Praze, ale brzy byl odeslán byl do italského Tridentu. Vojnu Hlaváček nesnášel dobře jak zdravotně, tak mentálně, naštěstí byl právě ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn do civilu už v březnu 1896.

Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, kde také otiskoval své výtvarné kritiky a ilustrace. Jako malíř byl autodidakt (byť absolvoval výtvarný kurs v Uměleckoprůmyslové škole), ovlivněný dílem Féliciena Ropse, J. Sattlera a Edvarda Muncha. Ilustroval knihy Arnošta Procházky, Otokara Březiny, Jiřího Karáska ze Lvovic, Stanisłava Przybyszewského a své vlastní. Jeho malířské dílo bylo oceněno až posmrtně.[4] Hlaváčkův otec, na rozdíl od matky, synovo umělecké snažení neuznával.

Jeho jedinou a celoživotní láskou byla o něco starší libeňská učitelka Marie Balounová. Jejich korespondence byla knižně vydána roku 1926 a vyplývá z ní, že byl v tomto vztahu v určité submisivní poloze. Jejich vztah byl pro Hlaváčka naplněn nejistotou a strachem. Jistě také vnímal to, že láska k Marii znamená odklon od vlastní rodiny. Jeho zodpovědnost tak byla vystavena neustálým pochybám, zda rodinu svým odchodem nezrazuje a nenechává napospas násilnickému otci. Balounová Hlaváčka přežila o celých padesát let.

Zemřel na tuberkulózu, jež se u něj začala výrazně projevovat v únoru 1898, kvůli obecně chatrnému zdraví byl předčasně propuštěn z vojny ještě předtím (snad kvůli srdeční vadě, o niž se jednou zmínil v korespondenci se S. Przybyszewskim). Jeho nejbližší přátelé z okruhu Moderní revue organizovali finanční i jinou pomoc, aby zachránili jeho život, ale marně. Je pohřben na libeňském hřbitově.[5]

Spisy

Pro jeho sbírky je typická hudebnost.

  • Sokolské sonety (1895)[6] – První básnická sbírka. Většinou se jedná o apelativní verše, ale jsou zde i dekadentní a impresionistické rysy. Časopis Sokol sbírku vřele přijal, ne tak Moderní revue, v níž byla vyčítavě odmítnuta.
    • oslava sokolského sletu
  • Pozdě k ránu (1896)[6] – Sbírka je zajímavá svoji zvukovou stavbou a melodií – tohoto dosahuje opakováním slov a zvláštním rýmem. V těchto básních se snaží čtenáři vsugerovat nějakou náladu, využívá k tomu zvuku slov. Často ukazuje neskutečnou krajinu v době přechodu dne a noci. Básně jsou melancholické a smutné. Sbírka je typickou ukázkou českého symbolismu;
    • psáno v Ich formě, je monotónní
    • hudební nástroje viola, buben → hluboké tóny
    • báseň Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji [7]
  • Mstivá kantiléna[8] – Básně jsou psány z pohledu člověka, který je ponechán napospas hladu. Symbol nachází v postavách tzv. Geusů – tj. zchudlých potomků nizozemské šlechty ze 16. století.
  • Žalmy – nábožensky laděná sbírka hymnických básní, stylizovaných do podoby biblických žalmů, nedokončeno.
  • Z pozůstalosti – spisy vydané po Hlaváčkově smrti.

Posmrtně

Posmrtná ocenění

  • V Libni byla jeho jménem nazvána nově vzniklá ulice s bytovými domy. Ulice Karla Hlaváčka se nachází jen několik set metrů od ulice Podlipného
  • Na rodném domě v ulici Podlipného je umístěna pamětní deska

Galerie

  • Karel Hlaváček: Pozdě k ránu, titulní dvojstrana (1986)
    Karel Hlaváček: Pozdě k ránu, titulní dvojstrana (1986)
  • Faun (1897)
    Faun (1897)
  • Vyhnanec (1896-1897), PNP v Praze
    Vyhnanec (1896-1897), PNP v Praze
  • Záhlaví s hlavou démona, 1897, PNP v Praze
    Záhlaví s hlavou démona, 1897, PNP v Praze
  • Pamětní deska v Podlipného ulici, Libeň, Praha 8
    Pamětní deska v Podlipného ulici, Libeň, Praha 8

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-J. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Hlaváček. 
  4. ↑ DANČEVOVÁ Rumjana a kolektiv. Karáskova galerie. České výtvarné umění na přelomu 19. a 20. století a první poloviny 20. století ve sbírce Karáskovy galerie. Praha: Památník národního písemnictví, 2012. 189 s. ISBN 978-80-87376-01-0. S. 98. 
  5. ↑ Czumalova nástěnka: Hrob Karla Hlaváčka
  6. ↑ a b Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ HLAVÁČEK, Karel. Pozdě k ránu [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2011 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Mstivá kantiléna [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ HLAVÁČEK, Karel. Karel Hlaváček [online]. Praha: Ločák, 1907 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ HLAVÁČEK, Karel. Básně [online]. Praha: Kvasnička & Hampl, 1930 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ HLAVÁČEK, Karel. Kritiky [online]. Praha: Kvasnička & Hampl, 1930 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ HLAVÁČEK, Karel. Sokolské básně a studie [online]. Praha: Kvasnička & Hampl, 1930 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj