Karel Fieger

Karel Fieger
Narození 13. února 1895
Úmrtí 2. června 1954
Příčina úmrtí novotvar plic
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Fieger (13. února 1895 - 2. června 1954) byl členem ilegální odbojové organizace Dr. Eduard Beneš. V 50. letech 20. století byl souzený ve veřejném politickém monstrprocesu Kolín, Weiland a spol. [1]

Života a činnost

Narodil se 13. února 1895. Po válce pracoval jako ředitel továrny protipožárního zařízení ve Vysokém Mýtě. Tato pozice mu byla odebrána po únoru 1948. V době zatčení byl zaměstnán jako nákupní úředník ve Vysokém Mýtě.[2]

Zatčení, obžaloba, rozsudek

Karel Fieger byl zatčen 10. ledna 1950 a převezen do liberecké vazební věznice. Při domovní prohlídce nebylo nalezeno nic podstatného, přesto byl obviněn z trestného činu velezrady a vyzvědačství. Konkrétně byl viněn z toho, že byl pomocí vysílačky ve styku s osobním tajemníkem Petra Zenkla Františkem Ambrožem. Karel Fieger měl po agentovi CIC posílat Ambrožovi zprávy o situaci v zemi. Déle měl také opatřit seznam ženských příslušnic SNB.[2]

Podle vyšetřovatelů se měl v listopadu 1949 začlenit do teroristické organizace Dr. Eduard Beneš, kterou vedl Bedřich Judytka. Fieger mu měl také radit, jak skupinu vést. [3]

Karel Fieger byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let. Byl mu uložen peněžní trest ve výši 40 000 Kčs a došlo ke konfiskaci celého jeho majetku. Také ztratil čestná práva občanská na dobu 10 let.[2]

Karel Fieger zemřel 2. června 1954 na rakovinu plic v brněnské nemocnici.[2]

Reference

  1. JOKLOVÁ, Kateřina. Liberecký monstrproces Emil Weiland a spol.. Fontes Nissa [online]. Technická univerzita v Liberci, 2009 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. 
  2. a b c d JOKLOVÁ, KATEŘINA., LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Politické procesy 50. let - kauza Emil Weiland a spol.. , 2008 [cit. 2023-05-28]. Thesis. Technická Univerzita v Liberci. . Dostupné online.
  3. Dr. Eduard Beneš – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. 

Zdroj