Kad Merad

Kad Merad
Kad Merad na předpremiéře snímku Mikulášovy patálie v roce 2009
Kad Merad na předpremiéře snímku Mikulášovy patálie v roce 2009
Rodné jméno Kaddour Merad
Narození 27. března 1964 (60 let)
Sidi Bel Abbès, AlžírskoAlžírsko Alžírsko
Alias Kad Merad
Choť Emmanuelle Cosso-Merad (1992–2012)
Partner(ka) Julia Vignali (od r. 2014)
Významné role Philippe Abrams ve filmu Vítejte u Ch'tisů
César
Nejlepší herec ve vedlejší roli
2007 Neboj, jsem v pořádku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kad Merad (* 27. března 1964 Sidi Bel Abbès, Alžírsko, jako Kaddour Merad) je francouzsko-alžírský herec, komik, režisér a scenárista. Proslavil se v komediální dvojici Kad et Olivier, v níž působil spolu s komikem Olivierem Barouxem.

Životopis

V mládí byl bubeníkem a zpěvákem v několika rockových skupinách. Mimo jiné si zahrál v ​​klubu Méditerranée se skupinou Gigolo Brothers. Poté jej uchvátilo divadlo a v divadelních kurzech pod vedením Jacqueline Duc si zahrál v klasických hrách. Právě na těchto hodinách potkal svou budoucí manželku Emmanuelle Cosso.

V roce 1991 začal pracovat v pařížském rockovém rádiu Oüi FM, kde se setkal s Olivierem Barouxem, se kterým vytvořil komické duo Kad et Olivier. Kromě komediálních rozhlasových pořadů se na začátku 3. tisíciletí také začal objevovat v malých filmových rolích. V roce 2003 se objevil ve filmu Absolutně Scary, k němuž s Barouxem napsal scénář. V roce 2006 si zahrál ve filmu Neboj, jsem v pořádku. Za svůj herecký výkon si o rok později vysloužil Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

V roce 2008 se mezinárodně proslavil rolí Phillipa Abramse v komerčně úspěšné komedii Danyho Boona, Vítejte u Ch'tisů. V roce 2019 moderoval předávání Césarů, kritici jej však ohodnotili negativně, například deník Le Figaro jeho výkon nazval „zklamáním“[1].

Osobní život

Je rozvedený, z předchozího vztahu se spisovatelkou Emmanuelle Cosso-Merad má syna Kalila (* 2004). Od roku 2014 žije s herečkou Juliou Vignali, která má z předchozího vztahu syna Luigiho (* 2008).

Filmografie

Herecká filmografie

Celovečerní filmy

  • 1992: Útěk bláznů: policista na nádraží (neuveden v titulcích)
  • 2001: La Stratégie de l'échec : pan Golden
  • 2001: La Grande vie: motorkář
  • 2003: Le Pharmacien de garde: lékař
  • 2003: La beuze: ředitel Pacific Recordings
  • 2003: Absolutně Scary: Richard Bullit
  • 2003: Rien que du bonheur: Pierre 2
  • 2003: Les Clefs de bagnole: herec, který odmítá natáčet s Laurentem
  • 2004: Slavíci v kleci: Chabert
  • 2004: Daltoni: mexický vězeň
  • 2005: Velký vezír: džin Ouzmoutousouloubouloubombê[2]
  • 2006: Jízdenka do vesmíru: Cardoux
  • 2006: Neboj, jsem v pořádku: Paul Tellier
  • 2006: Šikovný chlapík: Paul Thalman
  • 2006: Vytrvalí: Gérard Mathieu
  • 2006: Essaye-moi: Vincent
  • 2007: Myslím, že ji miluji: Rachid
  • 2007: Maminčina hlava: Jacques Charlot
  • 2007: Pur Week-end: Frédéric Alvaro
  • 2007: Trois amis: Baptiste „Titi“ Capla
  • 2007: Ce soir je dors chez toi: Jacques
  • 2008: Vítejte u Ch'tisů: Philippe Abrams
  • 2008: Modern Love: Olivier
  • 2008: Paříž 36: Jacky
  • 2008: Mé hvězdy a já: Robert Pelage
  • 2009: Safari: Richard Dacier
  • 2009: Après l'océan: Tangův strýc
  • 2009: Mikulášovy patálie: Mikulášův otec
  • 2009: RTT : Arthur
  • 2010: Dva pitomci z Paříže: Michel Boudriau
  • 2010: 22 výstřelů: Tony Zacchia
  • 2010: L'Italien: Mourad Ben Saoud / Dino Fabbrizi
  • 2011: Studnařova dcera: Félipe Rambert
  • 2011: Fotr na inzerát: Robert Pique
  • 2011: Zbohatlíci: rybář
  • 2011: Knoflíková válka: Lebracův otec
  • 2012: JC comme Jésus Christ: hvězda
  • 2012: Superstar: Martin
  • 2012: Mais qui a re-tué Pamela Rose ?: Richard Bullit
  • 2013: Des gens qui s'embrassent: Roni
  • 2013: Le Grand Méchant Loup: Louis
  • 2014: Superhypochondr: Dimitri Zvenka
  • 2014: Mikulášovy patálie na prázdninách: Mikulášův otec
  • 2014: On a marché sur Bangkok: Serge
  • 2014: Disparue en hiver: Daniel
  • 2015: Bis: Patrice
  • 2015: Pařížská blbka: hrál sám sebe
  • 2015: On voulait tout casser: Kiki
  • 2016: Marseille: Paolo
  • 2016: La Folle Histoire de Max et Léon (cameo)
  • 2017: Alibi na klíč: pan Godet
  • 2017: La Mélodie: Simon
  • 2018: Brillantissime: doktor Steinman
  • 2018: La Ch'tite famille: hrál sám sebe
  • 2018: Le Doudou: Michel
  • 2018: Comme des rois: Joseph
  • 2018: Le Gendre de ma vie: Stéphane
  • 2019: Just a gigolo: Alex
  • 2020: Une belle équipe: Marco
  • 2020: Un triomphe: Etienne
Kad Merad v roce 2008

Televize

  • 1991: Tribunal: Ahmed Ben Mabrouk
  • 2001: Camera cafe: psychopat
  • 2001–2002: Burger Quiz: moderátor
  • 2015: Peplum: Timo
  • od r. 2016: Baron noir: Philippe Rickwaert (3 série)
  • 2019: Capitaine Marleau: Daniel Rivière
  • 2019: La Part du soupçon: Thomas Kertez

Režisérská filmografie

  • 2011: Fotr na inzerát
  • 2012: Mais qui a retué Pamela Rose ? (s Olivierem Barouxem)
  • 2016: Marseille

Scenáristická filmografie

  • 2003: Absolutně Scary (s Olivierem Barouxem a Julienem Rappeneauem)
  • 2006: Jízdenka do vesmíru (s Olivierem Barouxem a Julienem Rappeneauem)
  • 2012: Mais qui a retué Pamela Rose ? (s Olivierem Barouxem a Julienem Rappeneauem)
  • 2019: Just a gigolo (s Olivierem Barouxem)

Divadlo

  • 1992: Sylvian Bruchon: Histoires Camiques, režie Michel Feder, Théâtre le Funambule
  • 2010: Miklós László: Rendez-vous, režie Jean-Luc Revol, Théâtre de Paris
  • 2016: Xavier Durringer: Acting, režie Xavier Durringer, Théâtre des Bouffes-Parisiens
  • 2020: Amanda Sthers a David Foenkinos: Amis, režie Kad Merad, Théâtre de la Michodière

Ocenění a nominace

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kad Merad na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ LE FIGARO. César 2019: Kad Merad, un Freddie Mercury flamboyant, un maître de cérémonie décevant. Le Figaro [online]. 2019-02-23 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ INTERNET MOVIE DATABASE. Kad Merad: Ouzmoutousouloubouloubombê. Internet Movie Database [online]. 2020-07-20 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ L'ECHO DE LA LYS. Dunkerque : Kad Merad est nominé aux International Emmy Awards. L'Echo de la Lys [online]. 2017-09-19 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj