Karel Emanuel Savojský

Karel Emanuel Savojský
vévoda z Nemours
Portrét
Karel Emanuel z Nemours, 17. století
Narození kolem roku 1567
Nanteuil-le-Haudouin
Úmrtí 13. srpna 1595 (ve věku 28 let)
Château d'Annecy
Pohřben Annecy, departement de la Haute-Savoie, Rhône-Alpes, Francie
Otec Jakub Savojský
Matka Anna d'Este
Příbuzní Kateřina Marie Lotrinská[1], Jindřich I. Nemourský, Jindřich I. Lotrinský[1], Ludvík II. Lotrinský[1] a Karel II. Lotrinský[1] (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Emanuel Savojský (12. února 1567 – 13. srpna 1595)[2] vévoda z Nemours, hrabě z Ženevy, pán z Faucigny a savojský princ.

Dětství a rodina

Karel Emanuel z Nemours se narodil v roce 1567 jako nejstarší syn Jakuba Savojského a Anny d'Este.[3]

Jeho matka ho chtěla provdat za Kristýnu Lotrinskou, vnučku královny Kateřiny Medicejské. Nikdy se však neuskutečnil a Karel zůstal svobodný.[4]

Vláda Jindřicha III.

Druhá katolická liga

Během července 1584 zemřel bratr krále a jeho dědic Alençon. Nastala nástupnická krize. O trůn se uchazeči trůnu byl králův vzdálený bratranec, protestantský král Navarry Jindřich IV., a Jindřich I. Lotrinský, vévoda z Guise.[5] Počátkem roku 1585 vstoupila liga do války s korunou. Karel shromáždil podporu od svých příbuzných. Z počátku měl k dispozici je 600 italských jezdců. V této době byl savojským princem, zatímco jeho otec měl vévodské tituly.[6] V červnu téhož roku dosáhla armáda ligy 25000 můžu a 2000 koní, bez započtení podřazených armád. Jindřichovi nezbývalo nic jiného než kapitulovat a vzdát se nároku na trůn.[7]

Chevau-léger

Karlova autorita byla napadena roku 1587 po bitvě u Coutras. Na žádost Épernova byl jeho bratr seigneur de La Valatte dosazen jako maître de camp lehké jízdy.[8]

Atentát na vévodu z Guise

Atentát na Jindřicha I., vévodu z Guis

Po většinu života byl Karel politicky spřízněn se svým švagrem, Jindřichem I. Lotrinským. Tento vztah se však neobešel bez problémů. Jindřichova popularita nejspíš vyvolávala žárlivost v Karlovi a dalších členech Lotrinské rodiny.[9]

Po provedení atentátu byl Karel zatčen spolu s Jindřichovým bratrancem Karlem I. Lotrinským, vévodu z Elbeufu, kandidátem na trůn Karla z Bourbon, arcibiskupa z Lyon, prominentního spojence lotrinské rodiny a nejmladšího syna vévody Karla Lotrinského.[10][11] Karlova matka Anna d'Este byla také krátkodobě zatčena.[12]

První útěk

První útěk, ze zámku Amboise, kde byl držen, se mu podařil díky podplacení stráží.[13][14]

Vláda Jindřicha IV.

Arques

Jindřich IV. vede svoji armádu do boje u Arques

V bitvě u Arques, kde Jindřich zvítězil, byl Karel zraněn.[15]

Irvy

Bitva začala po neúspěšném dělostřeleckém souboji. Karel vyhrál svůj souboj.[16]

Paříž

V dubnu 1591 se Karel vrátil zpět na jih do Lyonu, zocelen zkušenostmi z tažení na severu. Byl rozhodnut vnutit se své vládě. Dovážel luxusní nábytek a rozšiřoval svou rezidenci a byl rozhodnut vydobýt si místo po způsobu prince. Ve městě si vybudoval svou síť kontaktů v opozici vůči straně Mayenniste, kterou ztělesňoval lyonský arcibiskup.[17]

Mayenne se pokusil o další vyjednávání s Jindřichem v březnu 1592. Trval na tom, že jeho guvernérství v Bourgogne je dědičnou zárukou, což král nemohl schválit, a řadu dalších požadavků, mezi nimiž bylo poskytnutí guvernérství v Lyonu jako rozšíření guvernorátu Bourgogne. Karel, který by přišel o své území, by mu byla poskytnuta určitá náhrada na dobu neurčitou. Tato jednání se nikam neposunula.[18]

Vienne

V období tažení v roce 1592 zaútočil Nemours do Dauphiné proti protestantskému veliteli Lesdiguièresovi a podařilo se mu velitele zadržet, což způsobilo, že zastavil intervence do Provence.[19] Karel byl rád, že může podpořit své příbuzné.[20]

Generální stavy 1593

Na generálním stavovském shromáždění ligueur v roce 1593, které bylo svoláno k volbě nového ligueurského krále v opozici vůči Jindřichovi IV., bylo přítomno mnoho kandidátů na tento titul. Mezi nimi byl Mayenne, mladý vévoda z Guise, vévoda ze Savojska, vévoda z Lotrinska a Nemours, který byl kadetem suverénních savojských vévodů.[21]

Když byl Nemoursův vliv na lyonský koncil zrušen, scházel se pod vedením lyonského arcibiskupa až do února 1594, kdy se město podřídilo královu zástupci maršálu Ornanovi. Pomponne de Bellièvre, který se ujal vedení města, začal shromažďovat jeho zdroje k boji proti ligueurs.

Bellièvre vedl jednání se zajatým Karlem, což bylo nezbytné, protože jeho bratr Saint-Sorlin držel město Vienne a několik menších míst v okolí Lyonu. Karel se zdráhal Bellièvrovi pomoct, protože doufal, že má stále stoupence v Lyonu a spojenecké zahraniční armády. Saint-Sorlin se také bránil vyjednávání. Bellièvre podal králi zprávu o beznadějné situaci 22. července. Karel utekl ze zajetí o 3 dny později, převlečený za komorníka.[22]

Druhý útok a smrt

Poté, co podruhé během pěti let utekl z vězení, převzal velení ligueurské armády kolem jihovýchodní hranice království, s vojskem, které mu poskytl savojský vévoda.[23]

Konečného zúčtování s roajalisty však nedosáhl a po vítězství royalistů u Fontaine-Française se stáhl na území Savojska. Zemřel nedlouho poté na zámku Annecy 13. srpna 1595 na horečku.[22] Jeho bratr Saint-Sorlin se stal vévodou z Nemours a krátce nato složil zbraně a připojil se k roajalistickému táboru výměnou za 660 000 livrů a imunitu před jakýmkoli stíháním. Mezitím se La Guiche stal guvernérem Lyonu.[24]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Emmanuel de Savoie, Duke of Nemours na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Dostupné online. [cit. 2016-01-15].
  2. ↑ Charles-Emmanuel de Savoie, duke de Nemours | Prince of Genevois, Savoyard Ruler, Regent of France | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Jouanna 1998, s. 1144–1145.
  4. ↑ Jouanna 1998, s. 1145.
  5. ↑ Knecht 2016, s. 229, 231.
  6. ↑ CLOULAS, Ivan. Catherine de Médicis. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Knecht 2016, s. 236.
  8. ↑ Le Roux 2000, s. 527, 528, 606.
  9. ↑ Salmon 1979, s. 245.
  10. ↑ Knecht (2010) 2010, s. 122.
  11. ↑ Carroll 2011, s. 292.
  12. ↑ Charles-Emmanuel de Savoie, duke de Nemours | Prince of Genevois, Savoyard Ruler, Regent of France | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Knecht 2016, s. 282.
  14. ↑ Le Roux a 2000 700.
  15. ↑ Le Roux 2006, s. 295.
  16. ↑ Pitts 2012, s. 152.
  17. ↑ Jouanna 1998, s. 1146.
  18. ↑ Salmon 1979, s. 265.
  19. ↑ Salmon 1979, s. 262.
  20. ↑ Constant 1996, s. 397, 398.
  21. ↑ Salmon 1979, s. 268.
  22. ↑ a b Jouanna 1998, s. 1147.
  23. ↑ Sutherland 1980, s. 307.
  24. ↑ Salmon 1979, s. 293.

Literatura

  • KNECHT, R. J. Hero or Tyrant? Henry III, King of France, 1574-89. [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  • LE ROUX, Nicolas. La faveur du roi: mignons et courtisans au temps des derniers Valois. Nouvelle éd.. vyd. Seyssel: Champ vallon, 2000. (Les classiques de Champ Vallon). ISBN 978-2-87673-907-9, ISBN 979-10-267-1302-9. 
  • SALMON, John H. M.; SALMON, John H. M. Society in crisis: France in the sixteenth century. London: Methuen, 1979. 384 s. (University paperbacks). ISBN 978-0-416-73050-0. 
  • KNECHT, R. J. The French Wars of Religion, 1559-1598. 3rd ed. vyd. Harlow, England ; New York: Longman, 2010. 163 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4082-2819-7. OCLC 501404324 
  • CARROLL, Stuart. Martyrs and murderers: the Guise family and the making of Europe. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2011. 345 s. ISBN 978-0-19-959679-9. 
  • JOUANNA, Arlette. Histoire et dictionnaire des guerres de religion. Paris: Laffont, 1998. 1526 s. (Bouquins). ISBN 978-2-221-07425-1. 
  • SUTHERLAND, N. M. The Huguenot struggle for recognition. New Haven, Conn: Yale University, 1980. 394 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-02328-2. 
  • CONSTANT, Jean-Marie. La Ligue. Paris: Fayard, 1996. 520 s. ISBN 978-2-213-59488-0. 
  • PITTS, Vincent J. Henri IV of France: his reign and age. Baltimore, Md: Johns Hopkins University Press, 2012. 477 s. ISBN 978-0-8018-9027-7. 

Zdroj