Křemičitan zirkoničitý

Křemičitan zirkoničitý
	Minerál zirkon, přírodní forma křemičitanu zirkoničitého
Obecné
Systematický název	Křemičitan zirkoničitý
Ostatní názvy	Orthokřemičitan zirkoničitý</>zirkon
Anglický název	Zirconium(IV) silicate (systematický název); Zirconium(4+) silicate; Zircon; Zirconium(4+) orthosilicate; Zirconium(IV) orthosilicate
Sumární vzorec	Zr(SiO3)2
Vzhled	Bezbarvá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	10101-52-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	233-252-7
PubChem	61775
SMILES	[Zr+4].[O-][Si]([O-])([O-])[O-]
Vlastnosti
Molární hmotnost	183,31 g/mol
Teplota tání	2 550 °C (2 823 K) (rozklad)
Teplota varu	Rozklad (na SiO2 a ZrO2)
Hustota	4,56 g/cm3
Tvrdost	7,5
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	nerozpustný v kyselinách, zásadách a lučavce královské
Struktura
Krystalová struktura	čtverečná (zirkon)
Bezpečnost
NFPA 704	0 1 1
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křemičitan zirkoničitý Zr(Si O₃)₂ je anorganická sloučenina, křemičitan zirkonia a důležitý zdroj tohoto kovu. V přírodě se vyskytuje jako minerál zirkon, který je nejstarším známým minerálem na Zemi, stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 miliard roků.^[1]
Jiné studie ovšem toto tvrzení zpochybňují a přisuzují minerálu stáří o plné 4 miliardy let menší. ^[2]

Vlastnosti

Čistý křemičitan zirkoničitý je bezbarvý, ale příměsi jej často zbarvují do různých barevných odstínů. Je nerozpustný ve vodě, kyselinách, zásadách a lučavce královské. Jeho tvrdost podle Mohsovy stupnice tvrdosti je 7,5.^[3]

Výroba

Křemičitan zirkoničitý se v přírodě vyskytuje jako minerál zirkon. Těží se z přírodních zdrojů a koncentruje se různými metodami. Z písku se odděluje elektrostatickými a elektromagnetickými metodami.

Lze jej také vyrobit slučováním SiO₂ a ZrO₂ nebo reakcí zirkoničitých solí s křemičitanem sodným ve vodném roztoku.

Použití

Zr(Si O₃)₂ se používá k výrobě žáruvzdorných materiálů u kterých je potřebná odolnost proti korozi způsobené zásaditými látkami. Také se používá na výrobu některých druhů keramiky a také smaltů a keramických glazur, ve kterých slouží jako kalidlo. Též se může nacházet v některých cementech.^[4]