KAI KT-1 Woongbi

KAI KT-1 Woongbi
Jihokorejský stroj ozbrojené verze KAI KO-1
Jihokorejský stroj ozbrojené verze KAI KO-1
Určení cvičný letoun
Výrobce Korea Aerospace Industries


SEMAN Perú S.A.C. (Completely Knock Down)
První let listopad 1991
Zařazeno 2000
Uživatel Letectvo Korejské republiky
Indonéské letectvo
Peruánské letectvo
Turecké letectvo
Výroba 1999–dosud
Vyrobeno kusů 185 (včetně objednaných)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KAI KT-1 Woongbi je jihokorejský jednomotorový turbovrtulový cvičný a lehký bojový letoun, vyráběný společností Korea Aerospace Industries. Kromě Jižní Koreje jsou dalšími uživateli letounu Indonésie, Peru a Turecko.[1]

Z typu KT-1 vychází konstrukce tureckého cvičného letounu TAI Hürkuş.

Vývoj

Peruánský KT-1P

Letoun byl vyvinut pod označením KTX ve spolupráci letecké divize Daewoo Heavy Industries a státní Agentury pro obranu a vývoj. Vývojové práce byly zahájeny roku 1988, přičemž první prototyp vzlétl v listopadu 1991. Zkušební program pak pokračoval do roku 1998. V následujícím roce Jižní Korea objednala 85 cvičných strojů KT-1, které byly dodány v letech 2000–2002. V roce 2003 pak jihokorejské letectvo převzalo dalších 20 strojů KO-1 nesoucích až pět závěsníků pro podvěšení výzbroje a dalšího vybavení (70mm neřízené střely, kulometné kontejnery, pumy, nebo řízené střely AIM-9 Sidewinder).

Druhým uživatelem letounu se stala Indonésie, která v etech 2003–2008 převzala celkem 20 letounů mírně modernizované verze KT-1B. V roce 2007 objednalo Turecko celkem 40 strojů verze KT-1T vybavených moderní avionikou založenou na systému Esterline CMC Electronic Cockpit 4000, z nichž 35 smontovala v licenci společnost Turkish Aerospace Industries v Ankaře. První tři stroje převzalo turecké letectvo koncem listopadu 2010. Všechny KT-1T byly následně zařazeny k jednotce 122. Filo, která je zodpovědná především za pokračovací letecký výcvik a která působí s dalšími výcvikovými jednotkami z 2. letecké základny Izmir-Cigli.

Letectvo Peru roku 2012 objednalo 10 cvičných letounů KT-1P a 10 ozbrojených strojů ve verzi KA-1. První dva kusy KT-1P peruánské letectvo převzalo v říjnu 2014. Kontrakt bude dokončen v průběhu roku 2015.

Konstrukce

Letouny pohání Pratt & Whitney Canada PT6 o výkonu 708 kW roztáčející čtyřlistou vrtuli Hartzell. Kokpit letounů je průběžně modernizován. Posádka letounu má k dispozici vystřelovací sedadla Martin Baker Mk.16 umožňující opuštění letounu v nulové výšce a rychlosti.

Uživatelé

Turecký KT-1T
IndonésieIndonésie Indonésie
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea
PeruPeru Peru
  • Peruánské letectvo - objednalo 10 kusů KT-1 a 10 kusů KA-1.
SenegalSenegal Senegal
  • Senegalské letectvo - objednalo 4 kusy KT-1, 2 dodány v dubnu 2020, další dva budou dodány ke konci roku 2020.[2]
TureckoTurecko Turecko
  • Turecké letectvo - objednalo 40 kusů KT-1T. V roce 2015 bylo kvůli zpoždění vývoje letounu TAI Hürkuş objednáno dalších 15 letounů KT-1T.[3]

Specifikace (KT-1) [4]

Formace jihokorejských KO-1 za letu

Technické údaje

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 10,26 m
  • Rozpětí: 10,59 m
  • Výška: 3,68 m
  • Nosná plocha: 16,01 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1910 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 3311 kg
  • Pohonná jednotka:turbovrtulový motor Pratt & Whitney Canada PT6A-62
  • Výkon pohonné jednotky: 708 kW

Výkony

Výzbroj

  • 5 závěsníků pro různé typy výzbroje (KO-1)

Odkazy

Reference

  1. KT-1 Basic Trainer / Light Attack Aircraft, South Korea [online]. Airforce-technology.com [cit. 2015-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GROHMANN, Jan. Dodávky L-39NG do Senegalu až v roce 2022 [online]. Armádní noviny, 2020-06-10 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  3. Turkey's Hurkus trainer to enter service in 2018 [online]. Jane's [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-15. (anglicky) 
  4. JACKSON, Paul. Jane's All The World's Aircraft 2003–2004.. Coulsdon: Jane's Information Group, 2003. ISBN 0-7106-2537-5. 

Literatura

  • SOUŠEK, Tomáš. KT-1 Woongbi v Jižní Americe. ATM. 2015, roč. 45, čís. 1, s. 46–49. ISSN 1802-4823. 

Externí odkazy

Zdroj