Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi

Karel Svobodný pán Dlauhoweský z Dlouhévsi
Erb rodu Dlouhoveských
Nejvyšší hofmistr arcivévody Otty
Ve funkci:
1897 – 1906
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost generál jezdectva 1907, polní podmaršál 1901, generálmajor 1897
Narození 13. září 1844
Sânnicolau Mare
Úmrtí 27. února 1907 (ve věku 62 let)
Vídeň
Místo pohřbení Čestice
Titul svobodný pán
Děti Karel Dlauhoweský
Příbuzní Jan Dlauhoweský a Karel Felix Dlauhoweský (vnoučata)
Profese voják
Ocenění Řád železné koruny
Řád meče
Vojenský záslužný kříž
Řád Takova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel svobodný pán Dlauhoweský z Dlouhévsi (německy Karl Freiherr Dlauhowesky von Langendorf) (13. září 1844 Sânnicolau Mare – 27. února 1907 Vídeň) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od mládí a penzionován byl krátce před smrtí v hodnosti generála jezdectva (1907). Působil také ve dvorských službách a v letech 1897–1906 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, mladšího bratra následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Vlastnil statky v jižních Čechách (Němčice, Kraselov).

Životopis

Hrobka Dlauhoweských z Dlouhévsi v Česticích

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Dlouhoveských z Dlouhé Vsi, byl starším synem c. k. generálmajora Bedřicha Dlauhoweského (1811–1881) a jeho manželky Frideriky, rozené hraběnky Küenburgové (1813–1895),[1] která byla dědičkou statku Statenice.[2] Narodil se v Nagyszentmiklós v Banátu (dnes Sânnicolau Mare v Rumunsku), kde tehdy jeho otec sloužil jako nižší důstojník. Po vzoru předků sloužil od mládí v armádě a již v roce 1866 byl nadporučíkem. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím[3] a mezitím působil u dvora arcivévody Karla Ludvíka, v roce 1876 byl povýšen do hodnosti rytmistra.[4] V roce 1885 dosáhl hodnosti majora a působil také ve vojenském školství (Militär Leitrehrer Institut). Jako podplukovník (1888) sloužil u 12. hulánského pluku v Klagenfurtu.[5]

V roce 1891 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 12. hulánského pluku v Rumě, v letech 1892–1898 byl velitelem 1. hulánského pluku v Krakově.[6][7] V roce 1897 byl povýšen do hodnosti generálmajora, získal titul c. k. tajného rady a v letech 1897–1906 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Otty, otce pozdějšího císaře Karla I. V roce 1901 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[8] Po úmrtí arcivévody Otty byl k datu 1. ledna 1907 penzionován v hodnosti generála jezdectva a zemřel o necelé dva měsíce později.[9] Je pohřben v rodové hrobce na hřbitově v Česticích na Strakonicku.[10]

Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Řádu železné koruny I. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem ke svému působení u císařského dvora obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků. Byl nositelem velkokříže švédského Řádu meče, rytířem ruského Řádu sv. Anny II. třídy a Řádu sv. Stanislava II. třídy, pruského Řádu červené orlice, komandérem Řádu rumunské koruny, důstojníkem belgického Leopoldova řádu a srbského Takovského řádu, další vyznamenání získal od panovíků menších německých států (bádenský Řád zähringenského lva, saský Řád Albrechtův).[11]

Rodinné a majetkové poměry

Jeho manželkou byla od roku 1875 Gabriela von Kulczyce-Wislocka (1847–1909), která byla v roce 1877 jmenována dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely dvě děti, pokračovatelem rodu byl syn Karel Ludvík (1876–1956).[12]

Karlův mladší bratr Osvald (1853–1877) sloužil v armádě a zemřel ve třiadvaceti letech v hodnosti poručíka. Spolu s otcem byl pohřben na hřbitově v Noutonicích poblíž rodového sídla ve Statenicích.[13] Statek Statenice po matce převzala Karlova a Osvaldova sestra Barbora (1842–1906), provdaná za maďarského šlechtice Kálmána Harmose de Hihalom (1840–1897), c. k. majora. Oba manželé jsou pohřbeni také v Noutonicích. [14]

Karel po otci zdědil rodové statky v jižních Čechách Němčice a Kraselov. Tento majetek se statutem fideikomisu Dlouhoveští zdědili v roce 1877 po spřízněné vymřelé rodině Chanovských z Dlouhé Vsi.[15] Ke statkům patřilo 840 hektarů půdy a několik hospodářských dvorů (kromě Němčic a Kraselova byly další dvory v Hoslovicích a Hodějově).[16] Rodovým sídlem byl zámek Němčice.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodina Dlauhoweských na webu geni.com
  2. ↑ PROCHÁZKA, Johann von:Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 146 dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 193 dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1879; s. 142 dostupné online
  5. ↑ Kais. königl. Militâr Schematismus für 1889; Vídeň, 1889; s. 636 dostupné online
  6. ↑ Seznam velitelů hulánského pluku č. 1 na webu valka.cz dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 700 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 154 dostupné online
  9. ↑ Služební postup Karla Dlauhoweského in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 36 dostupné online
  10. ↑ Hrobka Dlauhoweských v Česticích na webu sumava.cz dostupné online
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Dlauhoweského in: Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums für 1899; Vídeň, 1899; s. 38 dostupné online
  12. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2011; Brandýs nad Labem, 2010; s. 144–147 ISBN 978-80-85955-39-2
  13. ↑ Hrob Bedřicha a Osvalda Dlouhoweských na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  14. ↑ Hřbitov v Noutonicích dostupné online
  15. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 685 (heslo Dlouhoveští z Dlouhé Vsi) ISBN 80-7185-104-3
  16. ↑ PROCHÁZKA, Johann von:Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 147 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj