Kamil Bednář

Kamil Bednář
Kamil Bednář
Rodné jméno	Kamil Prokop Bednář
Narození	4. července 1912 ; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. května 1972 (ve věku 59 let) ; Mělník ; Československo
Pseudonym	Prokop Kouba
Povolání	spisovatel, překladatel, básník, autor sci-fi, vydavatel a esejista
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka)	Emilie Bednářová
Děti	Jiří Bednář
Příbuzní	Veronika Bednářová (vnučka)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Bednář (4. července 1912, Praha^[2] – 23. května 1972, Mělník) byl český básník a překladatel.

Životopis

Narodil se v rodině Emiliana Bednáře (1884) zemského účetního asistenta a Vlasty roz. Koubové (1890).

Studia práv a filozofie na Karlově univerzitě nedokončil. Po uzavření vysokých škol okupační správou působil jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Odtud přešel do nakladatelství V. Petra a několik let po válce roku 1949 k Československému spisovateli. Od roku 1959 se věnoval pouze psaní. Používal také pseudonymy, např. Prokop Kouba.

Patřil k vůdčím osobnostem básnické generace, která umělecky dorůstala v období krátce před německou okupací Československa. Ta se orientovala k nadčasovým hodnotám konkrétního, „nahého“ člověka (člověk zbavený vnější slupky, oproštěn od umělých konvencí a ideologií), což Bednář vyjádřil v programovém eseji Slovo k mladým (1940), kolem něhož se soustředily názory celé literární generace.

S první manželkou Věrou roz. Škrabálkovou měl Bednář dva syny: Jiřího^[3] a Ivana (1945), který se stal divadelním režisérem a publicistou. Před rokem 1948 se stal členem Moravského kola spisovatelů.

Druhá manželka Kamila Bednáře byla Emilie Bednářová, spisovatelka a překladatelka (publikovala také pod pseudonymem Emilie Stambolieva). Sňatek uzavřeli v roce 1960. Od roku 1966 do roku 1972 žili v letní sezoně na chatě v Mělníku obklopeni velkou zahradou. Zde také vznikaly fejetony o zahradě a přírodě, které vycházely periodicky v novinách Lidová demokracie. Pod titulem Zahrada přítelkyně vyšla po smrti autora jejich knižní sbírka s ilustracemi Ludmily Jiřincové, švagrové Kamila Bednáře.

Kamil Bednář zemřel 23. května 1972 v Mělníku, je pohřben na hřbitově v Praze-Ďáblicích.

Dílo

Bednářovým debutem byla sbírka spirituální, programově antiavantgardní lyriky Kámen v dlažbě (1937), vydaná v Halasově edici První knížky a Halasovou poetikou též značně ovlivněná. Následovaly pak sbírky Milenka modř (1939) a Kamenný pláč (1939). Též v básnických knihách uveřejněných za okupace (Po všech svatbách světa, Bosé oblohy, Hladiny tůní) Bednář vycházel z prožitku úzkostné doby a blízkosti smrti. Zároveň se sbližoval s autory Skupiny 42 a i v jeho poezii se objevují motivy města a jeho periférie. S válečnou dobou se vyrovnával ve skladbě Jim hostinou bylo (1948)^[4] a předložil tu svou vizi o spasitelské síle utrpení.

Kniha Kouzlení a cesty doktora Fausta je souborem přepisů dosud napsaných českých překladů německých pověstí o Faustovi, který vyvolal ďábla a upsal mu svou duši. Dílo je zařazováno k sci-fi, resp.fantasy literatuře kvůli líčení letu Fausta na draku k Atlantidě. Tento motiv použil i v napsaných pohádkách a loutkové hře.^[5]

Pokusem vyjít vstříc dobové společenské situaci a zároveň uchránit před jejím tlakem svou básnickou integritu je kniha Dějiny srdce (1957), shrnující Bednářovu lyriku z let 1946–1956.

Věnoval se tvorbě pro děti (např. Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa, 1948) a překladatelství. Vyniká zvláště jeho přetlumočení díla amerického básníka Robinsona Jefferse (Mara (1958), Jestřábí křik (1960), Pastýřka putující k dubnu (1961), Básně z Jestřábí věže (1964) a další). V roce 1961 vyšlo pod názvem Rukopis královédvorský a zelenohorský jeho novodobé přebásnění textů Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského.

Některá publikovaná díla (výběr)

Kámen v dlažbě (1937)
Milenka modř (1939)
Kamenný pláč (1939)
Po všech svatbách světa (1941)
Bosé oblohy (1942)
Kouzlení a cesty doktora Fausta (1943)
O Faustovi, Markétě a Ďáblu (1943), pohádka pro děti
Hladiny tůní (1943)
Praha pod křídly války (1945)
Duše orlů (1946)
Paměť bojovníků (1947)
Jim hostinou bylo (1948)
Dějiny srdce (1957)
Johanes doktor Faust (1958), veršovaná loutková hra
Jezdci v topolech (1961)
Střepiny, o které jsem se sám pořezal (1969)
Sladká beznaděj (1982), výbor z milostné poezie

Překlady (výběr)

Hvězdy nad Triglavem: moderní poesie slovinská – vybrali a uspořádali Oton Berkopec a Josef Hora; doslov Oton Berkopec; přeložili ze slovinštiny Kamil Bednář, Jan Čarek, Josef Hora, František Nechvátal a Karel Nový. Praha: Melantrich, 1940
Portugalské lásky: výbor z milostné lyriky – Luis de Camões; s jazykovou a výběrovou pomocí Václava Černého přeložil Kamil Bednář. Praha: Václav Petr, 1941
Arabské pohádky ze 1001 noci – přeložil z arabštiny a upravil; ilustroval V. Kubašta. Červený Kostelec, 1942
Kletba: tragedie – Stanislav Wyspański; přeložil a upravil. 1947
Mé písně: výbor – Sándor Petőfi; přebásnili Kamil Bednář aj.; předmluvu napsal Julius Ďuriš; úvodní stať Tibora Barabáse př. Olga a Jiří Macků; na převodu z maďarštiny spolupracoval Jaroslav Lisický. Brno: Rovnost, 1950
Otroci – Castro Alves; z portugalštiny př. Kamil Bednář a Zdeněk Hampejs. Praha: ČS, 1951
Buchara – Sadriddín Ajní; z tádžičtiny do ruštiny přeložil Sergej Borodin; z ruštiny do češtiny přeložila Anděla Žukovská; verše přeložil Kamil Bednář; doslov k českému vydání a odbornou revisi provedl Josef Aul. Praha: Svět sovětů, 1952
Alexander Sergejevič Puškin – Ivan Novikov; z ruštiny př. František Hřivna, verše př. Kamil Bednář ... aj. Praha: Mladá fronta, 1952
Petőfi a Ady – József Révai; z maďarštiny př. a poznámkami opatřila Anna Rossová; verše př. Kamil Bednář. Praha: ČS, 1952
Veliký Mouravi – Anna Arnoldovna Antonovská; př. Karel Kraus; ilustroval Miroslav Čapek; verše př. Kamil Bednář. Praha: Svět sověfů, 1953
Městečko Okurov. Léto – Maxim Gorkij; odp. redaktorka Zdenka Bergová; předml. Mojmír Botura; př. Kamil Bednář, Sergej Machonin, Amalie Šoršová; graficky upravil František Muzika. Praha: SNKLHU, 1953

Odkazy

Reference

↑ Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná - československá scéna. 1990. ISBN 80-7058-210-3.
↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
↑ ČTK. Zemřel herec a scenárista Jiří Bednář, objevil se v Nebeských jezdcích i ve Vrchní, prchni. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-18 [cit. 2013-11-18]. Dostupné online.
↑ BEDNÁŘ, Kamil. Jim hostinou bylo. Ilustrace Zdeněk Mlčoch. Praha: Václav Petr, 1948. 62 s.
↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Bednář, Kamil, s. 33.

Literatura

Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 24–27.
Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 608.
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 31–32.
PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 66.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 3. sešit: Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 324–325.